Vojtěch Preissig

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojtěch Preissig
Vojtěch Preissig (1873-1944).jpg
Narození31. července 1873
Světec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. června 1944 (ve věku 70 let)
Dachau
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
NárodnostČeši
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1892–1897)
Povolánímalíř, tiskař, politik, publicista, grafik, ilustrátor, typograf a legionář
DětiIrena Bernášková
PříbuzníVilém Preissig[1] (sourozenec)
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třídy (1992) Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch Preissig (31. července 1873 Světec[2]11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje.

Autoportrét V. Preissiga u tiskařského stroje (barevný linoryt, 1922)
Československá vojenská pohlednice, jejímž autorem je Vojtěch Preissig
Registrační karta Vojtěcha Preissiga jako vězně v koncentračním táboře Dachau

Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu (maturita 1892) a dokončení následného studia (1892 až 1897) na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže.[3] Tady se (mimo jiné) vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903, a to již jako renomovaný grafik.[3] Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení.[3] Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku.[3] Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň (soubory plakátů a pohlednic). Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii.[3] Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig (v roce 1919) soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován.[3]

Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa (1931) pracoval ve třicátých letech dvacátého století jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě.[3] Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti.[3] Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech.[3] Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau v polovině roku 1944.[3]

Podrobný životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve vile Jakobi v obci Světec. Jeho otec byl důlní inženýr Eduard Preissig (* 1838), matka Berta, rozená Augustinovičová (* 1844). Rodiče s celkem osmi dětmi se v roce 1884 se přestěhovali do Prahy.[4][5] Od jedenácti let studoval na 1. české reálce v Ječné ulici v Praze, kde v roce 1892 odmaturoval.[5] V maturitním vysvědčení má oznámkované kreslení: „výborný, – práce vynikají hojností a dokonalým provedením“.[5]

Od roku 1892 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové školeBedřicha Ohmanna, kde svoje studium dokončil roku 1897. O rok později odjel přes Vídeň a Mnichov do Paříže, aby spolupracoval s Alfonsem Muchou a studoval grafické techniky v soukromých ateliérech Emila Delauna a Augusta Schmida.

V roce 1903 se vrátil zpět do Prahy a začal pracovat v České slévárně písma.

Od roku 1905 měl vlastní grafický ateliér, právě grafické práce ve stylu secese z těchto let jsou z jeho tvorby nejznámější. Vynikající byly jeho ilustrace, grafické úpravy knih a plakáty. Vojtěch Pressig založil časopis Česká grafika, dále byl ve Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Z důvodu finančních problémů (byl mu soudní exekucí zabaven ateliér) odjel v roce 1910 do Spojených států. Zde byl pedagogem na škole Art Students League a reklamním grafikem. Později učil na Kolumbijské univerzitě. Za pobytu v USA se zabýval typografií a vytvářel abstraktní kompozice, které se blíží pozdějšímu op-artu než tehdejší geometrické abstrakci. Typografii i vyučoval na Wentworth Institut v Bostonu.[6] Experimentoval s asamblážemi – kolážemi z běžných předmětů, otiskoval materiály.

První Pressigovo písmo bylo koncipováno kolem roku 1912, zavedeno bylo 1925 Státní tiskárnou v Praze.

Během 1. světové války žil v USA a podporoval aktivně protirakouský odboj; tvořil náborové plakáty do Československých legií. V kampani za svobodu Československa roku 1918 použil své nové plakátové písmo (verzálky).[7]

Ve 20. letech vznikla více než polovina Preissigových ex libris. Po dlouhotrvajících neúspěších definitivně skončil s grafikou roku 1934. Poté se soustředil na malbu. Více experimentoval s abstrakcí. Roku 1933 byla v Praze v Topičově salonu uspořádána úspěšná Preissigova retrospektivní výstava a ve Světci u Bíliny bylo otevřeno Preissigovo museum.

Roku 1931 se vrátil do Prahy a jeho tvorba se transformovala do abstraktní malby.

Rodina a protinacistický odboj[editovat | editovat zdroj]

Odbojový leták k 28. říjnu 1939

Dne 30. července 1901 se oženil;[8] s manželkou Irenou, rozenou Vaňousovou ze Žacléře (1882–?) měl tři dcery. Vojtěška se narodila v Paříži (1902–?), prostřední Irena provdaná Bernášková (1904[8]–1942)[9] a nejmladší Yvona (1907–?) se narodily v Praze.[10]

Během nacistické okupace byl členem ilegální skupiny. Se svou dcerou Irenou Bernáškovou jako člen odbojové skupiny vydával ilegální časopis V boj (který měl blízko k odbojové organizaci Obrana národa), byl autorem několika kreseb na titulní straně. S výrobou časopisu pomáhaly obě další dcery i širší příbuzenstvo. Roku 1940 byl zatčen gestapem, později odveden do koncentračního tábora Dachau, kde po třech letech zahynul. Dcera Irena byla popravena v roce 1942 v Berlíně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vojtěch Preissig, Prolínání barevných polí (Obraz č. 24) (1936–1937), AJG Hluboká nad Vltavou

Preissigova potřeba vidět svět v celku, zkoumat souvislosti mezi člověkem a přírodou, kosmickými zákonitostmi zásadním způsobem motivovala jak jeho tvorbu, tak osobní postoj k životu. Zkoumal vzájemné vztahy barev a tvarových konstrukcí, čímž přivedl secesní ornamentiku k novému geometrickému významu. Objevoval nové možnosti tisku z výšky při otisku struktur koláží. V nich poprvé použil provázky, smirkový papír, piliny a nitě. Některé koláže – matrice pro tisk – se zachovaly. Název jim byl dán až dodatečně po Preissigově smrti.

  • Knižní ilustrace – nejslavnější je jeho výtvarný doprovod ke Karafiátovým Broučkům (1903) a Bezručovým Slezským písním. Graficky upravil knižní vydání Masarykovy americké přednášky ve prospěch vzniku Československa jako nového poválečného státu.
  • Grafika – mistrným způsobem použitá technika barevné mědirytiny a akvatinty.
    • krajiny – Krajina se stromy (1899), Vesnice pod stromy (1908).
    • Staropražský motiv, Hradčanské panoráma, Sníh.
    • Malíř a výtvarný kritik Miloš Jiránek o Preissigových pražských motivech: „Jsou to motivy často tak prosté, že jsme v denním životě chodili kolem nich nevšímavě, až umělec k našemu překvapení odhalil nám jejich intimní, netušenou krásu.“
  • Užité formy grafiky – tapety, plakáty či knižní úpravy
  • Technikami grafiky se zabýval i teoreticky – publikace Barevný lept a barevná rytina (1909).
  • Malba (po r. 1934). K malířské abstrakci se dobíral postupně. Začínal jednoduchými kompozicemi se základními prvky, např. Strom (1936).

Dodržoval tyto zásady:

  1. Dílo musí být interpretací, ne pokusem vypravovat svůj motiv, a selekcí hlavních fakt s náležitým zdůrazněním některého z motivů, jeho podřízenosti či nadřízenosti vůči jiným, úplným vynecháním nedůležitých a zřejmě nepodstatných nebo překážejících prvků.
  2. Dílo nesmí nesmí vykročit z mezí svého prostředku vyjadřovacího.

Cestou malby uvažoval o obecnějších rovinách tvorby a života, o jejich podstatě. Sledoval vztahy světla, barvy, linie a prostoru, rytmy zrodu a zániku. A znovu experimentoval. Barvy na plátno stříkal, nanášel v silných vrstvách, vymýšlel postupy vytváření rozpraskaných a plasticky modelovaných linií.

  • 1936: Zrození země, Kompozice s nitěmi a stuhami, Pavouci, Vertikály, horizontály, elipsy.

Typografie[editovat | editovat zdroj]

Preissigova antikva (1930)

Po návratu do Prahy (1903) pracoval v České slévárně písma. Pro potřeby svého ateliéru zakoupil písma Arlington, Cheltenham, Pabst, Post a Roycroft, ke kterým přikresloval česká diakritická znaménka. Během amerického pobytu navrhl první verzi své antikvy[11] (1912). Preissigova antikva byla realizována v roce 1925 v písmolijně Státní tiskárny v Praze a byla prvně použita k tisku přednášky prezidenta republiky T. G. Masaryka při otevření Ústavu slovanských studií v Paříži. V roce 1999 písmo digitalizovali František Štorm a Otakar Karlas).

Ostatní dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Dopisy z Ameriky. Praha: Státní tiskárna, 1945. 33 s. 

Pamětní desky[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska – V. Preissig[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v obci Světec

Pamětní deska je umístěna v obci Světec na zdi zámku u pravého vchodu směrem ze zámeckého nádvoří. [12] [p 1] Na desce je nápis:

VOJTĚCH PREISSIG
MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK ČSL. ZAHR. ODBOJE
NARODIL SE VE SVĚTCI 31.7.1873
K 60. NAROZ. VĚNUJE ČESKÉ OBČANSTVO VE SVĚTCI.

        UMUČEN V DACHAU
        11.VI.1944
        VE STÁŘÍ 71. LET.

—pamětní deska [12]

Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková[editovat | editovat zdroj]

Pravá polovina pamětní desky
v Praze 4, Záběhlicích

Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. [p 2] [p 3] Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. [14] a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - "spořilovská" varianta ilegálního časopisu V boj. [14] Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA "PANÍ INKA". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.

Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:

ČESKÝ MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK PRVÉHO I
DRUHÉHO REVOLUČNÍHO
ZÁPASU ZA SVOBODU
A ZAKLADATEL ČASOPISU
        V BOJ
* 31. 7. 1873 VE SVĚTCI
† 11. 6. 1944 – UMUČEN
        V DACHAU

—pamětní deska [13]

Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové:

BERNÁŠKOVÁ – PREISSIGOVÁ
REVOLUCIONÁŘKA DRUHÉHO
ODBOJE, HLAVNÍ JEHO
SPOLUPRACOVNICE
* 7. 2. 1904 V PRAZE
    NA VINOHRADECH
† 26. 8. 1942 – POPRAVENA
    V PLÖTZENSEE
    U BERLÍNA

—pamětní deska [13]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Preissigovo dílo – prof. PhDr. Tomáš Vlček, CSc.[editovat | editovat zdroj]

Dílo Vojtěcha Preissiga od 60. let 20. století podrobně mapoval Tomáš Vlček. Některá Preissigova díla, která skončila ve sběrných surovinách, zachránil. Získal přes tisíc různých položek pro Památník národního písemnictví.[16][17]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V centrální evidenci válečných hrobů není tato pamětní deska evidována.[12]
  2. GPS souřadnice: 50°02′28″ s. š., 14°28′59″ v. d.
  3. V centrální evidenci válečných hrobů je pamětní deska V. Preissiga a I. Bernáškové evidována pod označením CZE-0004-20665. [13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sbírka matrik západních Čech. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Světec
  3. a b c d e f g h i j Nástěnný kalendář „Rok české státnosti 2018“ (Vojenský historický archiv a Městská část Praha 6)
  4. Policejní přihlášky, Praha, rodina Eduarda Preissiga
  5. a b c d Neznámí hrdinové. Strmá cesta Vojtěcha Preissiga, dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové,
  6. For Our Independence! Get the Killer! For Democracy! The Czechoslovak Army [online]. 1918 [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Vojenský historický ústav: Vojtěch Preissig, Hrr na vraha
  8. a b Matrika narozených, sv. Ludmila 1903-1905, snímek 202, Záznam o narození a křtu dcery Ireny a pozn. o sňatku rodičů
  9. Policejní přihlášky, Praha, rodina Vojtěcha Preissiga
  10. VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí: na motivy příběhu Ireny Bernáškové, první české ženy popravené nacisty a jejího otce, významného českého grafika Vojtěcha Preissiga. 1. vyd. V Brně: Jota, 2017. 331, 36 nečísl. stran obrazových příloh s. ISBN 9788075651860. OCLC 1011104266 
  11. Preissigova Antikva
  12. a b c LAŠŤOVKA, Milan. Světec – Pamětní deska Vojtěch Preissig [online]. Spolek pro vojenská pietní místa‎, 2013-08-03 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  13. a b c KAREŠ, Josef. Pamětní deska Vojtěch Preissig a Irena Bernášková-Preissigová [online]. Spořilov: Spolek pro vojenská pietní místa‎, 2011-05-18 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  14. a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Rejstřík osob: Vojtěch Preissig, s. 297, 444, 461, 486. 
  15. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 
  16. VLČEK, Tomáš. Vojtěch Preissig. Výtvarné umění. 1968, roč. 18, s. 306.
  17. VLČEK, Tomáš. Kolokvium o Vojtěchu Preissigovi. Umění. 1969, roč. 17, s. 633–638.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOŠKOVÁ, Markéta. Vojtěch Preissig a typografie jeho doby. Praha, 2014. Bakalářská práce. Ved. práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. FF UK. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/122822/
  • KARLAS, Otakar. Typografická písma Vojtěcha Preissiga. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2009. 30 s. M. Gesamt, sv. 2. ISBN 978-80-86863-35-1.
  • KOURA, Petr. Inka Bernášková (1904–1942): žena proti Hitlerovi aneb Člověk zůstane svobodný, jen když pohrdá smrtí. In: BÁRTA, Miroslav a kol. Lidé a dějiny: k roli osobnosti v historii v multidisciplinární perspektivě. Praha: Academia, 2017, s. 575–613. ISBN 978-80-200-2716-0.
  • KUČERA, Martin. Vojtěch Preissig – portrét jednoho života. Historický obzor. 2005, roč. 16, č. 1–2, s. 2–12. ISSN 1210-6097.
  • PREISSIG, Vojtěch a VLČEK, Tomáš, ed. Vojtěch Preissig: grafika a malba 1932–1938: Galerie výtvarného umění Roudnice nad Labem 1983: Galerie umění Karlovy Vary 1984. Roudnice nad Labem: Galerie výtvarného umění, 1983. 39 s. [Katalog výstavy.]
  • ROUSOVÁ, Hana, ed. et al. Vademecum: moderní umění v Čechách a na Moravě (1890–1938). Praha: Gallery, 2002. 415 s. ISBN 80-86010-62-7.
  • VLČEK, Tomáš. Praha 1900: studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890–1914. Praha: Panorama, 1986. 317 s. Pragensia.
  • VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí: na motivy příběhu Ireny Bernáškové, první české ženy popravené nacisty a jejího otce, významného českého grafika Vojtěcha Preissiga. V Brně: Jota, 2017. 331 s., 36 nečísl. s. obr. příloh. ISBN 978-80-7565-186-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]