Vojtěch Preissig
Vojtěch Preissig | |
![]() | |
Narození |
31. července 1873 Světec ![]() |
---|---|
Úmrtí |
11. června 1944 (ve věku 70 let) Dachau ![]() |
Národnost | Češi |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (1892–1897) |
Povolání | malíř, tiskař a politik |
Děti | Irena Bernášková |
Ocenění |
Řád Tomáše Garrigua Masaryka |
Podpis |
![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vojtěch Preissig (31. července 1873 Světec (okres Teplice)[1] – 11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje.
Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]
Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu (maturita 1892) a dokončení následného studia (1892 až 1897) na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže.[2] Tady se (mimo jiné) vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903 a to již jako renomovaný grafik.[2] Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení.[2] Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku.[2] Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň (soubory plakátů a pohlednic). Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii.[2] Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig (v roce 1919) soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován.[2] Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa (1931) pracoval ve třicátých letech dvacátého století jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě.[2] Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti.[2] Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech.[2] Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táboře Dachau v polovině roku 1944.[2]
Podrobný životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se ve vile Jakobi v obci Světec. Jeho otec byl důlní inženýr Eduard Preissig (1838-??), matka Berta, rozená Augustinovičová (1844-??). Rodiče s celkem osmi dětmi se v roce 1884 se přestěhovali do Prahy.[3][4] Od jedenácti let studoval na 1. české reálce v Ječné ulici v Praze, kde v roce 1892 odmaturoval.[4] V maturitním vysvědčení má oznámkované kreslení: „výborný, – práce vynikají hojností a dokonalým provedením“.[4]
Od roku 1892 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Bedřicha Ohmanna, kde svoje studium dokončil roku 1897. O rok později odjel přes Vídeň a Mnichov do Paříže, aby spolupracoval s Alfonsem Muchou a studoval grafické techniky v soukromých ateliérech Emila Delauna a Augusta Schmida.
V roce 1903 se vrátil zpět do Prahy a začal pracovat v České slévárně písma.
Od roku 1905 měl vlastní grafický ateliér, právě grafické práce ve stylu secese z těchto let jsou z jeho tvorby nejznámější. Vynikající byly jeho ilustrace, grafické úpravy knih a plakáty. Vojtěch Pressig založil časopis Česká grafika, dále byl ve Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar.
Vlivem finančních problémů (byl mu soudní exekucí zabaven ateliér) odjel v roce 1910 do Spojených států. Zde byl pedagogem na škole Art Students League a reklamním grafikem. Později učil na Kolumbijské univerzitě. Za pobytu v USA se zabýval typografií a vytvářel abstraktní kompozice, které se blíží pozdějšímu op-artu než tehdejší geometrické abstrakci. Typografii i vyučoval na Wentworth Institut v Bostonu.[5] Experimentoval s asamblážemi – kolážemi z běžných předmětů, otiskoval materiály.
První Pressigovo písmo bylo koncipováno kolem roku 1912, zavedeno bylo 1925 Státní tiskárnou v Praze.
Během 1. světové války žil v USA a podporoval aktivně protirakouský odboj; tvořil náborové plakáty do Československých legií. V kampani za svobodu Československa roku 1918 použil své nové plakátové písmo (verzálky).[6]
Ve 20. letech vznikla více než polovina Preissigových ex libris. Po dlouhotrvajících neúspěších definitivně skončil s grafikou roku 1934. Poté se soustředil na malbu. Více experimentoval s abstrakcí. Roku 1933 byla v Praze v Topičově salonu uspořádána úspěšná Preissigova retrospektivní výstava a ve Světci u Bíliny bylo otevřeno Preissigovo museum.
Roku 1931 se vrátil do Prahy a jeho tvorba se transformovala do abstraktní malby.
Rodina a protinacistický odboj[editovat | editovat zdroj]
Dne 30. července 1901 se oženil;[7] s manželkou Irenou, rozenou Vaňousovou ze Žacléře (1882-??) měl tři dcery. Vojtěška se narodila v Paříži (1902-??), prostřední Irena provdaná Bernášková (1904[7]-1942)[8] a nejmladší Yvona (1907-??) se narodily v Praze.[9]
Během nacistické okupace byl členem ilegální skupiny. Se svou dcerou Irenou Bernáškovou jako člen odbojové skupiny vydával ilegální časopis V boj, byl autorem několika kreseb na jeho titulní straně. S výrobou časopisu pomáhaly obě další dcery i širší příbuzenstvo. Roku 1940 byl zatčen gestapem, později odveden do koncentračního tábora Dachau, kde po třech letech zahynul. Dcera Irena byla popravena v roce 1942 v Berlíně.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Preissigova potřeba vidět svět v celku, zkoumat souvislosti mezi člověkem a přírodou, kosmickými zákonitostmi, zásadním způsobem motivovala jak jeho tvorbu, tak i osobní postoj k životu. Zkoumal vzájemné vztahy barev a tvarových konstrukcí, čímž přivedl secesní ornamentiku k novému geometrickému významu. Objevoval nové možnosti tisku z výšky při otisku struktur koláží. V nich poprvé použil provázky, smirkový papír, piliny a nitě. Některé koláže – matrice pro tisk – se zachovaly. Název jim byl dán až dodatečně po Preissigově smrti.
- Knižní ilustrace – nejslavnější je jeho výtvarný doprovod ke Karafiátovým Broučkům (1903) a Bezručovým Slezským písním. Graficky upravil knižní vydání Masarykovy americké přednášky ve prospěch vzniku Československa jako nového poválečného státu.
- Grafika – mistrným způsobem použitá technika barevné mědirytiny a akvatinty.
- krajiny – Krajina se stromy (1899), Vesnice pod stromy (1908).
- Staropražský motiv, Hradčanské panoráma, Sníh.
- Malíř a výtvarný kritik Miloš Jiránek o Preissigových pražských motivech: „Jsou to motivy často tak prosté, že jsme v denním životě chodili kolem nich nevšímavě, až umělec k našemu překvapení odhalil nám jejich intimní, netušenou krásu.“
- Užité formy grafiky – tapety, plakáty, či knižní úpravy
- Technikou grafiky se zabýval i teoreticky – publikace Barevný lept a barevná rytina, 1909.
- Malba (po r. 1934). K malířské abstrakci se dobíral postupně. Začínal jednoduchými kompozicemi se základními prvky, např. Strom (1936).
Dodržoval tyto zásady:
- Dílo musí být interpretací, ne pokusem vypravovat svůj motiv, a selekcí hlavních fakt s náležitým zdůrazněním některého z motivů, jeho podřízenosti či nadřízenosti vůči jiným, úplným vynecháním nedůležitých a zřejmě nepodstatných nebo překážejících prvků.
- Dílo nesmí nesmí vykročit z mezí svého prostředku vyjadřovacího.
Cestou malby uvažoval o obecnějších rovinách tvorby a života, o jejich podstatě. Sledoval vztahy světla, barvy, linie a prostoru, rytmy zrodu a zániku. A znovu experimentoval. Barvy na plátno stříkal, nanášel v silných vrstvách, vymýšlel postupy vytváření rozpraskaných a plasticky modelovaných linií.
- 1936: Zrození země, Kompozice s nitěmi a stuhami, Pavouci, Vertikály, horizontály, elipsy.
Typografie[editovat | editovat zdroj]
Po návratu do Prahy (1903) pracoval v České slévárně písma. Pro potřeby svého ateliéru zakoupil písma Arlington, Cheltenham, Pabst, Post a Roycroft, ke kterým přikresloval česká diakritická znaménka. Během amerického pobytu navrhl první verzi své antikvy[10] (1912). Preissigova antikva byla realizována v roce 1925 v písmolijně Státní tiskárny v Praze a byla prvně použita k tisku přednášky prezidenta republiky T.G. Masaryka při otevření Ústavu slovanských studií v Paříži (písmo bylo v roce 1999 digitalizováno Františkem Štormem a Otakarem Karlasem).
Ostatní dílo[editovat | editovat zdroj]
- Dopisy z Ameriky. Praha: Státní tiskárna, 1945. 33 s.
Pamětní desky[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska – V. Preissig[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska je umístěna v obci Světec na zdi zámku u pravého vchodu směrem ze zámeckého nádvoří. [11] [p 1] Na desce je nápis:
VOJTĚCH PREISSIG
MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK ČSL. ZAHR. ODBOJE
NARODIL SE VE SVĚTCI 31.7.1873
K 60. NAROZ. VĚNUJE ČESKÉ OBČANSTVO VE SVĚTCI.
UMUČEN V DACHAU
11.VI.1944
VE STÁŘÍ 71. LET.—pamětní deska [11]
Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. [p 2] [p 3] Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. [13] a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - "spořilovská" varianta ilegálního časopisu V boj. [13] Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA "PANÍ INKA". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.
Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:
ČESKÝ MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK PRVÉHO I
DRUHÉHO REVOLUČNÍHO
ZÁPASU ZA SVOBODU
A ZAKLADATEL ČASOPISU
V BOJ
* 31. 7. 1873 VE SVĚTCI
† 11. 6. 1944 – UMUČEN
V DACHAU—pamětní deska [12]
Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové:
BERNÁŠKOVÁ – PREISSIGOVÁ
REVOLUCIONÁŘKA DRUHÉHO
ODBOJE, HLAVNÍ JEHO
SPOLUPRACOVNICE
* 7. 2. 1904 V PRAZE
NA VINOHRADECH
† 26. 8. 1942 – POPRAVENA
V PLÖTZENSEE
U BERLÍNA—pamětní deska [12]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Na jeho počest je v obci Světec náměstí Vojtěcha Preissiga.[4]
- V roce 2012 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Světec
- ↑ a b c d e f g h i j Nástěnný kalendář „Rok české státnosti 2018“ (Vojenský Histrický archiv a Městská část Praha 6)
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Eduarda Preissiga
- ↑ a b c d Neznámí hrdinové. Strmá cesta Vojtěcha Preissiga, dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové,
- ↑ For Our Independence! Get the Killer! For Democracy! The Czechoslovak Army [online]. 1918 [cit. 2013-10-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vojenský historický ústav: Vojtěch Preissig, Hrr na vraha
- ↑ a b Matrika narozených, sv. Ludmila 1903-1905, snímek 202, Záznam o narození a křtu dcery Ireny a pozn. o sňatku rodičů
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Vojtěcha Preissiga
- ↑ 1951-, Vrzalová, Jana,. Zasnoubena se smrtí : na motivy příběhu Ireny Bernáškové, první české ženy popravené nacisty a jejího otce, významného českého grafika Vojtěcha Preissiga. Vydání první. vyd. V Brně: [s.n.] 331 stran, 36 nečíslovaných stran obrazových příloh s. ISBN 9788075651860. OCLC 1011104266
- ↑ Preissigova Antikva
- ↑ a b c LAŠŤOVKA, Milan. Světec - Pamětní deska Vojtěch Preissig [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, 2013-08-03 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c KAREŠ, Josef. Pamětní deska Vojtěch Preissig a Irena Bernášková-Preissigová [online]. Spořilov: Spolek pro vojenská pietní místa, 2011-05-18 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online.
- ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Rejstřík osob: Vojtěch Preissig, s. 297, 444, 461, 486.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KUČERA, Martin. Vojtěch Preissig – portrét jednoho života. Historický obzor, 2005, 16 (1/2), s. 2–12. ISSN 1210-6097.
- VLČEK, Tomáš. Praha 1900. Praha, 1986.
- VLČEK, Tomáš. Vojtěch Preissig : grafika a malba 1932–1938 (Katalog výstavy, Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, 1983).
- VRZALOVÁ, Jana: Zasnoubena se smrtí. Jota Praha 2017
- Kolektiv autorů, Vademecum, Moderní umění v Čechách a na Moravě (1890–1938) (Gallery, Praha, 2002).
- Typografická písma Vojtěcha Preissiga, Otakar Karlas, VŠUP, 2009, ISBN 978-80-86863-35-1
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Preissig na Wikimedia Commons
Autor Vojtěch Preissig ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Preissig
- Vojtěch Preissig v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
- Vojtěch Preissig a typografie jeho doby, Bc. Markéta Hošková: bakalářská práce FF UK, 2014
- Totální design V. Preissiga
- Vojtěch Preissig v informačním systému abART
- Štráfeldová M. (24. 11. 2004) Vojtěch Preissig se dočkal souborné výstavy. – Radio Praha Český rozhlas 7.
- Knobloch I. (2005) Vojtěch Preissig – Czech typographer? – Typo 14. (anglicky)
- Čeští grafici
- Čeští malíři
- Čeští ilustrátoři
- Čeští typografové
- Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Vězni koncentračního tábora Dachau
- Oběti druhé světové války
- Narození 1873
- Úmrtí 1944
- Úmrtí v koncentračním táboře Dachau
- Narození 1. července
- Narození v Ústeckém kraji
- Úmrtí 11. června
- Secesní malíři