Grafické techniky

Grafickou technikou rozumíme způsob, kterým umělec dosáhne rozmnožitelnosti díla na stanovený náklad. Každý z exemplářů je považován za originál, nikoliv za kopii. Informace o rozdílu mezi originální grafikou a reprodukcí jsou uvedeny na stránce grafika.

Dělení grafických technik

Tisk z výšky

Jedná se o nejstarší grafickou techniku. Grafik po přenesení kresby na štoček čili matrici postupně pomocí rozmanitých grafických instrumentů odebírá materiál v liniích kolem kresby. Odebrané místo bude na výsledné grafice bílé, jelikož je to barva papíru. Tvoříme tedy negativním způsobem přenášení skicy. Tiskařská barva se nanáší na vyvýšená místa (odtud název „tisk z výšky“). Zjednodušeně by se dalo říci, že tisk je obdobný principu razítka. Na tento tisk není třeba tiskařského lisu, na rozdíl od hlubotiskových technik. Tisk lze provést na běžném knihařském lisu, nebo přiložit list papíru na štoček a papír přejet válečkem. Štočky se při tomto druhu tisku příliš neopotřebovávají.

Do této kategorie patří: dřevořez, dřevoryt a linoryt. Rydla a instrumenty se dělí dle technik, princip je však velice podobný.

Tisk z hloubky

Již od starověku ryli zlatníci do kovu různé ornamenty, ale pouze k dekorativním účelům. Odtud byl již jen krok z nejstarší grafické technice tisku z hloubky – rytině. Popudem byla snaha o větší výrazovou možnost, jelikož tisk z hloubky umožňuje daleko jemnější práci. Grafik při této technice vyryje(mechanický postup) nebo vyleptá(chemický postup) výjev do destičky (zinkové, ocelové, měděné či hliníkové). Poté vetře barvu do vyrytých či vyleptaných míst, přebytečnou barvu z matrice setře a následně vysokým tlakem lisu obtiskne výjev na navlhčený papír. Při této technice dochází k většímu opotřebení destiček. Některé techniky tisku z hloubky tak mají jen velmi omezený náklad, zvláště ty, u kterých využíváme matrici z méně odolných kovů. U tisku z hloubky je zpravidla třeba využít lisu s vyšším tlakem, aby papír mohl patřičně nasát barvu z prohlubenin v matrici.

Do této kategorie patří: rytina, lept, suchá jehla, mezzotinta, měkký kryt (vernis mou), akvatinta, oceloryt. Lepty a rytiny můžeme dále dělit do podkategorií závisle na použití specifických materiálů, postupů a instrumentů(např. čárový lept, krejonová rytina).

Tisk z plochy

Při tisku z plochy jsou netisknoucí a tisknoucí prvky prakticky v jedné rovině a k přenosu barvy dochází na základě odlišných fyzikálně-chemických vlastností tisknoucích a netisknoucích míst. Netisknoucí místa přijímají vlhčící roztok, zatímco místa tisknoucí přijímají mastnou tiskovou barvu.

Do této kategorie patří: litografie.

Ostatní grafické techniky

Existuje mnoho grafických technik, které se neřadí ani do jedné z předešlých kategorií. Zejména se jedná o:

Některé z těchto technik již leží na hranici grafiky.

Kombinace technik

S kombinováním grafických se setkáváme především u moderní grafiky. Kombinují se zejména techniky tisku z hloubky. Umělec při práci na různých částech destičky používá různé techniky. Další možností, která se opět týká především moderní grafiky, je soutisk. Umělec zhotoví dvě či více destiček a poté soutiskne jejich obsah na sebe. Tato technika se používá především k dosažení více barev či barevných tónů na výsledné grafice.

Mezinárodní značení grafických technik

Mezinárodní zkratky grafických technik se používají zejména ve sběratelské obci nebo v odborné literatuře.

zkratka	technika
C1	ocelorytina (oceloryt)
C2	mědirytina (mědiryt)
C3	lept
C4	suchá jehla
C5	akvatinta
C6	měkký kryt
C7	mezzotinta
X1	dřevořez
X2	dřevoryt
X3	linoryt
L	litografie
S	sítotisk
CRD	počítačová reprodukce

Související články