Štoček

Štoček je v polygrafii (knihtisku) druh tiskařské formy (dřevěný špalíček, tisková deska z kamene, kovu, linolea, písmoviny či umělé hmoty). Pro použití se vyleptá chemicky (chemigrafie, zinkografie) či elektrolyticky, případně vyryje (u dřeva jde pak vlastně o řezbu) motiv. V poslední době se používá též laser (zejména pro výrobu gumových razítkových štočků). Po nanesení barvy se pak pomocí něho tiskne přitlačením na příslušné médium (většinou papír).

Český termín pochází z němčiny (der Druckstock: Druck – tlak, tíha, Stock – tyč, hůl).

V některých jazycích se pro štoček používá z francouzštiny pocházející termín „cliché“, z něhož mírným posunutím významu (neustálé opakování) vznikl i dnešní obecně známý význam slova klišé.

Výroba tiskového štočku

Toto je popis technologie výroby tiskové formy (štočku) pro tisk z výšky v rovinném, plochém knihtisku. V současné době je už metoda zastaralá a nepoužívaná, ale popisuje princip vzniku tiskových forem, které byly ještě kolem roku 1990 důležitým pracovním postupem v polygrafii. S pomocí takto vyrobených štočků a tisku z výšky se tiskly knihy včetně ilustrací a fotografií, merkantil a drobná periodika včetně denního tisku, která nevyžadovala v té době dražší tiskové techniky (např.ofset nebo hlubotisk), ani vysoké počty tisků. Pro štočky se používaly několik mm silné zinkové desky. Nepoužívala se typická písmovina (slitina více kovů). Zinek je relativne levný, pevný kov, snadno se leptá.

Příprava zinkové desky

Na hladkou a odmaštěnou zinkovou desku se nanesla tekutá světlocitlivá substance. Po upnutí do centrifugy a s intenzívní rotací byla emulze odstředivou silou rozprostřena po celé ploše. Pak byla zinková deska se světlocitlivou vrstvou krátce zapečena v peci vysokou teplotou a tím byla stabilizována pro osvit.

Osvit a odmytí

Osvit suché zinkové desky byl prováděn skrz připravené litografie (průhledné folie s negatívní černobílou kresbou). Mohl být exponován jak text, tak i čárové kresby, nebo fotografie s autotypickým rastrem. Osvitové zařízení byl pracovní prosvětlovací stůl se silnou skleněnou deskou, na kterou se položily filmové litografie s pigmentovou vrstvou nahoru, směrem k zinkové desce. Na ty se položila zinková deska světlocitlivou vrstvou dolů a vše se překrylo gumovým plátnem s vývěvou, která odčerpáním vzduchu přitiskla desku na podklad. Těsné přiložení a čistota bylo základní podmínka, aby se mezi desku a folii nedostal prach, nebo nevznikaly nežádoucí optické jevy (interferenční obrazce, moaré) které by se nežádoucím způsobem exponovaly a pak i vyleptaly do štočku.

Expozice probíhala světelného zdroje pod sklem,lampou s UV zářením, po osvitu změnily osvícené plochy svoji chemicko-mechanickou podstatu a tím se přenesl obraz z litografie na štoček. Litografie jako předlohy už dále nebyla potřeba.

Po expozici se odmyla ze štočku neexponovaná světlocitlivá vrstva z povrchu. Na štočku zbyla pouze exponovaná kresba. (v pozitivu. čili to, co bude tisknout barvu, zůstalo na štočku.)

Leptání štočku

Aby vznikl reliéf pro „tisk z výšky“ tak štoček byl v několika cyklech leptán v silné chlorovodíkové kyselině. Nezakrytý zinek byl kyselinou odleptaný do hloubky několika milimetrů. Dělo se tak postupně, opakovaně v několika cyklech. Postupné leptání bylo důležité proto, aby se pod kresbou vytvořil kónický profil hmoty kovu. Čili „podpory“ čisté kresby. Pokud by to tak nebylo, kyselina by měla tendenci podleptat kresbu. Tak by relief bez podpory byl v tiskovém stroji pod tlakem brzy deformován a štoček by znehodnotil tisk, vznikaly by zkreslené linie, nebo jiné nežádoucí obrazové artefakty.

Hotový vyleptaný štoček se mechanickými nůžkami upravil na požadovanou velikost a mohl pak být upevněn na kovové podpory do „zrcadla“ celé tiskové formy.

Ani toto ještě nemusel být úplný závěr technologie výroby tiskové formy. Z první verze se dělaly „obtahy“ nebo nátisky, které se předávaly korektorům, aby odhalili tiskové chyby. Po korekturách a změnách v zrcadle, byla celá froma z písmoviny připravena k tisku.

Modernější postup s pomocí fotopolymerů

Později už plošný knihtisk s písmovinou nevyhovoval zejména z důvodů kvality i rychlosti tisku. Vznikaly tiskové stroje na rotační knihtisk, které měly tiskové formy ve tvaru kovového půlcylindru. Tato tisková forma byla zranitelná na přesnost výroby a vzhledem k tomu, že stále byla vyráběna z písmoviny, tak také velmi těžká. To vyžadovalo adekvátní mechanickou odolnost celých rotaček. Těžký rotující válec byl příčinou vibrací a častých poškození stroje. Leptání zinkových desek nevyhovovalo zejména toxickým prostředím ve výrobě (silné kyseliny a chemikálie).

Modernizace nastala v nahrazení klasické písmoviny a zinkových desek fotopolymerními materiály. Technologický postup přípravy tiskové formy se zjednodušil. Bavíme se pouze o jednobarevném tisku. Na začátku, v pracovišti „montáže“ vznikala archová montáž z podkladů na papíru (pozitivní), která se reprodukční kamerou opticky exponovala do jednotné formy na archové litografie (negativní folie). Tyto archové litografie se opatřily registrační perforací a pak se kontaktní prosvětlovací expozicí na prosvěcovacím stole exponovaly na fotopolymerní tiskové desky (pozitivní). Podle plánovaného nákladu bylo z jedné předlohy archové litografie exponováno i více kusů fotopolymerních tiskových desek.

Exponovaná deska fotopolymeru se chemickým procesem vyvolala a stabilizovala, čímž na ní vznikl tvrdý fotopolymerní reliéf nesený na kovovém plechu. Deska byla pružná a dala se snadno uchytit na válec do rotačního tiskového stroje. Tisk pak byl pozitivní, čitelný.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu štoček na Wikimedia Commons

Autoritní data	TDKIV: 000004067