Dřevořez

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Roztloukání kamenů.
Dřevořez, 1511
Čtyři jezdci apokalypsy.
Dřevořez Albrechta Dürera

Dřevořez je stará grafická technika tisku z výšky. Na rozdíl od dřevorytu se tisková matrice připravuje z podélného řezu dřeva.

Technika dřevořezu[editovat | editovat zdroj]

Dřevořez se tiskne z vyhlazené dřevěné desky (štočku), která je řezaná ze dřeva podél kmene, po létech. Proto bývá u dřevořezových tisků patrná kresba dřeva a je tím také ovlivněn směr a způsob rytí, protože rytí po létech je mnohem snazší než proti nim. Grafik vybírá různými dlátky a noži ze štočku to, co má být ve výsledném tisku bílé.

Původním dřevořezovým postupem je odebírat okolí kresby a vytvářet tak žebrovitě vystupující černou linii pozdějšího tisku, která musí být poměrně silná, aby se zamezilo jejímu prasknutí. Od 15. století se ale objevují dřevořezy, na kterých je odřezána linie kresby a pozadí je tmavé, tzv. dřevořezy bílé linie. V moderní době se kombinují oba přístupy.

Deska se před tiskem naválí barvou, přiloží se na ni papír a grafika se mírným tlakem a třením otiskne. K tisku lze použít lis, ale dodnes se často tiskne i ručně, tlakem ruky nebo tiskařské kostice. Při takovém způsobu tisku se deska tolik neopotřebovává, nehrozí ulomení reliéfní linie a grafik může ještě ovlivnit výslednou podobu tisku, takže každý list je svým způsobem unikát.

Dřevořez v umění[editovat | editovat zdroj]

Dřevořez byl znám už od starověku. Mezi první předchůdce dřevořezu patřila podobně jako u kamenorytu různá razítka starých Egypťanů a Babylóňanů. Staří Římané používali tzv. „tesserae signatoriae“, kterými označovali své jmění. Pestrý tisk vzorů na látky byl znám v Orientu již od 4. stol. př. n. l., kdežto do Evropy se dostal patrně až počátkem 14. stol.

Z Asie, kde byl dřevořez používán k potisku hedvábí a papíru, byla tato technika ve 13. století dovezena mořeplavci do Evropy. První užití v Evropě bylo k tisku karet, iniciál v knihách a výjevů s náboženskou tématikou. Ve 14. století techniku využíval Johannes Gutenberg k ilustračnímu tisku knih. První evropské dřevořezy vznikly patrně již kolem roku 1400 v okolí Bavorska a Solnohradska. Měly nahradit barevné miniatury v rukopisech a byly proto určeny ke kolorování.

Vynález knihtisku kolem roku 1440 přinesl pravý rozkvět dřevořezu. Souviselo s ním totiž rozšíření papíru a zásluhou dřevořezu a knihtisku přestávalo být umění přepychem a bylo dosažitelné i pro průměrného měšťana. Grafiky byly nejprve do knih vlepovány, protože tehdejší doba neuměla v tisku technicky zvládnout různou výšku liter a štočku. Hlavními centry ilustrovaných knih byla německá města Augsburg, Ulm a později Norimberk, z této tradice vyšel i geniální grafik Albrecht Dürer. Mezi jeho hlavní dřevořezové cykly patří Malé pašije, Velké pašije, Apokalypsa, Život Mariin. Mezi tzv. malé mistry (Nürnberg Kleinmeister) je počítán Hans Schäufelein, Lucas Cranach starší, Hans Holbein mladší, Lucas von Leyden.

Technika dřevořezu dále přetrvávala v lidové a pololidové tvorbě a byla znovu oživena na konci 19. stol., kdy umělcům (jako byl Paul Gauguin) vyhovovala jeho plošnost, jednoduchost, přírodní materiál a starobylost. Dřevořez byl velmi oblíben mezi expresionisty (Edvard Munch, Die Brücke, Der Blaue Reiter). Zcela specifickou odnož dřevořezu tvoří japonský dřevořez.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BALEKA Jan: Výtvarné umění. Výkladový slovník. Malířství, sochařství, grafika, Praha 1997
  • BOUDA Cyril: Grafické techniky, Praha 1979²
  • HOURA Miroslav: Jak se dívat na grafiku, Praha 1971
  • KREJČA Aleš: Grafické techniky, Praha 1994²
  • MARCO Jindřich: O grafice, Praha 1981
  • RAMBOUSEK Jan: Dřevořez, dřevoryt a příbuzné techniky, Praha 1957
  • Kolektiv: Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, Praha 1999
  • WINTER, Zikmund. Český průmysl a obchod v 16. věku. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. Dostupné online. Kapitola Grafika a knihtisk, s. 538-563.