Johannes Gutenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tento článek je o německém vynálezci knihtisku. Další významy jsou uvedeny na stránce Gutenberg.
Johannes Gutenberg
Johann Gutenberg. Pozdější portrét nezachycuje věrnou podobu vynálezce
Johann Gutenberg. Pozdější portrét nezachycuje věrnou podobu vynálezce
Narození 1400
Mohuč
Úmrtí 3. února 1468 (ve věku 67–68 let)
Mohuč
Bydliště Mohuč
Alma mater Erfurtská univerzita (od 1418)
Rodiče Friele Gensfleisch zur Laden a Else Wirich
Příbuzní Friele Gensfleisch
Else Vitztum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johannes Gensfleisch, řečený Gutenberg, celým jménem Johannes Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg (1397/1400, Mohuč3. února 1468, Mohuč) byl vynálezce technologie mechanického knihtisku pomocí sestavovatelných liter. Důsledkem rozšíření jeho objevů byla masová produkce knih a přelom v možnostech šíření informací. Svůj vynález uskutečnil bez znalostí tiskových technologií Dálného východu.[zdroj?]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v mohučské patricijské rodině Gensfleischů, své známější příjmení převzal z názvu rodového sídla – dvora Zum Gutenberg. Pověst rozšířená v 18. a 19. století v českých zemích o jeho kutnohorském původu (Kuttenberg), nemá reálný základ. V mládí snad studoval na univerzitě v Erfurtu (1419–1420), po roce 1428 opustil Mohuč, kde vypukly sociální nepokoje. V letech 1434–1444 je doložen jeho pobyt ve Štrasburku.

Gutenberg byl zlatníkem a brusičem drahokamů a zrcadel. Snad zkušenost s puncovními razidly a pečetními typáři ho přivedla k myšlence odlévání písmen z kovu. Je možné, že k prvním pokusům přistoupil už koncem 30. let 15. století. ale zda to bylo ještě ve Štrasburku nebo v Mohuči, kam se roku 1448 vrátil, není jisté. První dochované tisky totiž pocházejí až z doby jeho mohučského působení. Nejstarším datovaným tiskem Johanna Gutenberga je jednolistový kalendář Almanach auf das Jahr 1448, který z povahy svého obsahu vyšel nejpozději počátkem roku 1448. O nejstarších prvotiscích je vedeno mnoho sporů, protože se často dochovaly pouze v torzech a jejich datování je velmi obtížné.

Francouzská tiskárna (kolem 1500)

Po roce 1450 začal Gutenberg pracovat na svém nejznámějším díle – tištěné latinské bibli (42řádková bible, tzv. Gutenbergova bible). Prostředky k vybavení dílny si opakovaně půjčil u mohučského obchodníka Johanna Fusta, který si je musel také vypůjčit. Za půjčku se Gutenberg zaručil zařízením tiskárny i knihami. Roku 1455 zažaloval Fust Gutenberga, že prostředky určené na tisk bible použil k jiným účelům a kromě toho neplatil úroky. Gutenberg spor prohrál a k umoření dluhu mu byla tiskárna i s částí nákladu knih zabavena. Nový majitel Johann Fust ustanovil jejím vedoucím Gutenbergova tovaryše Petra Schöffera a společně vydali ještě mnoho knih. Část Gutenbergových učňů a tovaryšů odešla provozovat živnost do jiných měst. Knihtisk přestal být tajemstvím jediné firmy a šířil se dále do světa. Gutenberg se vrátil do domu svých rodičů a patrně založil další tiskárnu, neboť jeho tiskařský lis zdědil roku 1468 mohučský advokát. Roku 1465 Gutenberga zaopatřil mohučský arcibiskup Adolf II. Nasavský přijetím ke svému dvoru. Tři roky poté, snad 3. února 1468 Johannes Gutenberg zemřel. Jeho hrob je od konce 16. století neznámý, protože roku 1577 převzali františkánský kostel jezuité a po zrušení jezuitského řádu byl kostel postupně proměněn v lazeret, skladiště a roku 1833 zbořen.

Vynález knihtisku[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Knihtisk.

Před Gutenbergem byl v Evropě rozšířen pouze blokový tisk (deskotisk), kdy se stránka včetně písma i obrazu kompletně vyřezala ze dřeva či odlila a pak vytiskla. Pro každou tištěnou stránku musela být tedy vytvořena zvláštní deska, což bylo značně zdlouhavé a nákladné. Gutenberg přišel s myšlenkou sestavit stranu z písmových kuželek, tj. matric jednotlivých znaků (písmen), která se dala opětovně přeskupit a použít znovu, což celý tisk podstatně zefektivnilo a urychlilo. Přestože sestavování podkladů pro tisk z dřevořezů jednotlivých znaků bylo již dříve známé v Číně, považuje se v Evropě za vynálezce tohoto principu několik osob, např. Nizozemec Laurens Janszoon Coster (Haarlem, asi 1370–1440), zvaný též Donat, nejčastěji ale právě Gutenberg.

Gutenberg na počátku své práce tiskl kalendáře a drobné knižky (do 28 stran), učebnice latiny zvané Donatus a především odpustkové listy jako zdroj běžného živobytí. Po získání zkušeností začal vyrábět i krásně vypravená a náročná díla, především slavnou latinskou bibli (1452–1455 vydal na pergamenu i na papíře dvoudílnou 42řádkovou bibli, 648 + 634 stránek, později jednosvazkouvou bibli ve fólovém formátu, 1768 stran). Svůj vynález uměl i prakticky využít: zlepšil tiskařský lis (podle některých pramenů použil upravený vinařský lis), zkonstruoval ruční licí strojek, shromáždil tehdy dostupné znalosti o slitinách a jako první použil liteřinu, slitinu olova, cínu, antimonu a vizmutu, která se s drobnými úpravami při tzv. horké sazbě stále používá, vytvořil novou tiskařskou barvu ze suspenze sazí ve lněné fermeži (tiskařskou čerň) a zkonstruoval sazečské pomůcky.

Gutenbergův vynález umožnil tisknout množství knih ve značných nákladech. Vynález tisku pomocí pohyblivých liter způsobil v Evropě informační explozi.

O několik století dříve byla technologie knihtisku vynalezena v Číně, jednalo se o tisk dokumentů z dřevořezových desek a následně od 11. století pomocí pohyblivých písmen. První dochovaný tisk pomocí pohyblivých kovových písmen se dochoval v Koreji, kniha Čikči byla vytištěná v období dynastie Korjo v červenci roku 1377.[1] Podle nepříliš důvěryhodného zdroje jej ve 14. století používali muslimové ve Španělsku.[2] Nicméně orientální technologie knihtisku nepoužívala odlévání písmen ani tiskařský lis, takže byla poměrně pomalá, a navíc byla patrně vyhrazena panovníkovi. Proto se výrazněji nerozšířila.

Gutenbergova bible[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Gutenbergova bible.

42řádková latinská bible (tj. se stranami o 42 řádcích textu) byla nejslavnějším Gutenbergovým podnikem a dodnes představuje jeden z vrcholů tiskařského umění. Tiskla se na pergamen nebo na papír a dvousloupcový text napodoboval jak rozvržení, tak písmo rukopisů. Gutenberg zvládal oboustranný tisk dvěma barvami – červenou a černou, ilustrace a iniciály doplnil po dokončení tisku iluminátor. Dodnes se zachovalo 36 úplných výtisků na papíře a 12 na pergamenu a mimo ně ještě množství zlomků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Memory of the World, unesco.org, accessed November 2009
  2. http://www.islamic-study.org/printing.htm - Printing: "movable brass type was in use in Islamic Spain 100 years prior"

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Gutenberg. Sv. 10, str. 637
  • VOIT, Petr. Encyklopedie knihy. Praha : Libri, 2006. ISBN 80-7277-312-7.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]