Sběratelství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Sběratel)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sbírka brouků v Melbourne Museum v Austrálii

Sběratelství je koníček – hobby, který spočívá v získávání specifického druhu předmětů (popřípadě i zážitků s nimi spojených), založeném na specifickém zájmu sběratele a jejich uchovávání ve sbírce. I amatérské sbírky bývají kvalitně roztříděné, zkatalogizované a atraktivně vystavené.

Sbírají se rozličné předměty, od mincí, autogramů, Kinder figurek, obalů od čaje, brouků až po automobily. Většina kvalitních sbírek byla v minulosti základem pro vznik profesionálních muzeí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výstava sběratelů mincí, Plzeň 1929
Korunovační (ostatkový) kříž ze sbírky Karla IV. (foto 1903)

Ve středověku světští představitelé často sbírali relikvie, v Českém království se takto proslavil Karel IV. (ke vzniku sbírek relikvií vedly samozřejmě náboženské, nikoliv moderní sběratelské důvody); později na zámcích šlechta vystavovala lovecké trofeje, obrazy, upomínky z cest apod. V době kolonizace bylo módou sbírat různé předměty od domorodých kmenů jako masky a brože. Ve dvacátém století bylo populární sbírání známek, ex libris; v USA se za druhé světové války sbíraly baseballové karty.[1]

Historické sbírky v Česku[editovat | editovat zdroj]

V českých zemích byla významná zejména kunstkamera Rudolfa II., dále např. kabinet kuriozit knížete Metternicha na zámku Kynžvart[2] nebo sbírka s motivem svatého Jiří Ferdinanda d'Este na Konopišti.[3]

Psychologie[editovat | editovat zdroj]

Carl Gustav Jung byl přesvědčen, že sběratelství pochází z evolučně vyvinutého lidského pudu z doby lovců a sběračů. Sigmund Freud se domníval, že jde o trauma z mládí kontrolovat vylučování. Werner Muensterburger zase tvrdil, že základy lidské tendence shromažďovat materiální bohatství jsou položeny v raném dětství, když si osamocené dítě hledá náhradu matky v hračkách.[4] V podobném duchu uvažoval psychoanalytik Donald Winnicott: Ve své teorii popisuje tranzitivní objekty (comfort objects), které pomáhají nahradit chybějící matku. Podle Winnicotta jsou pak tyto objekty, vůbec první, které člověk v životě získá, tím, co pomáhá vytvořit dítěti koncept teorie mysli – a tedy i vlastní identitu.[5] V extrémním případě může vášeň sběratelství přerůst i v diagnostikovanou chorobu známou jako Diogenův syndrom.

Sběratelské obory[editovat | editovat zdroj]

Jen v pražském Klubu sběratelů kuriozit je evidováno přes 200 netradičních sběratelských oborů. Sběratelé tzv. tradičních oborů jsou organizováni v řadě jiných klubů po celém světě, někdy se sdružují do celých svazů (nejznámější je filatelistický nebo Klub sběratelů autogramů). Naproti tomu mnohé další obory jsou natolik specifické, že svou organizační základnu nemají.

Významnější sběratelské obory[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sběratelské obory.
Klub sběratelů autogramů na veletrhu Sběratel 2019

Organizace a akce sběratelů[editovat | editovat zdroj]

Sběratelé mají tendenci své sbírky prezentovat na odborné i laické veřejnosti, což se děje na výstavách, v galériích i jinými způsoby. Většina z nich se zúčastňuje specializovaných společenských akcí, jako jsou burzy a výměnná setkání, vernisáže, aukce.

Většina z pokročilých sběratelů se sdružuje do sběratelských kroužků nebo klubů. Ty se mnohdy registrují jako spolky. Pokud je jejich sběratelská základna dostatečně početná a sběratelských útvarů více, utváří zájmová sběratelská sdružení včetně celorepublikových i mezistátních. Vydávají své specializované časopisy, věstníky a mají webové stránky.[6]

V návaznosti na šíři základny pak pořádají krajské, celostátní i mezinárodní výstavy.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha: Svoboda, 1983. 
  • BOHUSLAV BROUK. Lidé a věci, Praha 1947 (ukázky přetištěny in Analogon, 2008, r. [20], č. 54, s. I–XII)
  • MILOŠ KUDWEIS. Numismatika a notafilie: Základy sběratelství zájmových předmětů pro začátečníky. Praha: Albatros, 2017. ISBN 978-80-266-1207-0.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BLOM, Philipp. To Have and to Hold: An Intimate History of Collectors and Collecting. London: Penguin Books Ltd 288 s. Dostupné online. ISBN 9780140294804. (English) 
  2. Kabinet kuriozit na zámku Kynžvart nabízí stůl Alexandra Dumase či Žižkův palcát. Radio Prague International [online]. 2006-06-24 [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. 
  3. Konopiště: Muzeum sv. Jiří [online]. Národní památkový ústav [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. 
  4. MUENSTERBERGER, Werner. Collecting: An Unruly Passion: Psychological Perspectives. 1st Harvest ed edition. vyd. San Diego: Mariner Books 320 s. Dostupné online. ISBN 9780156002530. (English) 
  5. ČAPKOVÁ, Lenka. Vizuální reprezentace transnacionálního života: každodennost mladých migrantů.. Brno: [s.n.], 2011. 
  6. Např. Svazový časopis Filumenie [online]. Český filumenistický svaz [cit. 2020-07-18]. Dostupné online.  Časopis Autogram, který vydává Klub sběratelů autogramů.
  7. Např. ČSL - informace o připravovaných výstavách [online]. Český klub sběratelů lastur [cit. 2020-07-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]