Stabilní motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stabilní motor Wikov
Stabilní motor Slavia

Stabilní motor (resp. stacionární) je obvykle spalovací motor zážehový (nejčastěji petrolejový, dále benzolový, později benzínový) nebo vznětový. Motory, v naprosté většině jednoválcové, pracovaly na čtyřtaktním principu a měly těžké setrvačníky, které zajišťovaly jejich pravidelný chod.

Využíval se pro pohon různých stojících (stabilních) zařízení, jako například cirkulárky, vodní čerpadlo, mlátičky obilí a jiných strojů. Jejich předchůdcem byla parní lokomobila, která sloužila ke stejnému účelu.

K největšímu rozšíření těchto strojů došlo v Česku v meziválečném období. Nejznámější výrobci v éře ČSR byli firmy Slavia, Lorenc Kroměříž, Wikov Prostějov, Ježek Blansko, Benz Třebíč, Svoboda Mladá Boleslav. Výkonové rozpětí činilo od 3 HP až k největším strojům přes 10 HP, které již zvládly pohánět tehdy největší zemědělský strojmlátičku. Nejvíc rozšířenými byly střední a malé stroje o výkonu od tří do šesti koňských sil sloužící k řezání dřeva, čerpání vody atp. Někdy byly montovány na rám s koly pro jejich snadnější transport. Montovaly se též do prvních traktorů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]