Notafilie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Notafilie (ang.notaphily) je sběratelský obor, který se věnuje sběratelství bankovek (papírových platidel) a nauka o nich. Výraz v češtině, notafilie, je nejčastěji do anglického jazyka překládán mimo notaphily také jako paper money; bankovky. Sběratelství bankovek lze rozdělit do dvou časových rovin; do roku 1960 a od roku 1961 do současnosti. Samostatnou vědní disciplinou, nikoli dříve označovanou za pomocnou vědu historickou, je numismatika. V současné době je notafilie řazena na roveň numismatiky, tedy nikoli jako sběratelská disciplina včleněna do oblasti numismatiky (IBNS). V některých případech je chybně notafilie zahrnuta pod pojem numismatika, přestože se notafilie zabývá zcela jiným druhem platidel; papírovými penězi. Bankovní papír je v posledních letech často nahrazován plastickou (polymerní bankovky) či hybridní (hybridní bankovky) bankovní hmotou.

Lidé pravděpodobně bankovky sbírali od té doby, co byly zavedeny, k většímu a systematickému rozvoji notafilie však došlo až v 60. a 70. letech 20. století. V roce 1961 byla založena již zmíněná společnost The International Banknote Society (IBNS), mezinárodní organizace sběratelů bankovek. V České republice zastřešuje notafilii Česká numismatická společnost (ČNS) založená roku 1919.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Notafilie je stejně jako numismatika jednou z pomocných věd historických. Je však nesrovnatelně mladší, protože první bankovky se začaly objevovat až v 17. století. V té době byly bankovky stvrzenkami, že má držitel bankovky uložené zlato u banky, jež bankovky vydala. Bankovky byly tímto jakýmsi certifikátem o držení zlata a nešlo přímo o peníze. Postupně se tato forma vytratila a z bankovek se stalo zákonné platidlo, ale existoval systém tzv. zlatého standardu, který deklaroval směnitelnost bankovek za zlato. Tento systém byl opuštěn po druhé světové válce a jednou z posledních velmocí, u níž tento systém fungoval, bylo USA, kde byl zrušen výnosem prezidenta Richarda Nixona roku 1971. V současné době nikde na světě neexistuje systém 100% směnitelnosti bankovek za zlato. Pouze ve Švýcarsku je bankovka ekvivalentem 40 % své ceny ve zlatě.

Sbírání bankovek[editovat | editovat zdroj]

Bankovky se hodnotí podle stupně své zachovalosti:

N oboustranně bezvadně zachovalý exemplář, dosud neobíhající, bez jakýchkoliv přehybů, ulámaných růžků, bez skvrn, nepošpiněný UNC

0 nepatrné vady (např. ulámané růžky) bez přehybů AU

1 velmi krásný, čistý, neznatelně přeložený (nejvýš 1x) XF

2 krásný, nepatrně přeložený, nejvýše jeden ostrý přehyb v hlavním směru, další přehyby slabé. Olámané rohy, menší nečistotu i nepatrné odření lze tolerovat. Neprodřený či jinak poškozený (natržení nebo nastřižení není přípustné) VF

3 dobrý, průměrně zachovalý, přehyby v obou směrech, jinak bez poškození, nenatržený, průměrně pošpiněný, v místech přehybů slabě odřený, nikoliv prodřený VG

4 méně zachovalý, silněji překládaný, vydřená místa v přehybu, silněji pošpiněný, nepatrně natržený, ulámané či částečně chybějící rohy, poškozený G

5 velmi špatný, silně překládaný, silně znečištěný, silně poškozený, natržený, či dokonce roztržený, odřený, chybějící části a rohy POOR

Zaměření sběratelství bankovek

Zdroj: http://www.numismatika.com/numismatika-stupne-zachovalosti.html

České bankovky[editovat | editovat zdroj]

V současné době jsou za nejcennější papírová platidla v historii českých zemí považovány bankovky I. a II. emise 1.Československé republiky, které ale ještě nebyly bankovkami, protože byly vydávány vládou a bývají označovány jako státovky. Na návrzích těchto bankovek, které byly a jsou považovány za skvosty meziválečné tvorby na celém světě, se podíleli přední umělci té doby (Alfons Mucha, Max Švabinský, Otto Gutfreund - spíše mince...) Za nejvzácnější bankovku je považována 5000 Kč z roku 1919, jež je známa jen ve 26 pravých exemplářích.

Významní notafilisté[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější české popularizátory notafilie patří především okruh někdejších pracovníků národní banky. Jedním z prvních byl na přelomu 60. a 70. let Julius Sém. Sém dlouhá léta pracoval v centrální bance v sekci ochrany platidel a platebního styku. Vydal několik publikací a zasloužil se o založení Klubu sběratelů papírových platidel při České numismatické společnosti.

Leopold Surga pracoval co by vedoucí sekce ochrany platidel a platebního styku v době měnové odluky se Slovenskem. Je autorem několika publikací, jako na příklad České bankovky a mince 1993-2012, Bankovky a mince České národní banky 1993-1994 atd.

Jaroslav Moravec je dlouholetým zaměstnancem České národní banky, kde od roku 2012 zastává post vedoucího sekce ochrany platidel. Je autorem desítek odborných článků, které vyšly jak doma, tak v zahraničí. V Čechách dlouhá léta publikuje v odborných časopisech Merkur revue a Mince & Bankovky.

Jan Bajer je dlouholetým šéfredaktorem časopisu Bankovka a Notafilie, kde publikuje odborné články především z oblasti české a československé notafilie. Je autorem i mnoha knih, mimo jiné u nás nejpopulárnějšího katalogu Papírová platidla Československa. Za svou publikační a spolkovou činnost obdržel titul čestného člena České numismatické společnosti.

Jaroslav Šůla je historik působící v Muzeu Hradci Králové. Autor monografií o peněžním oběhu, člen královéhradecké pobočky České numismatické společnosti a šéfredaktor Sběratelských zpráv.

Miloš Kudweis se zabývá především notafilií afrických, asijských a arabsky hovořících zemí. Je korektorem světově nejrozšířenějšího katalogu papírových platidel Standard Catalog of World Paper Money a autorem mnoha článků.Podílel se na katalogizaci bankovek měnových unií Afriky a moderních bankovek Thajska. Spolupracuje na online katalozích bankovek v USA a Portugalsku.Ve své práci se nejvíce věnuje metalografice bankovek. V současné době již několik let publikuje odborné články v časopise Mince & Bankovky.

Jan Schönfeld je dalším z dlouholetých autorů časopisu Mince & Bankovky. Zabývá se především měnovou historií papírových platidel Československa a Německa. Je členem České numismatické společnosti v Teplicích, kde roku 2016 spolupořádal s Petrem Divišem výstavu o československých platidlech.

Petr Diviš sběratel papírových platidel celého světa, spoluautor výstavy bankovek v teplickém muzeu v roce 2016. Člen České numismatické společnosti v Teplicích a autor článků v časopise Mince & Bankovky. Nálezce varianty bílého kolku na 100 Kčs/1961. Spoluautor pamětní bankovky vydanou ČNS Teplice.

Albert Pick byl významným německým numismatikem, mimo jiné autor katalogu Standard Catalog of World Paper Money. Zemřel 22. listopadu 2015.

Holger Rosenberg byl předním německým notafilem a autorem nejpopulárnějšího katalogu německých platidel Die Deutschen Banknoten. Zemřel na jaře roku 2001.

Hans-Ludwig Grabowski je spoluautorem a pokračovatelem katalogu Holgera Rosenberga Die Deutschen Banknoten. Kromě toho vydává a publikuje další příspěvky o německých platidlech. V současnosti je považován za jednoho z nejvýznamnějšího německých notafilů.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]