Sítotisk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sítotisk, též „šablonový tisk“ nebo „průtisk“, je grafická technika. V mezinárodním značení má symbol S. Sítotisk nepatří do tisku z plochy; je to samostatná tisková technika.

Umělecký sítotisk se nazývá serigrafie (kresba na hedvábí). Název byl formulován protagonistou této techniky C. Zigrosserem na základě analogie s názvem litografie (kresba na kámen).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sítotisk byl vynalezen na Dálném východě (Čína, Japonsko, Korea). Technologie zpracování byla vyvinuta roku 1929 v USA, odkud ji po 2. světové válce převzala Evropa. Do Československa jako první nechal dovézt tuto techniku přímo z USA Tomáš Baťa. Nejprve se jí používalo především v užité grafice a v průmyslu. Hojně tuto techniku začali využívat představitelé Pop Artu. Dnes se používá běžně i ve volné grafice. V poslední době je velice oblíbenou moderní grafickou technikou (kresby na tričko, znaky). Hodí se k rychlé práci při velkých sériích.

Předtisková příprava síta[editovat | editovat zdroj]

Princip tisku spočívá v protlačování barvy přes prostupná místa šablony na průtiskový materiál. Acetonový lak přibarvíme bílou práškovou barvou a vykryjeme všechna místa, která mají při tisku zůstat bílá. Lak nesmí být příliš řídký - nezalepil by dírky v hedvábí. Nesmí být také příliš hustý, aby po zaschnutí nevytvořil na sítu kopečky.

Síto se skládá z rámu z kovu, ze dřeva nebo z plastu, na který je napnutá síťovina – uhelon, nivold, hedvábí (přírodní nebo umělé hedvábí), kovová vlákna apod. Síťovina může mít různou hustotu ok, počítaných jako počet ok na cm2. Napíná se ručně pod rám jako malířské plátno, nebo pomocí hydraulického zařízení, které rám napíná všemi směry současně. Osnova síťoviny musí být rovnoběžně s rámem. Lepí se speciálními lepidly na dřevěný nebo kovový rám - lepidlo nesmí povolovat ve smyku a musí odolávat rozpouštědlům.

Pro přesné tisky se používá tzv. kalandrovaná síťovina, kde je původně kulatý průřez nití síta zploštěn.

Pro zvýšení ostrosti přenášeného obrazce se síťovina už ve výrobě probarvuje červeně nebo tmavožlutě - fotoemulze jsou citlivé na kratší vlnové délky světelného spektra a nedochází k rozostření podsvícením lomem světla ve vláknech. (Rozostřující světlo je pak ve spektru, na které je fotoemulze necitlivá.)

Před prací se síťoviny odmastí lihem, octem nebo speciálními odmašťovadly - dle použité fotoemulze - a zhotoví se šablony pro tisk.

Pro mimořádně jemné a přesné tisky a velmi velké množství tisků v elektronice se tradiční síto nahrazuje nerezovou fólí, napnutou v rámu. Obrazec na ni se zhotovuje proleptáním nebo laserem.

Druhy sítotisku[editovat | editovat zdroj]

Existují různé způsoby zhotovení šablony:

A) přímé[editovat | editovat zdroj]

přímá vymývaná[editovat | editovat zdroj]

Přímo na spodní část síta zhotovíme kresbu mastným materiálem (litografická křída, tuš) a přes mastnou kresbu dáme vykrývací roztok (v místě kresby bude roztok odpuzen), tedy roztok chytne jen okolí kresby. Po zaschnutí se kresba vymyje ředidlem, čímž se zprůchodní. Sítotisk je připraven k tisku.

přímá vykrývaná[editovat | editovat zdroj]

Na spodní straně síta se vykrývacím lakem zakryjí všechna místa, která nemají tisknout (kresba zůstane na sítu průchodná).

přímá fotomechanická[editovat | editovat zdroj]

Je nejvíce používaná. Na spodní stranu síta naneseme světlocitlivou emulzi a necháme ve tmě zaschnout. Ve vakuovém rámu se na síto přiloží čitelná pozitivní montáž (textu, kresby, fotografie), pak následuje osvit, kdy je vrstva na vrstvě (stříbrná vrstva). Emulze se v okolí kresby vytvrdí (tedy se stane ve vodě nerozpustnou). Místa, která zůstanou neosvětlena, se emulzí ve vodě odplaví a zprůchodní. Po usušení provedeme retuš a můžeme tisknout.

B) nepřímé[editovat | editovat zdroj]

nepřímá vyřezávaná[editovat | editovat zdroj]

Na skleněnou podložku se vodou rozpustným lepidlem nalepí papír, vypne se a nechá se zaschnout. Na papír provedeme kresbu (čímkoli) a přetřeme vrstvou silného čirého nitrolaku (ne zeleným, který je neprůhledný) a necháme zaschnout. Kresba se na skle vyřeže, tisknoucí místa se oddělají. Přiloží se napnuté síto, které se z vnitřní strany promáčí tamponem (+nitroředidlo). Nitrolak se rozpustí na papíře a otlačí se do něj síťovina. Po zaschnutí se papír ořízne, podmáčí, výsledně zůstane na sítu. Šikmé linie nemají vroubkovaný okraj od síta.

nepřímá dvouvrstvá[editovat | editovat zdroj]

Je to vlastně vylepšená metoda vyřezávaná. Kresba se prořízne do pracovní fólie (ne do nosné fólie). Pak se kresba odstraní z místa kresby a stáhne se ochranným papírem, přilepí se folie, oddělá se nosná fólie a pracovní folie zůstává na sítu. Tyto šablony lze zpracovávat pomocí řezacího pultu.

nepřímá fotomechanická[editovat | editovat zdroj]

Na pracovní fólii dáme světlocitlivou vrstvu. Ve vakuovém rámu vykopírujeme nečitelný pozitiv (matný povrch světlocitlivé emulze). Emulze se přenese na napnuté síto a sloupne se nosná fólie. Vytvoří se šablona a zprůchodní se místa kresby. Metoda je vhodná pro naprosto přesné soutisky

Tiskové stroje pro sítotisk[editovat | editovat zdroj]

(plošný sítotisk a rotační sítotisk)

Ruční stroje – stoly[editovat | editovat zdroj]

  • A – síto upevňujeme jednou stranou, aby se dalo zvedat
  • B – pracovní plocha s podtlakovou fixací papíru, nebo bez
  • C – vedení těrky, výměna papíru a zvedání se provádí ručně

Větší stoly s vedeným tříčem (těrkou), těrka se upevní na vodícím rámu (přesnější) – na SŠUD

U nejkvalitnějších strojů se jednoduché upnutí síta na jedné straně (nůžkový způsob) nahrazuje složitějším, které přiklápí síto

paralelně k potiskovanému materiálu. (To platí i u automatizovaného tisku.)

Poloautomaty[editovat | editovat zdroj]

Ruční nakládání a vykládání materiálu,automatický tisk.

Třičtvrtě automaty[editovat | editovat zdroj]

Ruční nakládání materiálu,automatický tisk a vykládání materiálu.

Automaty[editovat | editovat zdroj]

Celý proces tisku probíhá automaticky

Těrky[editovat | editovat zdroj]

Těrky jsou sestaveny z pevného držadla (kov, dřevo) s gumovým nebo pryžovým břitem s různými profily. Mohou mít i různou tvrdost podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny: dřevo, kov. Gumovou těrkou (tříčem) se hustá sítotisková barva protlačuje nezaslepenými otvory v sítu na potiskovaný materiál. Pokud se jedná o přímý sítotiskový potisku textilu, jsou jednotlivé barvy protlačovány přímo, například na tričko. Je-li barva aplikována na speciální transferový papír, který se k následnému přenosu barvy na textil používá velmi často, nazýváme tuto metodu transferovou.

Barvy[editovat | editovat zdroj]

Při vícebarevném sítotisku se používá jedno síto na každou barvu. Možnosti tisku jsou nepřeberné: možnost vytvoření plochého potisku, semišového efektu, 3D efektu, třpytivého efektu a dalších.

Vodou ředitelné a ředidlové[editovat | editovat zdroj]

  • Rychleschnoucí – další manipulace do 15 min
  • Pomaluschnoucí
  • UV barvy (zaschnou až po průjezdu UV tunelem)
  • Plastizolové barvy (zaschnou až po průjezdu tepelným tunelem)

Dále dělíme na:

  • Lesklé
  • Matné
  • Reflexní
  • Metalické
  • Transluscentní
  • Transparentní
  • Vysoce krycí
  • Jiné speciální (např. stíratelná barva na stírací losy, vodivé barvy a pájecí pasty v elektronice)

Laky[editovat | editovat zdroj]

  • lokální (parciální)
  • reliéfní, transparentní (za tepla) na kov, tisk na materiál
  • UV lak
  • speciální laky (s aromatickými složkami uvolnitelnými otěrem)

Potiskované materiály[editovat | editovat zdroj]

Sítotiskovou technologií lze potiskovat všechny běžné druhy materiálů včetně kovu, kůže, papíru, dřeva, skla, keramiky, samozřejmostí jsou umělé hmoty i textil jakéhokoli složení (pro každý potiskovaný materiál jsou speciální barvy). Jednoznačnou výhodou sítotisku je jednoduchost a opakovatelnost aplikace, trvanlivost potisku a současně příznivá cena. Aplikace sítotiskové technologie přímo na textilní materiál je obecně nejtrvanlivější a nejkvalitnější volbou potisku. Vodou ředitelná barva se vpije do textilních vláken a po zaschnutí ji lze prát i žehlit přes motiv. Přidáním aditiva do barvy lze její odolnost ještě zvýšit. Plastizolová barva nanesená přímo na textil se při vysoké teplotě vysuší a zapeče. Barvu můžeme nanést na přenosový papír, opatřit ji vrstvou lepidla (práškového nebo tekutého), zasušit v termotunelu a termolisem přenést na textil. Mezi přímým sítotiskem a transferovou metodou není v kvalitě de facto žádný rozdíl. Tam, kde kvůli složitosti motivu, barevnosti, náročnosti soutisku, velikosti nebo tvaru předlohy, případně potiskovaného předmětu nestačí sítotisk, nastupuje sublimační tisk.

Zvláštním způsobem použití v elektronice je výroba (převážně jednodušších) plošných spojů - jsou to spoje, tvořené vodiči z obrazců z měděné fólie tlusté několik mikronů, která je nalepena na desce z nevodivého materiálu, nejčastěji na laminátu na epoxidovém nebo fenolickém základě, do tloušťky max. 2 mm (převážně ale 1,2 až 1,6 mm). Na fólii, pokrývající celou plochu desky, se aplikuje potisk budoucích vodičů barvou, po vytvrzení odolávající leptadlu, použitému pak k odleptání měděné fólie, nechráněné barvou. Po odleptání se barva odstraní a deska se dál zpracovává.

To je úplně nejjednodušší způsob - používá se ale i složitější, negativní způsob, kde barva kryje místa, která budou odleptána. Po potisku se na měděnou fólii nanese galvanickou cestou vrstvička (nejčastěji) cínu. Deska se pak - po odstranění nanesené barvy, která teď vlastně sloužila jako ochrana před galvanickým pokovením krytých míst - opět leptá v leptadle, nenapadajícím obrazec vodičů z cínu ale jenom měď.

Desky plošných spojů po dokončení se často taky opětovně potiskují tentokrát barvou, odolávající teplotám přes 300°C (nejčastěji se - bez bližších důvodů - používá tmavě zelená), která při následném strojním pájení opětovně chrání obrazec vyleptaných plošných spojů před pocínováním v pájecím stroji. Odhalená zůstávají jenom místa pájecích bodů, které se mají zapájet. Barva se po zapájení neodstraňuje.

Deska se někdy, před osazováním součástkami a pájením, potiskuje ještě jednou (nebo i víckrát), i z obou stran (t. j. i na vrstvu zelené teploodolné barvy), potiskem, identifikujícím jednotlivé součástky (nebo místa připojení, apod.) nebo označující celé desky (přímo tisk označení/název, popis, Bar Code, apod.). Tady už se používají libovolné barevné odstíny - akorát musí být kontrastní k podkladu.

Další použití v elektronice je v tzv. "povrchové montáži", označované taky jako SMT (surface mount technology), která spočívá v nanesení pájecí pasty na desku plošných spojů, do které se pak vývody osadí (jako do lepidla) tzv. bezvývodové součástky, jinak SMD (surface mount devices) - součástky nemají obvyklý drátový vývod, ale jenom pokovené plošky, které se pak přes tuto pastu připájí do desky (ohřevem ve vícekomorových speciálních pecích - roztavením pasty, její přeměnou ve slitinu. Pastu před přetavením tvořila celkem homogenní směs miniaturních kuliček cínové pájky a pastovitého tavidla v konzistenci, umožňující její natištění na pájecí body desky plošných spojů). Podrobnosti viz na stránce Wikipedie "SMT".

Jiný způsob použití sítotisku v povrchové montáži spočívá v nanesení lepidla na desky, do kterého se pak osazují součástky SMD. Po jeho zatuhnutí (už se součástkami) se deska strojně pájí pomocí pájecích vln. Podrobnosti viz na stránce Wikipedíe "Pájení".

U tisku pastovité pájky a lepidla se převážně netiskne přes síťovinu, ale používají se nerezové nebo (méně) bronzové šablony, tloušťky několik desetin milimetru.

Další použití sítotisku v elektronice spočívá taky v tisku odporových nebo vodivých past (např. rozmrazovací vodiče na oknech aut, apod.).

CTS (computer to screen)[editovat | editovat zdroj]

Nejnovější způsob přenosu obrazu (kresby) na síto. Veškerá příprava probíhá na DTP pracovišti (zpracování textilů, obrázky a jejich montáž do konečné podoby tiskového archu). Tato data jsou poté přenesena do zařízení, které provede tisk obrazu na předem ovrstvené síto. Tiskovým médiem je přitom rastrový vosk, který po dotyku s emulzí tuhne. Tento vosk nepropouští světlo. Takto potištěné síto se osvětlí přiměřenou dobu před světelným zdrojem. Odpadají zde materiály jako je film, za zařízením je vakuový rám a pracovní síla. Síto se vyvolá běžným způsobem, vosk zabrání v místě kresby vyvolání a síto je propustné jen v místě kresby.

Výrobci sítotiskových strojů[editovat | editovat zdroj]

  • ISIMAT - německý výrobce se zastoupením na českém trhu
  • RK Siebdrucktechnik GmbH - založené již od roku 1896 panem Kurten & Lechner GmbH
  • STZ Choltice

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Парыгин А.Б. Искусство шелкографии. ХХ век (история, феноменология. техники, имена). — СПб, 2010. — 304 с. (rus).
  • Bigeleisen J. I. Screen Printing: A Contemporary Guide. – New-York, 1972. (eng).
  • Caza M. La Sérigraphie – Genève: Bonvent, 1973. (franc).
  • Kořínek O.: Sítotisk/serigrafie – Praha, 1968. – 195 str.
  • Základný kurz sieťotlače, Dom techniky ČSVTS Banská Bystrica 1981
  • Sborniky přednášek - konference o sítotisku SIKON - Brno 1981, 1983, Pardubice 1985
  • Cermak Werner: Lehrbuch fuer den Siebdrucker, VEB Fachbuchverlag, Leipzig 1967 (něm.)

Související články[editovat | editovat zdroj]