Broučci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Broučci
Autor Jan Karafiát
Původní název Broučci
Jazyk čeština
Žánr pohádka
Datum vydání 1876
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Broučci (1876) je česká pohádka Jana Karafiáta. Jde o jedno ze základních děl české dětské literatury. Karafiát knihu vydal anonymně vlastním nákladem u Václava Horkého. Teprve po 17 letech, v roce 1893, ji v knihovně Jana Herbena objevil prozaik, kritik a novinář Gustav Jaroš-Gamma a otiskl o ní nepodepsanou recenzi v časopisu Čas. Tím knihu zpopularizoval natolik, že první edice byla rychle vyprodána a v roce 1894 přišla první reedice. Další vydání ilustroval Vojtěch Preissig. Až do desátého vydání (1912) vycházeli Broučci anonymně. V současnosti patří k nejvydávanějším českým publikacím pro děti a mládež; jen česky vyšlo kolem 100 vydání. Dílo je oceňováno pro básnický sloh a ve své době novátorské pochopení psychologie dítěte. O teologickou a morální hodnotu Broučků se ovšem vedou spory – vyčítá se mu důraz na bezmyšlenkovitou poslušnost,[1] která se právě v kalvinistickém prostředí vysoce cenila. Autorská práva na tuto knihu Karafiát odkázal Českobratrské církvi, která díky tomuto štědrému daru mohla sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Němčina

Lužická srbština

Polština

Angličtina

Ruština

  • Светлячки (Svjetljački), překlad Arnošt Kolman, Praha 1947 (nebylo určeno na export, ale jako učebnice ruštiny pro československý trh[2])

Potíže s ruským překladem – cenzura a spory[editovat | editovat zdroj]

Oficiální překlad komunistického ideologa Arnošta Kolmana do ruštiny (vydalo SPN v Praze roku 1947 jako Светлячки (Svjetljački)) vyvolal v témže roce spor Českobratrské církve se SSSR,[zdroj?] neboť šlo o upravený, desakralizovaný text – náboženské významy byly nahrazeny odkazy poplatnými komunistické ideologii (celkem bylo upraveno nejméně 55 míst).[3] Sovětský svaz sice nepřijal překlad pořízený některými evangelíky, ale nevydal ani ten, který připravilo ministerstvo školství SSSR.[4][5]

Ilustrátoři[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání:

Anglické vydání

Polské vydání

Film[editovat | editovat zdroj]

Broučci posloužili jako předloha několika animovaných filmů:[6]

Broučci (1967)[editovat | editovat zdroj]

Režie Libuše Koutná, literární scénář Anna Jurásková a Milan Nápravník, technický scénář Libuše Koutná, Vladimír Dvořák a Jan Kraus, kamera Jan Kraus, hudba Jiří Srnka, střih Antonín Zelenka a Karel Kohout, zvuk Jiří Pavlík, výtvarník Vladimír Dvořák, loutky Zdeněk Podhůrský.

Namluvili Drahomíra Fialková, František Filipovský, Libuše Havelková, Karel Höger, Aťka Janoušková, Jiřina Bohdalová, Jaroslav Marvan, Karolina Slunéčková a Blanka Waleská.

Premiéra 9. dubna až 28. května 1967.

Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]

  1. Narození Broučka
  2. Broučci se ukládají k zimnímu spánku
  3. Probuzení, všude je zima a sníh
  4. První společný let
  5. Zranění Broučka
  6. Seznámení s Verunkou
  7. Broučkovy námluvy
  8. Broučkova svatba

Broučci (1995)[editovat | editovat zdroj]

Režie, animace a scénář Vlasta Pospíšilová, spoluautorka scénáře: Anna Jurásková, výtvarnice Jitka Walterová, hudba Emil Viklický, kamera Vladimír Malík, vypravěč Jan Hartl.

Film vznikl v koprodukci Studia Jiřího Trnky, Comité Francais de Rádio Télévision, britské Jerusalem Productions a společnosti Imago.

Premiéra 23. prosince 1995 až 3. ledna 1996.

Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]

  1. Narodil se Brouček
  2. Byl podzim
  3. Loučení
  4. A byla zima
  5. A bylo jaro
  6. Šťastnou cestu Broučku!
  7. Broučkův smutný návrat
  8. S Broučkem je zle
  9. Do nebíčka, do peklíčka
  10. Broučkovy tajnosti
  11. A měli se rádi
  12. Velká rodina

Broučci – Dobrodružství na pasece (1997)[editovat | editovat zdroj]

Režie a scénář Vlasta Pospíšilová, spoluautorka scénáře Anna Jurásková, kamera Vladimír Malík, vypravěč Miroslav Donutil.

Premiéra 18. až 26. listopadu až 1998.

Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak Skok a Kuk spadli na paseku
  2. Jak Skoka a Kuka překvapila povodeň
  3. Jak Skok a Kuk zachránili mušku
  4. Jak se Skok ztratil
  5. Jak hledali Skoka
  6. Jak se sešli pod červenou muchomůrkou
  7. Jak Skok a Kuk bojovali
  8. Jak profesor Chrobák vyléčil Medáka
  9. Jak Skok a Kuk našli poklad

Broučkova rodina (1999)[editovat | editovat zdroj]

Režie Vlasta Pospíšilová, scénář Oldřich Selucký, hudba Zdeněk Zdeněk, kamera Vladimír Malík, výtvarnice Jitka Walterová a Jarmila Fenclová, vypravěč Miroslav Donutil.

Premiéra 30. prosince 2000 až 8. ledna 2001.

Seznam dílů[editovat | editovat zdroj]

  1. Berušky a broučci se hněvají
  2. Janínek v mlze
  3. Broučci staví dům
  4. Broučci z roští
  5. O brouku Kradačovi
  6. Svatojánek neposlouchá
  7. Kde je Svatojánek s Janínkem?
  8. Bloudění
  9. Shledání

Ohlasy Broučků[editovat | editovat zdroj]

Broučci vycházeli na zvukových nosičích (především na gramofonových deskách) načtené Karlem Högerem. Byli nastudováni i jako rozhlasová hra.

Na motivy Karafiátových Broučků napsal Václav Trojan dětskou operu a Otmar Mácha v roce 1992 balet o dvou dějstvích.[7]

Velmi populární se stala ranní „modlitba broučků“ Ó náš milý Bože, která je i v Evangelickém zpěvníku ČCE s melodií Otmara Máchy pod číslem 220.

Ó, náš milý Bože,
Povstali jsme z lože
A pěkně Tě prosíme,
Dej ať se Tě bojíme,
Bojíme a posloucháme
A přitom se rádi máme.

Naproti tomu večerní modlitba broučků je první slokou staré bratrské písně ze Zázvorkova kancionálu z roku 1602 – viz Podvečer tvá čeládka. Najdeme ji třeba v Bratrském zpěvníku Jednoty bratrské nebo v Evangelickém zpěvníku pod číslem 225:

Podvečer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.

Na Broučky navazují Broučkovy pohádky a písničky (1947). Naučná stezka Jana Karafiáta spjatá s knihou Broučci byla zřízena roku 2002 a vede z Valašského Meziříčí k přehradě Bystřička (délka 14 km).[8][9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Toto tvrzení se opírá o nepřeberné množství novinových a časopiseckých reflexí Broučků, hlavně v evangelickém tisku, které je buď přinášejí, obhajují, nebo vyvracejí. Zaznívá i v přednáškách a diskusích na dané téma, takže není možné definovat zdroj přesně. Přesto je to zřejmé z pouhé četby samotného díla, důrazu na slovo poslušný/poslušnost i z toho, že jakékoliv decisní jednání hlavní postavy je okamžitě potrestáno!
  2. Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. S. 84. (Cituje předmluvu Zdenka Nejedlého v tomto vydání.)
  3. Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. S. 82–90.
  4. viz časopis Český bratr z let 19461947
  5. Jan Lukavec: Nakolik jsou Karafiátovi Broučci opravdu vlivnou knihou? iDnes, 22.08.2011
  6. Česko-slovenská filmová databáze on line[nedostupný zdroj]
  7. viz stránky www.musica.cz. www.musica.cz [online]. [cit. 2008-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-29. 
  8. Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře. Praha: ARSCI, 2011. S. 114.
  9. http://www.vychodni-morava.cz/trasa/37/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Dílo online[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]