Rudolf Mates

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Mates
Rudolf Mates
Rudolf Mates
Narození17. srpna 1881
Pečky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. února 1966 (ve věku 84 let)
Habry
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníučitel, malíř a ilustrátor
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Mates (17. srpna 1881 Pečky[1]4. února 1966 Habry) byl český malíř, ilustrátor Karafiátových Broučků a dalších dětských knih, loutkář a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. srpna 1881 v Pečkách v domě čp. 131, v rodině truhláře Františka Matesa a jeho manželky Anny, dcery hostinského Jakuba Stejskala z Českého Brodu.[1]

Vystudoval gymnázium a Učitelský ústavKutné Hoře. Kariéru začal jako učitel obecné školy v Ronově nad Doubravou, dále učil v Habrech, kde se 7. září 1909 oženil s Marií Váňovou[2] a na měšťanských školách v Čáslavi, Kutné Hoře i jinde. Byl aktivním členem Sokola, navrhl mj. prapor Sokola Čáslav, namaloval oponu sokolského divadla a navrhoval propagační grafiku a viněty pro sokolský časopis. Je pohřben v rodinné hrobce v Habrech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Do povědomí tří generací dětí se dostal svými ilustracemi Karafiátových Broučků. Dále ilustroval čtyři desítky dětských knih, hlavně říkadel, omalovánek, pohádek, bajek a knížek mravoučných, které vycházely především v nakladatelstvích Aloise Hynka, Eduarda Weinfurtera, Šolc & Šimáček, ale i jiných. Ilustroval cyklus libret her pro loutkové divadélko.[1] Vytvářel také obálky a předsádky s tapetovým dekorem. Pravidelně přispíval do dětských časopisů, pokusil se sám vydávat časopis Jitro (Mladá Boleslav 1919–1921).[3] Dlouhodobě jeho ilustrace otiskoval Malý čtenář, a katolické kalendáře. Většina jeho ilustrací jsou kolorované kresby se silnou obrysovou linkou, které stylizací tvarů vycházejí z rostlinného a dekorativního pojetí secese. Stylově souznějí s jeho vrstevníky Vojtěchem Preissigem a Josefem Wenigem. Ve volné tvorbě se věnoval krajinomalbě, malbě zátiší a květin, k níž vedl také své žákyně. Do kostela v Ronově nad Doubravou vytvořil návrhy dvou okenních vitráží.

Ilustrace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • O kohoutkovi a slepičce. Praha 1921
  • Antonín Mojžíš:Výbor národních písní, řikadel, her, pohádek, hádanek, přísloví a pořekadel. Alois Hynek Praha 1921
  • Josef Kožíšek: Pohádky lesa. Praha 1923[4]
  • Ze všech nejkrásnější národní pohádky o zvířátkách a dětech. Vydal Eduard Weinfurter, Praha 1927
  • Blanka Blánická: Kytka bajek. Eduard Weinfurter, Praha 1928
  • Jan Karafiát: Broučci. Česky i německy od 11. do 20. vydání, Praha 1929–1945, reprint od 1994
  • Jan Karafiát: Broučkova pozůstalost
  • Vojta Merten: Kašpárek a oslík Filuta. Josef Hokr, Praha 1931
  • František Flos: Babiččin šmodrcha. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva československého, Praha 1932
  • Pohádky pro nejmenší čtenáře. Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva československého, Praha 1932
  • Marie Voříšková: Cvalíčka a Čahounka povedený cirkus. Praha 1942
  • Amálie Kutinová: Gabra a Málinka ve městě. Praha 1942

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. 
  2. SOKA Praha, ŘKF Pečky, Matrika narozených 04, [1]
  3. Štefan Švec:Česky psané časopisy pro děti (1850–1989). Karolinum a Národní muzeum Praha 2014, s. 104
  4. Národní politika , č. 344, 16. prosince 1923, s.3, dostupné online[2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Nový slovník československých výtvarných umělců, II. díl; L–Ž, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993
  • Milan Knížák (editor): Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950. Nucleus, Hradec Králové 2005

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]