Čas (časopis)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Čas (ČAS.) byl název časopisu realistické skupiny (Josef Kaizl, Karel Kramář, Tomáš Garrigue Masaryk), který založil roku 1886 Jan Herben.

Vývoj časopisu[editovat | editovat zdroj]

Založení a přehled vydávání[editovat | editovat zdroj]

Čas založil Jan Herben, když se kvůli svému angažování proti tzv. Rukopisům rozešel se svým předchozím zaměstnavatelem, vydavatelem Národních listů Juliem Grégrem. První číslo vyšlo 20. prosince 1886, s periodicitou dvakrát měsíčně.[1] Od roku 1889 vycházel Čas jako týdeník a v letech 1894–1906 jej Herben vydával sám. V letech 19011915 vycházel jako deník, než byl úředně zastaven. Začátkem "velké války", jak píše Masaryk ve své "Světové revoluci", přinášel Čas velmi čtené články, zejména o bojích, postupu a ústupu Rusů a redakční porady, jichž se účastnil probíhaly denně. Tehdy v "Knihovničce Času" vycházely i publikace knižní, většinou brožované. Po zahájení Masarykova odboje a zahraniční akce byl Čas úředně zastaven. Úlohu časopisu realistů během první světové války převzala Masarykova Naše doba.Opět vycházel v době první republiky 19211935.

Orgán Realistické strany TGM[editovat | editovat zdroj]

Po založení Realistické strany (původním názvem České strany lidové[2]) na přelomu března a dubna 1900 a vyhlášení jejího programu (jehož autory byli T. G. Masaryk, František Drtina a profesor práv a ekonomie Josef Gruber) se stal Čas orgánem strany.

V roce 1900 navštívil Masaryk Kladno 5. července, kdy přednášel na pozvání studentů a sociálních demokratů o významu Mistra Jana Husa. Po schůzi byl za zpěvu dělnických písní doprovozen účastníky přednášky až k nádraží. Čas (deníkem se stal Čas až v září 1900[2]) informoval 8. července takto: „O významu Mistra Jana Husa přednášel dne 5. července na Kladně ve schůzi svolané studenty kladenskými s politickým spolkem sociálnědemokratickým prof. dr. T. G. Masaryk. Schůze byla velmi četně navštívena, zejména dělníky a jejich ženami. Do slavnostního večera nezapadl ani jediný rušivý hlas. Účastníci schůze okázalým průvodem prof. Masaryka doprovodili k nádraží, zpívajíce dělnické písně.“[p 1]

V Času začal publikovat například básník Petr Bezruč nebo autor Broučků, evangelický farář Jan Karafiát. V roce 1913 začal v Čase svoji novinářskou kariéru Ferdinand Peroutka.

Bezruč a Karafiát v Času[editovat | editovat zdroj]

Jan Herben dostal v polovině ledna 1899 poštovní zásilku od tehdy zcela neznámého autora jímž byl Petr Bezruč. Žádal o vytištění tří básní, které se šéfredaktorovi času líbily a připravil jejich otištění: "Den Palackého, Škaredý zjev, Jen jedenkrát" (vyšla pouze ta třetí, ostatní byly cenzorem jako nepřípustné zakázány). Z dlouhodobé korespondence obou pánů vzešlo publikování řady básní v roce 1903, které souhrnně vyšly v "Knihovničce ČASu" pod názvem "Slezské číslo", které se stalo základem oceňovaných Bezručových "Slezských písní".

Jan Karafiát vydal v době svého působení ve Velké Lhotě roku 1876 knihu "Broučci", anonymně a vlastním nákladem. Po letech se dostala do rukou Jana Herbena, který ji půjčil mladému redaktorovi ČASu Gustavu Jarošovi, který roku 1893 napsal do ČASu článek začínající slovy: "Uznávám za potřebné promluviti o dětské knížce, jejíž spisovatel nadto není znám, která je již 17 let na světě a možno říci ze světa. Básníka jejího lze s rozvahou nazvati českým Andersenem." Díky ČASu se z neznámé knihy stalo žádané zboží a následovalo několik vydání za sebou, ale teprve v desátém vydání v roce 1912 byla knížka vydána s plným jménem autora.

Masaryk v meziválečném Času[editovat | editovat zdroj]

Po sporu o Těšínsko začal roku 1920 ministr Beneš jednat s Poláky, a tím vzbudil nevoli národní demokracie. Předseda Kramář měl roku 1922 pět přednášek o zahraniční politice v nichž také nařkl Beneše, že politice nerozumí. Prezident Masaryk mu pádně odpověděl dvanácti novinovými příspěvky, podepsanými různými šiframi, neboť mu ústava ukládala maximální zdrženlivost v kritce politiků žijících. Autora, prezidenta Masaryka, identifikoval historik Jaroslav Werstadt, ale u jednoho velmi rozsáhlého článku, který vzbudil největší rozruch si nebyl jist. Článek, podepsaný iniciálou T. vyšel v meziválečném Času 3. listopadu 1923 s titulkem „Prodaná nevěsta bez Jeníka“. Pisatel reagoval na Kramářův článek otištěný v Národních listech v den pátého výročí vzniku republiky. Kramář tam preferoval domácí odboj a o zahraničním se nerozepsal. Proto ten vtipný název článku pisatele a následující odstavec: „Jubilejní článek se obešel bez jména prezidenta Masaryka. Dr. Kramář chce provozovat „Prodanou nevěstu“ bez Jeníka. Úmysl píchá do očí. Bez Vaška by to snad šlo, bez Jeníka je hra nemožná.“ Taktéž úmysl pisatele „T .“ píchá do očí: Masaryka přirovnává k Jeníkovi, a koho obsadil do role retardovaného Vaška, můžeme si domyslet. Vtipný článek v Čase je velmi dlouhý, uveďme jen větu ze závěru: „Pohříchu 28. Října dr. Kramář zahrál na starý kolovrátek. V tom právě vidíme tu dvojakost strany-dr. Kramář překáží!“ Pisatel neříká, že překáží jemu, ale pouze konstatuje, že Kramář poškozuje svou stranu, její tiskový orgán i její žádoucí spolupráci s ostatními demokratickými proudy v zemi, což se záhy ukázalo jako pravdivé. Po patnácti letech, v roce 1938 se spisovatel Ivan Herben pokusil doložit, že autorem byl jeho otec Jan Herben, ale nepřesvědčil ani prezidentova syna, Jana Masaryka.[3]

V září roku 1920 vyšly v časopisu Čas příspěvky s názvem „Naše otázky a bolševické Rusko“, které pisatel podepsal pseudonymem „Československý legionář“. Avšak skutečnost, že se za tímto pseudonymem skrýval T. G. Masaryk, byla veřejným tajemstvím[4]

Obnovený Čas[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 byl Čas obnoven. Jako občasník Masarykova demokratického hnutí vychází 4 až 6 krát ročně (ISSN 1210-1648). Předsedy redakčního kruhu obnoveného ČASu byli dr. Zdeněk Koňák (1993–1994), doc. Jaromír Hořec (1995–2004), Miroslav Sígl (2005–2006) a doc. Vratislav Preclík (2006–2011), který je od roku 2011 předsedou nově zřízené redakční rady, zabývající se zejména legionářskou problematikou ve vztahu k T. G. Masarykovi. Od r. 2011 přispívá odbornými články prof. Dr. Josef Dolista, Ph.D., který se zaměřuje na Masarykův filozofický koncept a je členem redakční rady.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Skutečnost připomenul Vratislav Preclík ve své přednášce k stému výročí volby Tomáše Garrigua Masaryka prvním prezidentem ve Státní vědecké knihovně v Kladně 14. listopadu 2018 (V. Preclík: Masaryk a českoslovenští legionáři, Kladno SVK 2018)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Titulní strana prvního výtisku. Čas. 20. 12. 1886, s. 1. Dostupné online. 
  2. a b záhlaví listu. Čas. 30. 9. 1900, s. 1. Dostupné online. 
  3. HOUŠKA, Vítězslav. TGM známý a neznámý. Praha: [s.n.], 2005. S. 150–170. 
  4. Podle „Střípků z mozaiky“, in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, červenec – září 2018, roč. XXVI. čís. 123. ISSN 1210-1648, str. 36 - 39

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]