Masarykův realismus
Masarykův realismus je označení pro kulturní, vědecký a politický program T. G. Masaryka a jeho spolupracovníků formulovaný ještě před vznikem Československa. V politické rovině se zhmotnil působením realistické strany.
Ideový základ a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Masaryk přišel z Vídně do Prahy v roce 1882, aby zde působil jako profesor na české univerzitě, právě vzniklé rozdělením původní Karlo-Ferdinandovy univerzity. Od roku 1883 vydával kritickou revue Athenaeum, kde se sešel s profesorem Josefem Kaizlem a s Karlem Kramářem. Spojovala je snaha o modernizaci kulturního života, překonání českého provincialismu a formulaci nové české politiky. V roce 1886 se podílel na založení čtrnáctideníku mladých žurnalistů Čas, který vedl Jan Herben a kde 1. listopadu 1890 vyšel „realistický program“. Pojem realismu neznamenal pro Masaryka žádnou pragmatickou politiku, nýbrž odmítnutí dosavadního „vlastenčení“, založeného na romantických představách „slavné minulosti“ (například sporných Rukopisů)[1] a neplodném odporu k německému živlu. Realisté dobře viděli, že úspěšná česká politika si musí klást především pozitivní cíle a snažit se dosáhnout úrovně vyspělejších evropských národů. V politické oblasti se Masaryk zasazoval o střízlivou a přísnou věcnost, kritický pohled na skutečnost, jak jej dokáže především věda, o decentralizaci rakouského státu a o národnostní vyrovnání v českých zemích.
V roce 1890 realisté po neúspěšných jednáních se staročechy vstoupili do mladočeské strany[2] a roku 1891 získali všichni tři mandát v Říšské radě ve Vídni. Roku 1893 se však Masaryk mandátu vzdal a ze strany vystoupil, protože jej unavovaly hádky mezi politiky a chtěl se věnovat důležitějším stránkám realistického programu. Jako profesor pražské univerzity usilovně publikoval (Česká otázka, Naše nynější krize, Jan Hus, Karel Havlíček, Otázka sociální, Moderní člověk a náboženství, Základy konkrétní logiky) a přednášel nejen na škole, ale vysvětloval své názory a postoje veřejnosti (studentstvu, spolkům i dělnictvu) i mimo Prahu. Masaryk měl také ideový vliv na manifest České moderny vydaný v roce 1895.[3]
Ve dnech 31. března a 1. dubna 1900 založil Masaryk v Praze se svými spolupracovníky (František Drtina, Jan Herben, Jan Gebauer, Edvard Beneš, Josef Gruber, Prokop Maxa aj.) Českou stranu lidovou, známou též jako realistická strana. Jejím tiskovým orgánem byl deník Čas a měsíčník Naše doba,[4] do něhož psal např. Emil Sobota. Autorem většiny jejího lidového programu představeném na sjezdu byl Masaryk. Program obsahoval požadavky na demokratizaci státu, pokrokovou národnostní a kulturní politiku a sociální reformy, program zahraniční rakouské politiky stál na Palackého austroslavismu. V roce 1905 se strana spojila se skupinou Aloise Haina a vytvořila Českou stranu pokrokovou, později spojenou do revoluční Státoprávní demokracie. Masaryk a Drtina byli od roku 1907 poslanci Říšské rady. Poslanecký mandát Masaryk získal i v roce 1911 a v letech válečných jej plně využil pro založení nového nezávislého státu.[5]
Filozofický základ
[editovat | editovat zdroj]Ve filozofické sféře byl program vymezen vůči subjektivismu a filozofickému idealismu, jehož význačným českým zástupcem byl profesor František Mareš. Programovou odpověď hledal realismus v lidském aktivismu a pragmatismu. Do popředí stavěl usilovnou práci, která měla za cíl řešit problémy celé společnosti.[6]
Vývoj po vzniku republiky
[editovat | editovat zdroj]Po vzniku Československa v roce 1918 byl v politice Masarykův realismus někdy definován jako základ nové státní ideologie a praktické politiky, blízké politice Hradu. V širším společenském vnímání T. G. Masaryka se navazujícím prismatem stala nová ideologie čechoslovakismu. Ve filozofii na Masarykův realismus navázal Karel Čapek, který definoval svůj ideový směr jako nový pragmatismus. V běžné stranické politice již realismus nebyl úzce spojen s jednou politickou silou, jelikož Česká strana pokroková zanikla po roce 1918 a části členstva strany se rozdělily k národním demokratům a k národním socialistům. Avšak sympatiemi k Masarykovu myšlení i původnímu politickému proudu se hlásila řada dalších politických stran.[7][8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PRECLÍK, Vratislav: „K počátku rukopisných bojů.“ in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, září 1996, roč. IV., čís. 15., ISSN 1210-1648, str. 12-13
- ↑ KUČERA, Martin. Fúze „realistů“ s mladočechy na konci roku 1890. Český časopis historický. 1995, roč. 43, čís. 4, s. 591–645. Dostupné online. ISSN 0862-6111.
- ↑ KUČERA, Martin. Realisté. In: MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel, a kol. Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v Českých zemích a Československu. 1. svazek: 1848–1938. Praha: Kauli Publishing, 2025. ISBN 978-80-908194-2-9. S. 362.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Profesor Masaryk a Naše doba. Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí. 2022, roč. XXX., čís. 140, s. 12–19. ISSN 1210-1648.
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
- ↑ MOUDRÝ, Karel. Národní socialism: [přednáška ... přednesená v Modrém sále Akademického domu 23. října 1930]. Praha: Tiskový odbor Ústředního Svazu Českoslov. Studentstva, 1930. 16 s. Dostupné online.
- ↑ Masarykův čechoslovakismus se stal politickou zbraní, pragmatický byl vznik i zánik Československa [online]. Český rozhlas, 2017-09-13 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Politické strany. 1: Období 1861 - 1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 978-80-7239-178-3.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, hesla „Realismus v politice“ a „Realistická strana“
- J. Opat: Filozof a politik T. G. Masaryk: 1882 - 1893. Praha 1990
- Jan Blahoslav Kozák: Masaryk jako ethik a náboženský myslitel.,61 str., Nakladatelství Slovanský ústav, Praha 1931
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Karel Čapek: Hovory s T. G. Masarykem, 1928–35
- Pavel Kosatík: Sen o novém náboženství (I a II), Masarykův postoj k náboženství