Eduard Albert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eduard Albert
Narození 20. ledna 1841
Žamberk
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 26. září 1900 (ve věku 59 let)
Žamberk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání spisovatel, překladatel, lékař, pedagog a vysokoškolský pedagog
Příbuzní bratr František Albert
sestra Tereza Svatová a Kateřina Thomová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr František Albert
sestra Tereza Svatová
sestra Kateřina Thomová
synovec Bohuslav Albert
Pamětní deska na rodném domě Eduarda Alberta v Žamberku

Prof. MUDr. Eduard Albert (20. ledna 1841 Žamberk[1]26. září 1900 Žamberk[2]) byl český chirurg, univerzitní profesor, popularizátor české poezie, překladatel a básník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Profesor a přednosta 1. chirurgické kliniky ve Vídni se narodil v Žamberku v rodině hodináře Františka Alberta a Kateřiny Albertové, rozené Zdobnické.

Z jeho sourozenců se stali známými ještě František Albert (1856–1923), lékař a spisovatel, Tereza Svatová (1858–1940), spisovatelka, a Kateřina Thomová (1861–1952), význačná představitelka žambereckého ochotnického divadla a zakladatelka žambereckého muzea. Společně s nimi vyrůstal v rodině též jejich nevlastní bratr Václav F. Kumpošt (1846–1874), student medicíny a zakladatel časopisu Vesmír. První ředitel Baťovy nemocnice ve Zlíně Bohuslav Albert byl Eduardovým synovcem.

Nejdůvěrnějším přítelem Eduarda byl od dětství Woldemar Richard Mazura (1838–1900), pozdější okresní starosta v Žamberku, obchodník, majitel vinárny a amatérský fotograf.

Do národní školy chodil v Žamberku, gymnázium absolvoval v Rychnově nad Kněžnou a v Hradci Králové. Medicínu studoval na univerzitě ve Vídni, kde jej nejvíce ovlivnili profesoři Karel Rokytanský a Josef Škoda.

Po promoci 22. ledna 1867 se stal sekundářem na oddělení primáře Lorinsena v nemocnici Na Vídeňce a následně elévem na klinice prof. Dumreichera. Na této klinice se stal roku 1869 asistentem.

Rok před tím, roku 1868, se Albert tajně oženil s Marií Pietschovou, dcerou lékaře z Králík. S manželkou Marií měl Eduard Albert dvě děti; dceru Olgu, která zemřela ve věku dva a půl roku na zánět mozkových plen, a syna Jiřího, který se dožil dospělosti. Roku 1872 získal Albert právo přednášet na vysoké škole. Rok poté byl jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky a operačního ústavu v Innsbrucku.

V roce 1873 byl jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky v Innsbrucku. Během svého působení prosazoval dodržování zásad antisepse a vydal několik odborných lékařských knih. V roce 1879 vykonával úřad děkana lékařské fakulty v Innsbrucku.

V roce 1881 se v Praze ucházel o místo přednosty chirurgické kliniky při české univerzitě. Albert však neuspěl, přednost byla dána jinému kandidátovi. Ucházel se proto o místo přednosty chirurgické kliniky ve Vídni, kde dosáhl o to většího úspěchu. V únoru 1881 se stal, na základě jmenovacího dekretu podepsaného císařem Františkem Josefem I., přednostou 1. chirurgické kliniky. Kromě vedení chirurgické kliniky provozoval ve Vídni velmi výnosnou soukromou chirurgickou praxi s rozsáhlou klientelou. Stal se velmi oblíbeným lékařem díky svým vědomostem, zkušenostem a milému vystupování. Měl pacienty ve všech společenských vrstvách a v různých zemích. Patřili mezi ně členové rodiny hraběte Taaffa, knížete Windischgrätze, léčil také arcivévody Albrechta a Františka Ferdinanda, F. L. Riegra, Karla Kramáře, Gustava Eima, Ondřeje Fišera a řadu dalších významných osobností, jeho pacientem byl i císař František Josef I. Jako poslanec říšského sněmu podporoval ve Vídni české snahy o osamostatnění.

Je mu připisováno mnoho lékařských prvenství: první provedená tyreoidektomie, jejunostomie a nefrektomie. Na svou dobu byly výjimečné i jeho kloubní operace. Zabýval se historií lékařství, je autorem básní a pamětí. Dnes po něm nese název areál budov přírodovědecké a lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze - Albertov.[3] Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen dne 3. července 1890.[4]

Do rodného Žamberka se vracel stále častěji a podporoval zde různé spolky a zájmové skupiny, na místním hřbitově nechal postavit kapli, věnovanou Sv. Vojtěchovi.

V roce 1889 koupil v Žamberku rozsáhlý pozemek, s překrásným výhledem na okolní hory. Nechal zde postavit vilu, do níž si zval hosty, kteří patřili k významným osobnostem tehdejšího kulturního i politického života. K jeho přátelům patřili Tomáš Garrigue Masaryk, Jaroslav Vrchlický, Karel Klostermann, František Ladislav Rieger, Alois Jirásek, Adolf Heyduk a další. Věnoval se různým činnostem, psal básně, společně s T. G. Masarykem a Jaroslavem Vrchlickým pátral po stopách Českých bratří v Žamberku a blízkém Kunvaldu, s páterem Karlem Chotovským vydal v roce 1889 „Paměti Žamberské“. Byl nejprve zastáncem, později odpůrcem pravosti Zelenohorského rukopisu.

Dne 26. září 1900 ve své vile nečekaně zemřel. O čtyři dny později byl pohřben na žambereckém hřbitově, ale jeho syn Jiří nechal ostatky po roce převézt do Vídně a pohřbít na Ústředním hřbitově. Vilu společně s pozemky dědici prodali a v průběhu několika let zde bylo vystavěno sanatorium pro léčbu tuberkulózy, nazvané na památku pana profesora „Albertinum“.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. Národní lékařská knihovna
  4. ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 27.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Albert: Diagnostika chirurgických nemocí (1876)
  • E. Albert: Učebnice chirurgie a nauky operační (1877)
  • E. Albert, P. K. Chotovský: Paměti Žamberské (1889)
  • E. Albert: Památky po Bratřích českých v Žamberce; Časopis muzea Království českého roč. 64 (1890)
  • E. Albert: Památky po Bratřích českých v Kunwaldě; Časopis muzea Království českého roč. 65 (1891)
  • E. Albert: Lehrbuch der speciellen Chirurgie (1897) - první chirurgická učebnice s principy Listerovy antiseptické léčby
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 45–47.  
  • Kokešová, H.: Eduard Albert; Příspěvky k životopisu a edice korespondence. Edice: Práce z dějin vědy, Scriptorium, Masarykův ústav AV ČR, 336 pp. (2004)
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 1. sešit : A. Praha : Libri, 2004. 155 s. ISBN 80-7277-215-5. S. 50–51.  
  • KOKEŠOVÁ, Helena. Eduard Albert (1841–1900). Historický obzor, 2006, 17 (5/6), s. 128-136. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]