Karel Klostermann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Klostermann
Kája Klostermann
Kája Klostermann
Narození 13. února 1848
Haag am Hausruck, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. července 1923 (ve věku 75 let)
Štěkeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel
Národnost česká
Stát Rakousko-Uhersko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Faustin Klostermann [klostrman], též pseudonymy Faustin[1], Doubravský[2], (13. února 1848 Haag am Hausruck[3]16. července 1923 Štěkeň), byl český spisovatel s regionálním zaměřením na oblast Šumavy. Představitel realismu a tzv. venkovské prózy, jehož sebrané spisy obsáhly přes čtyřicet svazků románů, povídek, črt, fejetonů a skic, i část soustavných pamětí[4].

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Karel Klostermann se narodil 13. února[1][5][6][7] 1848 v hornorakouské obci Haag am Hausruck. Některé literárně-historické publikace i jiné zdroje však jako datum Klostermannova narození uvádí 15. únor.[8][9][10][2] Narodil se v rodině lékaře Josefa Klostermanna († 12. listopadu 1875) a Charlotty Hauerové († 23. září 1903), původem ze sklářské rodiny Abélé, a byl pokřtěn jako Karel Faustin. Zde je možné hledat původ pseudonymu, pod nímž publikoval část své tvorby. Karel byl nejstarším z deseti sourozenců, kteří se dožili dospělosti (pěti chlapců a pěti dívek), dva starší sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Karlovým narozením.

V Haagu se Klostermannovým příliš nedařilo, a tak se koncem května 1849 přestěhovali do Sušice, kde Karlův otec nastoupil jako praktický lékař. Tou dobou byla na světě už i Růžena, Karlova sestra, která mu byla po celý život velkou oporou. Po příchodu do Sušice najímají Klostermannovi chůvu Sabinu,[11] která Karlovi byla druhou matkou, a to až do pozdního věku.[12] Začátkem roku 1854 je Josef Klostermann povolán knížetem Gustavem Lambergem, pánem v Žichovicích pod Rábím, za panského lékaře. Dětství trávil Klostermann bez dozoru, otec mu dopřával volnost „nemaje zbytečné úzkostlivosti o zdraví dítěte“.[13] Pobýval u pasáčků, u nichž patrně pojal v celoživotní lásku zvířata všeho druhu.[14] Svá mladá léta strávil tedy Klostermann především v Žichovicích a Štěkni.[1] V letech 1855–1857 navštěvoval školu ve Stříbrných Horách (do té doby ho doma vzdělávala jeho matka). Na zdejšího učitele Petra Šafránka vzpomíná v autobiografii Červánky mého mládí.

Studia[editovat | editovat zdroj]

Gymnaziální studia konal nejprve rok v Písku (1857–1858), následně v Klatovech (1858–1861, češtinu ho zde vyučoval A. V. Šmilovský) a ukončil je opět v Písku (1861–1865).[1] Klostermannův otec si přál, aby ho syn ve vysokoškolských studiích následoval, což Karel skutečně učinil. Svá studia medicíny ve Vídni (1865–1869) však nedokončil a v r. 1870 se stal na dva roky soukromým vychovatelem v Žamberku.[1]

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Odtud putoval r. 1872 zpět do Vídně, kde nastoupil do redakce pročeského časopisu Wanderer.[1] Toto místo mu zajistil univerzitní profesor Eduard Albert, rodák ze Žamberka a taktéž student vídeňské medicíny (promoval 1867). Klostermann patřil společně s T. G. Masarykem či F. L. Riegrem mezi Albertovy přátele, kteří se od 90. let scházeli v Albertově žamberské vile.

Hned v dalším roce (1873) bylo ovšem vydávání časopisu Wanderer z finančních důvodů zastaveno a Klostermann přijímá jako provizorium místo suplenta na německé reálce v Plzni, kde vyučuje němčinu a francouzštinu až do r. 1908 (od r. 1878 už jako profesor).[1]

Po dvou letech svého působení ve školství (1875) se oženil. Roku 1898 ovdověl a téhož roku se oženil podruhé. Jeho ženou se stala zámožná vdova po továrníkovi[1], což ho finančně zajistilo až do konce života.

Zemřel na rozedmu plic 16. července 1923 ve Štěkni u Strakonic.

Klostermann měl ohromující jazykové nadání. Za svých studií ve Vídni a během svého pobytu v Žamberku se zdokonaloval ve francouzštině, italštině, ruštině, španělštině, srbochorvatštině, angličtině, rumunštině a polštině.[1]

Klostermannovo působení na národnostním rozhraní nebylo za postupujících nacionálních třenic bez obtíží. Protože sám pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Svou angažovanost ve prospěch Čechů vysvětloval jako potřebu pomáhat menšímu národu, který se chce povznést, a to ve spolupráci s jinými národy, nikoliv na jejich úkor.[15] Podpora českého obrození u Klostermanna nikdy nevedla k protiněmeckému smýšlení. V korespondenci doby jeho studia ve Vídni jsou patrné rozepře, které „pročeský“ Karel Klostermann vedl se svým německy cítícím otcem.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Klostermann ve svých začátcích vycházel z dokumentárně pojatého fejetonu a cestopisné črty, v nichž s citem mísil spisovný jazyk a místní nářečí. Své německy psané črty a cykly fejetonů uveřejňoval např. ve staročeském časopise Politik (cyklus črt Heiteres und Trauriges aus dem Böhmerwalde, 1885–1886, česky Veselé i smutné obrázky ze Šumavy). Do tohoto německy psaného listu vycházejícího v Čechách Klostermann přispíval dlouhá léta (od r. 1872[2]).

Zralý vypravěč (naplno se začal literatuře věnovat až jako čtyřicátník) znalý Šumavy byl zajímavým pro českou kulturní politiku osmdesátých let, která stála o hlubší kulturní zapojení Šumavy do Čech. Klostermann tak začal spolupracovat s českými časopisy, v nichž pak na pokračování vycházely jeho romány a povídky (nejedna z nich přitom byla přepracováním autorovy německy psané črty).[15] Přestože nepřestával přispívat do německy psaných listů, věnoval se po r. 1890 převážně českým čtenářům.[15]

Klostermannovi se v jeho románech a povídkách podařilo mistrně vystihnout život a tradice šumavských obyvatel i těsnou souvislost mezi člověkem a přírodou. Velikou pozornost přitom věnoval proměnám, kterými Šumava a její obyvatele prošli, ať už šlo o rozpad tradiční rodiny, příchod podnikatelského živlu spojeného na jedné straně s velkým majetkem, na druhé s krizí tradičních řemesel, nebo o ničivou vichřici, která Šumavu postihla 27. října 1870.

Karel Klostermann bydlíval několik prázdnin v Bohumilicích. Často navštěvoval zdejší faru a přivedl sem také hudební skladatele a sběratele písní. Zde Klostermann napsal Strýčka z nebe, ale i několik dalších svých prací. Do několika povídek uvedl i zdejší občany a zvláště faráře Hanžla, jehož pohřeb zvěčnil ve svém románu Ecce Homo! V povídce „Přeletěl stín“ ze sbírky „Odyssea soudního sluhy,“ který se odehrává v hospodě u Staňků, uvádí do děje obchodníka Kalčíka, ale popisuje i záchranu hořícího lesa Na Stráni. 

Neumím naprosto vynalézati ani typů, ani povah, ani událostí, toho daru se mi nedostalo. Osoby, jež předvádím čtenářům, existovaly, a co vypravuji ve svých románech a povídkách, se stalo, já jsem to pouze kombinoval, uspořádal a v jakýsi celek upravil…[16]

Kritika devadesátých let 19. století, v čele s F. X. Šaldou a J. Vodákem, však Klostermannovo dílo příliš neuznávala. Označovala ho za plochého, příliš popisného.[2]

Jako souborné vydání vycházely na začátku 20. století Spisy Karla Klostermanna. Zatímco Ottův slovník naučný zmiňuje v této souvislosti 35 svazků vycházejících od roku 1894[17], Lexikon české literatury představuje Spisy Karla Klostermanna jako soubor 38 svazků z let 1904–1928 a autoři publikace Karel Klostermann: Personální bibliografie dokonce jako soubor 40 svazků, které vycházely 1904–1941. Druhé vydání Spisů z let 1919–1934 nebylo dokončeno (pouze 23 svazků), třetí vydání (1940–1941) se skládá ze svazků dvaceti.[1] Druhým souborným vydáním byly Vybrané spisy (1956–1959, 6 svazků).[1]

V roce Klostermannovy smrti (1923) je publikován první výbor z jeho díla (Klostermann mládeži). V následujících šedesáti letech pak vychází dalších 7 výborů, např. Paní Meluzina (1946), Drobné povídky (1959) či Lístky ze šumavské epopeje (1983).[1]

Karel Klostermann se okrajově věnoval také překladatelské činnosti. Přeložil knihu Manžel (1896) spisovatelky italského romantismu Bruno Speraniové a je podepsán i pod překladem historického dramatu Maurice Maeterlincka Monna Vanna (1905).[1]

Klostermann také sepsal do výročních zpráv (1875, 1878) plzeňské reálky, kde vyučoval, dva odborné články o francouzštině. Mezi odborné texty je řazena i jeho předmluva ke knize Leopolda Zeithammera s názvem Land und Leute des Böhmerwaldes (1880).

Literární pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví pod číslem 342.[2]

Seznam knižně vydaných děl[editovat | editovat zdroj]

Česky psaná[editovat | editovat zdroj]

  • Ze světa lesních samot (1894[1][7]) – román (dostupný online), volnou filmovou adaptaci natočil r. 1933 Miroslav Josef Krňanský[18]
  • V ráji šumavském (1893) – román
  • Za štěstím (1895) – román, ze života vídeňských Čechů
  • V srdci šumavských hvozdů (1896) – prózy
  • Skláři (1896[2] nebo 1897[1]) – nejprve 1893 vydáni časopisecky pod názvem Majitel hutí[2], z tohoto důvodu některé publikace zasazují Skláře už do tohoto roku (1893[18][19]). Dostupné online.
  • Hostinný dům (1896[2] nebo 1898[1] nebo 1900) – román
  • Domek v Polední ulici (1898) – prózy
  • Kam spějí děti (1901) – román
  • Bílý samum (1903) – prózy
  • Světák z Podlesí (1905) – román
  • Ve světlech a stínech Bábelu (1907) – prózy
  • Ze šumavského Podlesí (1908) – prózy
  • Pošumavské rhapsodie (1908) – prózy
  • Urvané listy (1908) – prózy
  • Mlhy na Blatech (1909) – tuto románovou kroniku r. 1943 zfilmoval František Čáp[18]
  • Z dobrého srdce (1909) – prózy
  • Odyssea soudního sluhy (1910) – próza
  • Snímky lidí a věcí (1910) – prózy
  • Robinson na Otavě (1911) – prózy pro mládež
  • Jiříčkův zimní výlet (1911) – próza pro mládež
  • Suplent 1–4 (1913–1914[2]) – román o životě profesorů a žáků pražského gymnázia, dobové svědectví o bídných poměrech ve starém rakouském školství
  • Žichovičtí půlpáni (1914) – próza
  • Vypovězen (1914) – próza (dostupné online)
  • Mrtví se nevracejí (1915) – prózy
  • Ecce homo! (1915) – román
  • Pozdní láska 1,2 (1919) – román
  • Zmizelá osada (bez datace, 1921[1] nebo 1922[2]) – prózy
  • Dokonalý kavalír (bez datace, 1921) – prózy
  • Kulturní naléhavost (bez datace, 1921) – úvaha
  • Naléhavé kapitoly (1922) – próza
  • Na útěku (bez datace, 1923) – próza

Posmrtně

  • Pan Zbyněk Bukvice na Čakanově 1–4 (1924) – román
  • Na horké půdě (1925) – prózy, překlad z něm. originálu
  • Šumavské povídky (1925)
  • Ze Šumavy – prózy
  • Prázdniny na Šumavě a jiné kresby (1926) – sebral Max Regal
  • Červánky mého mládí 1, 2 (1926) – vzpomínky
  • Z mého revíru (1928) – prózy
  • Dalčické panstvo (1928) – román

Německy psaná[editovat | editovat zdroj]

  • Böhmerwaldskizzen (Šumavské črty, 1890, vlastním nákladem) – prózy, česky 1925 pod titulem Ze Šumavy
  • Aus Waldwildnissen: Ein Böhmerwaldroman (1897)
  • Eine Perle des Böhmerwaldes (1910)
  • Die Glasmeister (1922)

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

Socha Karla Klostermanna v Javorníku

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r FORST, Vladimír; OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 2. 1. vyd. Svazek 2. Praha : Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 729–730.  
  2. a b c d e f g h i j MIKUŠKOVIČOVÁ, Jiřina; SAKOVÁ, Jitka. Karel Klostermann: Personální bibliografie. České Budějovice : Krajská knihovna, 1976. 71 s.  
  3. Matriční záznam o narození a křtu
  4. Doslov Vítězslava Tichého ke KLOSTERMANN, Karel. Ze světa lesních samot. 11. vyd. Praha : Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, n. p., 1955. 246 s. S. 243–246.  
  5. MENCLOVÁ, Věra; SVOZIL, Bohumil; VAŇEK, Václav, a kol. Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha : Libri, 2000. 743 s. ISBN 80-7277-007-1. S. 334.  
  6. Informační tabule č. 1 na Klostermannově stezce nedaleko Srní.
  7. a b PRŠÍNOVÁ, Tamara; STRAKOVÁ, Libuše, a kol. Karel Klostermann (1848-1923) : Soupis díla. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská vědecká knihovna, 2008. 241 s. ISBN 978-80-86559-88-9. S. 214–217.  
  8. REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha : Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s. S. 11.  
  9. NOVÁK, Jan Václav; NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny. 5. vyd. Brno : Atlantis, 1995. 1804 s. ISBN 80-7108-105-1. S. 788.  
  10. SKLENÁŘ, Václav. Klostermannové. In Moderní trendy v přípravě učitelů fyziky 2. Plzeň : Západočeská univerzita v Plzni, 2005. Dostupné online. ISBN 80-7043-418-X. S. 71–82.
  11. http://www.klostermann.cz/stranky/zivot_zivotopis_spisovatele.html
  12. REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha : Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s.  
  13. REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha : Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s. S. 14–15.  
  14. REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha : Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s. S. 16.  
  15. a b c LEHÁR, Jan, a kol. Česká literatura od počátků k dnešku. 2. vyd. Praha : Nakladatelství lidové noviny, 2004. 1078 s. ISBN 80-7106-308-8. S. 359-362.  
  16. KLOSTERMANN, Karel. Vzlet : měsíčník věnovaný uměleckému a osvětovému ruchu českému. .   (Citováno dle POKORNÝ, Milan. Rodové linie matky a otce Karla Klostermanna. In NIKL, Ivan. Karel Klostermann - spisovatel Šumavy : sborník literárních příspěvků z česko-německého sympozia, Sušice 17.-19. září 1998. Klatovy : Okresní muzeum Klatovy, 2000. ISBN 80-86104-36-2. S. 57.)
  17. Ottův slovník naučný (cit. dle MIKUŠKOVIČOVÁ, Jiřina; SAKOVÁ, Jitka. Karel Klostermann: Personální bibliografie. České Budějovice : Krajská knihovna, 1976. 71 s.  )
  18. a b c MACHALA, Lubomír; PETRŮ, Eduard, a kol. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc : Rubico, 1994. 552 s. ISBN 80-85839-04-0. S. 157.  
  19. OTRUBA, Mojmír; HOMOLOVÁ, Květa, a kol. Čeští spisovatelé 19. století. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1971. 225 s. S. 102.  
  20. Klostermannova rozhledna na webu rozlednyunas.cz
  21. Oficiální stránky ZŠ a MŠ K. Klostermanna v Železné Rudě
  22. Měšťanský pivovar Strakonice uvádí na trh nový polotmavý ležák Klostermann [online]. Pivni.info, 15. únor 2008, [cit. 2011-01-30]. Dostupné online.  
  23. Detail známky na stránkách České pošty
  24. http://k.klostermann.sweb.cz/cinnost.html
  25. http://stromy.cea.cz/blansko/klostermannova_studanka.htm Stromy v okolí Blanska
  26. http://www.estudanky.cz/studanka-599-detail.html Národní registr studánek a pramenů - #599
  27. http://www.zelpage.cz/razeni/11/cr/R/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • REGAL, Max. Život a dílo Karla Klostermanna. Praha : Jos. R. Vilímek, 1926. 176 s.  
  • PRŠÍNOVÁ, Tamara; STRAKOVÁ, Libuše, a kol. Karel Klostermann (1848-1923) : Soupis díla. 1. vyd. České Budějovice : Jihočeská vědecká knihovna, 2008. 241 s. ISBN 978-80-86559-88-9.  
  • Karel Klostermann – spisovatel Šumavy : sborník literárních příspěvků z česko-německého sympozia, Sušice 17.–19. září 1998. Příprava vydání Ivan Nikl. Klatovy : Okresní muzeum Klatovy, 2000. 77 s. ISBN 80-86104-36-2. ((česky)-(německy)) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]