Adalbert Stifter
| Adalbert Stifter | |
 | |
| Narození |
23. října 1805 Horní Planá |
|---|---|
| Úmrtí |
28. ledna 1868 (ve věku 62 let) Linec |
| Příčina úmrtí | vykrvácení |
| Místo pohřbení | Linec |
| Povolání | spisovatel, malíř, básník a učitel |
| Národnost | Sudetští Němci |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Významná díla |
Horský křišťál Pozdní léto Vítek |
| Podpis |
 |
 multimediální obsah na Commons | |
|
galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter (23. října 1805, Horní Planá[1] – 28. ledna 1868, Linec) byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou vyhrocených vztahů mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. Používal také pseudonym Ostade.
Život[editovat | editovat zdroj]
Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny v Horní Plané nad Vltavou (Šumava), původně se jménem Albert. Poté, co otec zahynul při nehodě v roce 1817, vychovávala jej matka. Prací na hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček Franz Friepes (z matčiny strany) proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka vdala za pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal neštovice.
Až do roku 1826 navštěvoval Stifter latinskou školu benediktinů v Kremsmünsteru. V tomto období, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se v něm rodí cit pro přírodu, literaturu i umění. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel (měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nenalezl stálé učitelské místo). Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou. Její rodiče však vztah ukončili na základě vrozené Stifterovy letargie a neschopnosti nalézt si pevné místo. Nešťastný vztah se projevil i na jeho studijních výsledcích, a tak v roce 1830 ukončil studia ve Vídni.[2]
V roce 1832 potkal Amalii Mohauptovou, dceru důstojníka z Kyjova na Moravě. V letech 1833 až 1848 se živil částečně jako malíř, částečně jako spisovatel. Vznikly tehdy jeho první povídky. Po svatbě s Amalií (která byla modistkou) v roce 1837 zůstal pár dlouho bezdětný, což Stifter těžce nesl. Oba se ujali péče o Amaliinu neteř Julianu. S rodinou Stifter cestoval do své rodné vsi, také do Mnichova či Lince. Vyšel mu román Pozdní léto (Der Nachsommer). Od roku 1841 opět působil jako domácí učitel. V letech 1843 až 1846 například na zámku Kynžvart učil Richarda, syna rakouského kancléře Klemense Václava Metternicha.
Revoluční rok 1848 silně zasáhl Stiftera svými myšlenkami. Později však byl zklamán, stáhl se do ústraní a do konce života zůstal konzervativní. V jeho díle se objevují přírodní motivy. V roce 1850 se stal hornorakouským školním inspektorem s titulem c. a k. školní rada a s ročním příjmem 1500 zlatých. V té době působil též jako konzervátor Centrální komise pro výzkum a zachování kulturních památek pro Horní Rakousko.
V roce 1858 zemřela Stifterova matka.
Stifter pracoval na historickém románu Vítek (Witiko), jehož tři díly postupně vyšly během šedesátých let 19. století. Během práce se u něj objevily zdravotní problémy. 26. ledna 1868 se zřejmě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu pokusil o sebevraždu. V kómatu ležel až do 28. ledna, kdy zemřel.
Literární díla[editovat | editovat zdroj]
.JPG)
Poznámka: výběr Stifterových děl dostupných v českém překladu (rok v závorce = první vydání originálu)
- Hrad bláznů (1844)
- Studie (6 svazků – 1842–1845)
- Das Haidedorf (1840)
- Hvozd (1841)
- Abdiáš (1842)
- Brigita (1844)
- Starý mládenec (1845)
- Lesní pěšina (1845)
- Popsaná jedlička (1846)
- Lesní poutník (1847)
- Horský křišťál
- Pozdní léto (1857)
- Z kroniky našeho rodu (1864)
- Potomci (1864)
- Vítek (3 svazky – 1865–1867)
- Povídky (1869)
- Polní květiny
Odkaz[editovat | editovat zdroj]
Díky jeho příkladným postojům ve vztazích mezi českým a německým obyvatelstvem zemí Koruny české, po něm bylo pojmenováno sdružení Adalberta Stiftera, které se zabývá podporou česko-německého porozumění.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Moriz Enzinger: Adalbert Stifters Studienjahre (1818–1830). Innsbruck 1950.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WATZLIK, Hans. Adalbert Stifter. Praha: A. Haase, 1918. 12 s. (německy)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Adalbert Stifter ve Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Adalbert Stifter ve Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adalbert Stifter
- http://www.ikaros.cz/node/4832
- https://web.archive.org/web/20100129093154/http://www.horniplana.cz/pamatky.php
- http://www.ckrumlov.cz/cz1250/mesto/soucas/i_obdomu.htm
