Adalbert Stifter
Adalbert Stifter | |
![]() | |
Narození |
23. října 1805 Horní Planá |
---|---|
Úmrtí |
28. ledna 1868 (ve věku 62 let) Linec |
Příčina úmrtí | vykrvácení |
Místo pohřbení | Linec |
Povolání | spisovatel, malíř, básník a učitel |
Národnost | Sudetští Němci |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Významná díla |
Horský křišťál Pozdní léto Vítek |
Podpis |
![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter (23. října 1805, Horní Planá[1] – 28. ledna 1868, Linec) byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade.
Život[editovat | editovat zdroj]
Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou (Šumava), v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice.
Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou (1809-1839) z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburku. Její rodiče vztahu bránili pro Stifterovu povahu, vrozenou letargii a neschopnost nalézt stálé perspektivní zaměstnání. Nešťastný vztah a nezájem o studium v roce 1830 vedly k opuštění vídeňské univerzity.[2]
Již v roce 1832 Stifter poprvé potkal Amálii Mohauptovou, dceru důstojníka z Kyjova na Moravě. V letech 1833 až 1848 se živil částečně jako malíř, částečně jako spisovatel. Inspirován Goethem, Herderem a Jeanem Paulem psal do časopisů první povídky. Po svatbě s Amálií (která se vyučila modistkou) v roce 1837 zůstal pár bezdětný, což Stifter těžce nesl. Oba se ujali péče o Amáliinu neteř Julianu. I s rodinou Stifter rád cestoval, po Šumavě, do své rodné vsi, do Mnichova a do Lince. Od roku 1841 opět pracoval jako domácí učitel. V letech 1843 až 1846 například na zámku Kynžvart učil Richarda, syna rakouského kancléře Klemense Václava Metternicha.
Revoluční rok 1848 Stiftera silně zasáhl myšlenkami rovnosti a svobody. Později byl zklamán, stáhl se do ústraní a do konce života zůstal konzervativní. V jeho díle se objevují přírodní motivy. V roce 1850 se stal hornorakouským školním inspektorem s titulem c. a k. školní rada a s ročním příjmem 1500 zlatých. V té době působil též jako konzervátor Centrální komise pro výzkum a zachování kulturních památek pro Horní Rakousko. Roku 1852 dosáhl restaurování cenného pozdně gotického oltáře v Kefermarktu a následně dalších chrámových památek.
V roce 1857 vyšel román Pozdní léto (Der Nachsommer), jedno z jeho vrcholných děl. Tento román bývá připodobňován k románu „Viléma Meistera léta učednická“, který napsal Johann Wolfgang von Goethe už více než před půlstoletím.
V roce 1858 zemřela Stifterova matka.
Stifter pracoval na historickém románu Vítek (Witiko) o Vítkovi z Prčice († 1194), zakladateli jihočeského rodu Vítkovců, jehož tři díly postupně vyšly během šedesátých let 19. století. Během práce se u něj objevily zdravotní problémy z obezity. 26. ledna 1868 se zřejmě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu pokusil o sebevraždu. V kómatu ležel až do 28. ledna, kdy zemřel na cirhózu jater.
Literární díla[editovat | editovat zdroj]
Poznámka: výběr Stifterových děl dostupných v českém překladu (rok v závorce = první vydání originálu)
- Hrad bláznů (1844)
- Studie (6 svazků – 1842–1845)
- Das Haidedorf (1840)
- Hvozd (1841)
- Abdiáš (1842)
- Brigita (1844)
- Starý mládenec (1845)
- Lesní pěšina (1845)
- Popsaná jedlička (1846)
- Lesní poutník (1847)
- Horský křišťál (z cyklu povídek Pestré kameny)
- Pozdní léto (1857)
- Z kroniky našeho rodu (1864)
- Potomci (1864)
- Vítek (3 svazky – 1865–1867)
- Povídky (1869)
- Polní květiny
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Za zásluhy o literaturu, památky a příkladné postoje ve vztazích mezi českým a německým obyvatelstvem zemí Koruny české byl vyznamenán:
- zlatou rakouskou medailí pro umění a kulturu
- rytířským Řádem železné koruny císaře Františka Josefa I.
- sasko-výmarským rytířským Řádem bílého sokola
Pomníky[editovat | editovat zdroj]

- Stifterův památník – žulový obelisk na skále nad Plešným jezerem podle návrhu architekta Heinricha von Ferstela, na schwarzenberském pozemku za finančního přispění Vojtěcha Lanny; výška 15,1 metru; miniatura téhož obelisku stojí na Stifterově hrobě na Svatobarborském hřbitově v Linci
- Bronzové sochy spisovatele v Linci, ve Vídni a v Horní Plané (autor Karl Wilfert)
- Pamětní desky: na rodném domě v Plané, ve Vídni na dvou domech: v Beatrixgasse (bydlel 1837-1839) a v nárožním domě Graben/Seitenstettengasse 2 (1842-1848)
Paměťové instituce[editovat | editovat zdroj]
- Stifterův rodný dům - muzeum v Horní Plané
- Regionální muzeum v Českém Krumlově[3], spravuje rozsáhlou knihovnu všech vydání a jazykových mutací Stifterových děl
- Nadace Adalbert Stifter Verein v Linci, nadace pro podporu česko-německého porozumění.
- Stifterův dům, muzeum a Hornorakouský institut v Linci [4]
- Bavorský sudetoněmecký nacionalistický Witikobund v Mnichově
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Moriz Enzinger: Adalbert Stifters Studienjahre (1818–1830). Innsbruck 1950
- ↑ https://muzeumck.cz/program/
- ↑ [1]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- WATZLIK, Hans. Adalbert Stifter. Praha: A. Haase, 1918. 12 s. (německy)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Adalbert Stifter na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adalbert Stifter na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adalbert Stifter
- http://www.ikaros.cz/node/4832
- https://web.archive.org/web/20100129093154/http://www.horniplana.cz/pamatky.php
- http://www.ckrumlov.cz/cz1250/mesto/soucas/i_obdomu.htm
- https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10708403780-adalbert-stifter