Adalbert Stifter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Adalbert Stifter
Székely Portrait of Adalbert Stifter 1863.jpg
Narození 23. října 1805
Horní Planá
Úmrtí 28. ledna 1868 (ve věku 62 let)
Linec
Příčina úmrtí vykrvácení
Místo pohřbení Linec
Povolání spisovatel, malíř, básník a učitel
Národnost Sudetští Němci
Alma mater Vídeňská univerzita
Významná díla Horský křišťál
Pozdní léto
Vítek
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter (23. října 1805, Horní Planá[1] – 28. ledna 1868, Linec) byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Adalberta Stiftera v Horní Plané

Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou (Šumava), v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice.

Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou (1809-1839) z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburku. Její rodiče vztahu bránili pro Stifterovu povahu, vrozenou letargii a neschopnost nalézt stálé perspektivní zaměstnání. Nešťastný vztah a nezájem o studium v roce 1830 vedly k opuštění vídeňské univerzity.[2]

Manželka Amálie, rozená Mohauptová (1811-1883)

Již v  roce 1832 Stifter poprvé potkal Amálii Mohauptovou, dceru důstojníka z Kyjova na Moravě. V letech 1833 až 1848 se živil částečně jako malíř, částečně jako spisovatel. Inspirován Goethem, Herderem a Jeanem Paulem psal do časopisů první povídky. Po svatbě s Amálií (která se vyučila modistkou) v roce 1837 zůstal pár bezdětný, což Stifter těžce nesl. Oba se ujali péče o Amáliinu neteř Julianu. I s rodinou Stifter rád cestoval, po Šumavě, do své rodné vsi, do Mnichova a do Lince. Od roku 1841 opět pracoval jako domácí učitel. V letech 1843 až 1846 například na zámku Kynžvart učil Richarda, syna rakouského kancléře Klemense Václava Metternicha.

Revoluční rok 1848 Stiftera silně zasáhl myšlenkami rovnosti a svobody. Později byl zklamán, stáhl se do ústraní a do konce života zůstal konzervativní. V jeho díle se objevují přírodní motivy. V roce 1850 se stal hornorakouským školním inspektorem s titulem c. a k. školní rada a s ročním příjmem 1500 zlatých. V té době působil též jako konzervátor Centrální komise pro výzkum a zachování kulturních památek pro Horní Rakousko. Roku 1852 dosáhl restaurování cenného pozdně gotického oltáře v Kefermarktu a následně dalších chrámových památek.

V roce 1857 vyšel román Pozdní léto (Der Nachsommer), jedno z jeho vrcholných děl. Tento román bývá připodobňován k románu „Viléma Meistera léta učednická“, který napsal Johann Wolfgang von Goethe už více než před půlstoletím.

V roce 1858 zemřela Stifterova matka.

Stifter pracoval na historickém románu Vítek (Witiko) o Vítkovi z Prčice († 1194), zakladateli jihočeského rodu Vítkovců, jehož tři díly postupně vyšly během šedesátých let 19. století. Během práce se u něj objevily zdravotní problémy z obezity. 26. ledna 1868 se zřejmě kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu pokusil o sebevraždu. V kómatu ležel až do 28. ledna, kdy zemřel na cirhózu jater.

Literární díla[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Adalberta Stiftera v Frymburku
Pamětní deska Adalberta Stiftera ve Vídni

Poznámka: výběr Stifterových děl dostupných v českém překladu (rok v závorce = první vydání originálu)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za zásluhy o literaturu, památky a příkladné postoje ve vztazích mezi českým a německým obyvatelstvem zemí Koruny české byl vyznamenán:

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

Karl Wilfert mladší: Stifterova socha v Horní Plané (1905)
  • Stifterův památník – žulový obelisk na skále nad Plešným jezerem podle návrhu architekta Heinricha von Ferstela, na schwarzenberském pozemku za finančního přispění Vojtěcha Lanny; výška 15,1 metru; miniatura téhož obelisku stojí na Stifterově hrobě na Svatobarborském hřbitově v Linci
  • Bronzové sochy spisovatele v Linci, ve Vídni a v Horní Plané (autor Karl Wilfert)
  • Pamětní desky: na rodném domě v Plané, ve Vídni na dvou domech: v Beatrixgasse (bydlel 1837-1839) a v nárožním domě Graben/Seitenstettengasse 2 (1842-1848)

Paměťové instituce[editovat | editovat zdroj]

  • Stifterův rodný dům - muzeum v Horní Plané
  • Regionální muzeum v Českém Krumlově[3], spravuje rozsáhlou knihovnu všech vydání a jazykových mutací Stifterových děl
  • Nadace Adalbert Stifter Verein v Linci, nadace pro podporu česko-německého porozumění.
  • Stifterův dům, muzeum a Hornorakouský institut v Linci [4]
  • Bavorský sudetoněmecký nacionalistický Witikobund v Mnichově

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Moriz Enzinger: Adalbert Stifters Studienjahre (1818–1830). Innsbruck 1950
  3. ↑ https://muzeumck.cz/program/
  4. ↑ [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WATZLIK, Hans. Adalbert Stifter. Praha: A. Haase, 1918. 12 s. (německy) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn19990009997 | GND: 118618156 | ISNI: 0000 0001 2123 5886 | LCCN: n79081269 | ULAN: 500013909 | VIAF: 22149114 | WorldcatID: lccn-n79081269
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Adalbert_Stifter&oldid=19009241“