Josef Škoda (lékař)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. MUDr. Josef Škoda
Josef Škoda
Josef Škoda
Narození10. prosince 1805
Plzeň, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí13. června 1881 (ve věku 75 let)
Vídeň, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma materVídeňská univerzita
Povolánílékař, profesor, chirurg, dermatolog, patolog a učitel
ZaměstnavatelVídeňská univerzita
PříbuzníFrantišek Škoda (sourozenec)
Emil Škoda (synovec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Škoda, německy Josef von Škoda (10. prosince 1805 Plzeň[1] – 13. června 1881 Vídeň, Rakousko[2][3][4]) byl rakouský lékař českého původu, dermatolog a vysokoškolský profesor vnitřního lékařství na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Společně s Karlem Rokytanským a Ferdinandem Hebrou patřil mezi přední osobnosti druhé vídeňské lékařské školy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Plzni jako syn zámečníka. Po absolvování gymnázia a filozofického lycea v Plzni studoval od roku 1825 na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Studia zakončil doktorátem medicíny 10. července 1831.

Jako lékař nejdříve sloužil v Čechách (v Chrudimi, Kouřimi a Plzni) při epidemii cholery. V letech 1832–1838 působil jako asistent ve Všeobecné nemocnici města Vídně. Zabýval se patologicko-anatomickou diagnózou a napsal publikaci Abhandlung über Perkussion und Auskultation (Pojednání o poslechu a poklepu; 1839). V roce 1839 se stal městským lékařem pro chudé a od 13. února 1840, na doporučení Dr. Ludwiga Türkheima, předsedy císařského výboru pro vzdělání, byl jmenován do neplacené funkce šéflékaře právě otevřeného oddělení tuberkulózy ve všeobecné nemocnici.[4]

Působil na vídeňské lékařské fakultě, kde se proslavil jako internista a spolupracovník profesora patologie Karla Rokytanského. V roce 1846 byl díky zásahu Karla Rokytanského a navzdory přání zbytku fakulty jmenován profesorem a přednostou I. interní kliniky. V roce 1848 začal jako první profesor přednášet v němčině namísto latiny. Dne 17. července 1848 byl zvolen aktivním členem matematicko-fyzikální sekce Rakouské akademie věd. Byl osobním lékařem arcivévody Františka Karla a arcivévodkyně Žofie. U rakouské císařovny Alžběty v roce 1860 stanovil správně diagnózu plicní tuberkulózy a doporučil pobyt u moře v teplých krajích. V roce 1869 byl jmenován dvorním radou.

Josef Škoda zůstal svobodný. Investoval do různých průmyslových podniků a spravoval i investice svých příbuzných. Patřil k největším akcionářům České severní dráhy. Poskytl prostředky svému synovci Emilu Škodovi na koupi a další rozvoj tehdejší Valdštejnovy strojírny v Plzni (pozdější Škodovy závody).[5]

Začátkem roku 1871 odešel do důchodu. Studenti i obyvatelé Vídně na jeho počest uspořádali velkolepé oslavy.[6] Zemřel ve Vídni.

Rokytanský jej nazval „světlem pro ty, kdo studují, příkladem pro ty, kdo se snaží, a pevninou pro ty, kdo ztratili naději“.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Titulní strana prvního vydání knihy Abhandlung über Perkussion und Auskultation z roku 1839

Největším přínosem Josefa Škody je rozvoj metod fyzické diagnostiky. Zpopularizoval téměř zapomenutou metodu poklepu, kterou objevil vídeňský lékař Leopold Auenbrugger a metodu poslechu, kterou mezitím rozvíjeli francouzští lékaři. V odborném lékařském časopise Medizinische Jahrbücher des k.k. österreichen Kaiserstaates publikoval od roku 1834 řadu odborných článků často založených na porovnání jeho vlastních klinicko-diagnostických pozorování s patologicko-anatomickými výsledky Karla Rokytanského. Tematicky se kromě poklepu a poslechu věnoval i nemocem srdce a plic, ale i léčbě tyfu a gangrény.

Jeho nejznámějším dílem je poměrně útlá publikace Abhandlung über Perkussion und Auskultation (Pojednání o poslechu a poklepu) z roku 1839, která byla opakovaně vydávána[pozn. 1] a překládána a zajistila mu mezinárodní uznání. Jeho poznatky jsou z větší části stále platné.

Seznam publikací[editovat | editovat zdroj]

  • s Jakobem Kolletschkou: Uber Pericarditis in pathologisch-anatomischer und diagnostischer Hinsicht. Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates, 1834. (O perikarditidě z patologicko-anatomického a diagnostického hlediska)
  • Ueber die Perkussion. Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates, Wien, 1836, 20: 453-473. (Neue Serie, Band 9). (O poklepu)
  • Über den Herzstoss und die durch die Herzbewegungen verursachten Töne und über die Anwendung der Perkussion bei Untersuchung der Organe des Unterleibes. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 22 (= Neue Folge, Bände 13 und 14), (Wien) 1837, S. 227–266 (O tlukotu srdce a zvucích způsobených pohyby srdce a o použití poklepu při vyšetřování břišních orgánů)
  • s A. Doblerem: Anwendung der Perkussion bei Untersuchung der Organe des Unterleibes. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 24, (Wien) 1838, S. 5–46. (Aplikace poklepu k vyšetření orgánů břicha)
  • Abhandlung über Perkussion und Auskultation. Wien 1839. (O poklepu a poslechu)
  • Untersuchungsmethode zur Bestimmung des Zustandes des Herzens. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 27, 1839, S. 528–559. ( Vyšetřovací metoda pro zjištění stavu srdce)
  • Über Abdominaltyphus und dessen Behandlung mit Alumen crudum. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 15, 1838. (O břišním tyfu a jeho léčbě kamencem)
  • s Jakobem Kolletschkou: Ueber Pericarditis in pathologischer und diagnostischer Beziehung. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 28, 1839, S. 55–74, 227–272 und 397–433. (O perikarditidě z patologicko-anatomického a diagnostického pohledu)
  • Über Piorrys Semiotik und Diagnostik. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Band 18, 1839. (O Piorryho sémiotice a diagnostice)
  • Über die Diagnose der Herzklappenfehler. In: Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates. Neue Serie, Band 21, 1840. (O diagnostice vad srdečních chlopní)
  • Abhandlung über Perkussion und Auskultation. J. G. Ritter von Mösle Witwe & Braunmüller, Wien 1839; 6. Auflage 1864. (O poklepu a poslechu, 6. vydání)
  • s Franzem Schuhem: Ueber die Pleura- und Herzbeutelergüsse. Medicinische Jahrbücher des kaiserlich-königlichen österreichischen Staates, 1842. (O pleurálních a perikardiálních výpotcích)
  • Fälle von Lungenbrand behandelt und geheilt durch einathmen von Terpentinöldampfen. Zeitschrift der Gesellschaft der Aerzte in Wien, 1853, 9: 445–447. (Případy gangrény léčené a vyléčené inhalací par terpentýnu)
  • Ueber die Funktion der Vorkammern des Herzens und über den Einfluss der Kontraktionskraft der Lunge und der Respirationsbewegungen auf die Blutzirkulation. Zeitschrift der Gesellschaft der Aerzte in Wien, 1853, 9: 193–213. (O funkci srdečních síní a o vlivu kontrakční síly plic a dýchacích pohybů na krevní oběh)

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1861 byl nositelem Řádu Železné koruny třetí třídy. V roce 1871 získal Komturský kříž Řádu Františka Josefa I.[7][8]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Po Josefu Škodovi je pojmenován jeden z příznaků plicního výpotku při vyšetřování poklepem - Škodova rezonance nebo Škodův bubínkový poklep (anglicky Skodaic resonance, Skoda sign, Skoda tympany).[9][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jen v němčině do roku 1864 celkem šestkrát.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Joseph Škoda na anglické Wikipedii.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Josef Škoda - narozen 10. prosince 1805, zemřel 13. června 1881. Časopis lékařův českých. 18. 6. 1881, roč. XX., čís. 25, s. 1. Dostupné online. 
  3. Škoda, Josef, 1805-1881, AUT - Úplné zobrazení záznamu. In: aleph.nkp.cz. [s.l.]: Národní knihovna ČR Dostupné online.
  4. a b Medvik: Josef Škoda - narozen 10. prosince 1805, zemřel 13. června 1881. In: www.medvik.cz. [s.l.]: Národní lékařská knihovna Dostupné online.
  5. MÍRKOVÁ, Marie. Rodinný archiv Škodů (1760) 1811–1945. Klášter: Státní oblastní archiv v Plzni, 2017. Dostupné online. 
  6. HOUDEK, František. Vídeňská medicína v českých rukou | MT. Medical Tribune [online]. 21. 12. 2022 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  7. R.O, JURIS REAL Gallery, spol s. Řád Františka Josefa (německy „Kaiserlich österreichischer Franz Joseph-Orden“) | Sběratelská galerie. www.sberatelskagalerie.cz [online]. 2021-03-14 [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. 
  8. Josef Škoda. encyklopedie.plzen.eu [online]. [cit. 2023-12-01]. Dostupné online. 
  9. Škodova rezonance, Škodův bubínkový poklep. Velký lékařský slovník [online]. Maxdorf [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 
  10. skodaic resonance. TheFreeDictionary.com [online]. Farlex [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]