V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Emil Škoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Emil Škoda
Emil Skoda.jpg
Narození 18. listopadu 1839
Plzeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 8. srpna 1900 (ve věku 60 let)
Ve vlaku poblíž Selzthalu ve Štýrsku
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Mikulášský hřbitov
Alma mater Technologický institut v Karlsruhe
Manžel(ka) Hermína Škodová
Děti Karel Škoda
Rodiče František Škoda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec František Škoda
matka Anna Říhová
strýc Josef Škoda
syn Karel Škoda
dcera Josefina
dcera Johanna
dcera Hermina Juliana
vnuk Emil Škoda
vnuk .Karel Škoda
vnučka Hedvika

Emil rytíř Škoda (německy Emil Ritter von Škoda; 18. listopadu 1839 Plzeň[1]8. srpna 1900 Selzthal, Štýrsko[2]) byl český technik, průmyslník a velkopodnikatel. Byl zakladatelem strojírenské továrny Škoda v Plzni,[3] která patřila mezi největší evropské průmyslové konglomeráty dvacátého století, ze kterého následně vznikly dnešní Škoda Transportation a Škoda Auto.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Rod Škodů[editovat | editovat zdroj]

Emil Škoda se narodil 18. listopadu 1839 v Plzni MUDr. Františku Škodovi a Anně Říhové.[1] Otcem Emila Škody byl zámožný plzeňský měšťan, krajský lékař a posléze šéf zemské zdravotní služby.[4] Byl členem první správní rady Měšťanského pivovaru a také poslancem Říšského sněmu.[5]

Vlastní rod Škodů dle svědectví vnuka Emila Škody pocházel z Dolan a sídlil v Letkově. Z roboty se osvobodil výkupem a kolem roku 1790 se rodina usadila v Plzni. Jan Škoda, děd Emila Škody, byl mistrem kovářem, zaměstnával až dvaadvacet dělníků, a je také pochován na Mikulášském hřbitově v Plzni.[4]

Studia a praxe[editovat | editovat zdroj]

Nejprve vystudoval gymnázium v Chebu,[4] poté studoval čtyři roky strojního inženýrství na Hornické technické vysoké škole v Praze, a pak v Karlsruhe na tamní strojírenské fakultě Technické vysoké školy.

Po studiích následovala praxe v zahraničí, především ve Francii, Prusku, Anglii a Spojených státech amerických. V této době bylo například Prusko po technické a hospodářské stránce daleko před Rakouským císařstvím. Škoda zde v Magdeburku a v Brémách poznal prudký rozmach strojírenství a průmyslového podnikání. Když roku 1866 vypukla prusko-rakouská válka, byl Emil Škoda jako příslušník nepřátelského státu z Pruska vypovězen.[4]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Emil Škoda

Kariéra Emila Škody začíná v roce 1866 nástupem na funkci vrchního inženýra ve strojírně hraběte Valdštejna-Vartenberka v Plzni s platem 1500 zlatých ročně.[5] Předchozí ředitel Belani se rozhodl osamostatnit a založit vlastní závod na břehu řeky Radbuzy.[4] Emil Škoda pochopil, že má-li se plzeňská strojírna stát významným hráčem na tehdejším trhu a má-li obstát v konkurenci, bude třeba do podniku mohutně investovat, zavést nové obory a výrobu zmodernizovat.[6] Jelikož hrabě Valdštejn neměl do modernizace továrny chuť, prodal ji roku 1869 Emilu Škodovi. Kupní smlouva byla podepsána dne 12. června 1869 a celková dohodnutá kupní cena byla 167 642 zlatých.[5]

Škoda svůj závod začal ihned úspěšně rozvíjet. Koupil malou továrničku s 33 dělníky, ze které brzy vybudoval mamutí podnik se čtyřmi tisíci dělníky a 200 techniky.[5] Správně odhadl, že v neklidné Evropě bude stále zájem o zbraně a vsadil na tento výrobní program. Mimo zbraní vyprodukovala jeho firma do roku 1878 mechanismy pro 25 cukrovarů a 11 sladoven a pivovarů, dále stroje pro české doly a hutě a v neposlední řadě i válcovny železa, a to i v Uhersku a Německu.[5] V roce 1884 Škoda založil na svou dobu velmi moderní ocelárnu, která byla schopná dodávat odlitky o hmotnosti desítek tun. Ocelové odlitky a později výkovky pro velké osobní a válečné lodě se staly vedle cukrovarů významnými exportními obory Škodovy továrny.[7] V roce 1896 byla postavena nová zbrojní hala a továrna se stala jedním z největších evropských výrobců zbraní.[6]

Ke sklonku života Emil Škoda pochopil, že končí éra samostatných velkých šéfů a nastává období, kdy se k udržení podniku na perspektivní trase nelze obejít bez velkých finančních prostředků, které jedinec již nemůže mít. Řešení našel v založení akciové společnosti. Dne 12. prosince 1899 byla jeho firma přetransformována na akciovou společnost Škodovy závody, kde i nadále zůstal prezidentem a generálním ředitelem.[5] O rok později Emil rytíř Škoda zemřel.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Hrob Emila Škody na Mikulášském hřbitově v Plzni

Emil Škoda zemřel dne 8. srpna 1900 ve vlaku poblíž Selzthalu ve Štýrsku.[2] Je pochován na Mikulášském hřbitově v Plzni. Jeho pohřeb byl obrovskou událostí pro celé město a okolí. Náhrobek s bronzovým nápisem „Emil Ritter von Skoda“ z roku 1903 je dílem italského sochaře Raffaella Romanelliho (1856–1928).[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b Emil rytíř Škoda +. Národní politika. 9. 8. 1900, s. 5. Dostupné online. 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Malá ilustrovaná encyklopedie A/Ž. Praha: Encyklopedický dům, 1999. ISBN 80-86044-12-2. Kapitola Š, s. 1022. (Čeština) 
  4. a b c d e Osobnosti.unas – Emil Škoda
  5. a b c d e f ŠKODA AUTO – Emil Škoda. www.skoda-auto.ic.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-16. 
  6. a b ŠKODOVKA v historických fotografiích – Kořeny okřídleného šípu. pell-mell.webz.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-11. 
  7. ŠKODA a její historie. www.skoda.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-02. 
  8. ŠKODOVKA v historických fotografiích – Zakladatel firmy. pell-mell.webz.cz [online]. [cit. 2009-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-11. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]