Slezské písně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Hořava: Maryčka Magdonova (1928)

Slezské písně je název jediné básnické sbírky českého básníka Petra Bezruče, vlastním jménem Vladimíra Vaška. V novější době je Bezručovo autorství zpochybňováno.

Geneze Slezských písní[editovat | editovat zdroj]

Sbírka vznikala v průběhu téměř padesáti let - od devadesátých let 19. století až do autorovy smrti v roce 1958. Literárněvědná konference o Slezských písních v roce 1963 rozhodla vzít za čtenářský základ vydání z roku 1928. Nejednalo se však o poslední literárněvědnou studii na toto téma.[1]

Slezské písně se dělí na tzv. jádro Slezských písní (básně do roku 1899), do kterého bylo zařazeno 54 básní, a ostatní básně. Kdy přesně vznikalo jádro Slezských písní se dosud nepodařilo spolehlivě určit. Existují dvě teorie. Podle tzv. „místecké teorie" vznikly některé básně již za pobytu Vladimíra Vaška v Místku (1891-1893) a sbírka se pak pozvolně rozšiřovala. Druhá teorie předpokládá, že všechny básně „jádra" vznikly až v roce 1898, tedy nedlouho před odesláním básní Janu Herbenvi (1899), redaktoru týdeníku Čas. Dle této verze básně vytryskly naráz, vznikly v jakémsi „duševním a uměleckém vytržení“ v době, kdy se u Vladimíra Vaška objevilo chrlení krve v důsledku tuberkulózy (na to je v básních několik narážek, např. v básni Kdo na moje místo?). Tuto variantu naznačuje sám autor, zastává ji též většina odborníků[p 1], ale část literárních vědců s ní nesouhlasí.[p 2]. Sám Vladimír Vašek nijak neusnadňoval poznání těchto faktů, protože jeho vyjádření v dopisech i mezi nejbližšími se měnilo a často si protiřečilo.

Od 16. ledna 1899 do 13. března 1904 zaslal v 39 zásilkách Janu Herbenovi, šéfredaktorovi Času 74 básní.

Sedm básní z první zásilky se ztratilo (mj. báseň Hořící keř).

  • První zásilka 16. 1. 1899 - Den Palackého, Pod obrazem Prokopovým, Domaslovice, Klec, Jen jedenkrát
  • Druhá zásilka 25. 1. 1899 - Škaredý zjev[p 3]
  • Pátá zásilka 17. 2. 1899 - Setkání, Michálkovice, Kdo na moje místo?
  • Šestá zásilka 1. 3. 1899 - Leonidas, Hrabyň, Blendovice, Bernard Žár, Národní maškaráda, Mistr Jan, Třetí patron vlasti, Kráska
  • Sedmá zásilka 24. 3. 1899 - Maryčka Magdonova,

Návrat, Tošonovice, Z Ostravy do Těšína, 70.000, Markýz Géro, Ostrava, Já, Hučín, Jedna melodie

  • Jedenáctá zásilka 28. 4. 1899 - Rektor Halfar, Dva hrobníci, Motýl, Koniklec, Červený květ
  • Dvanáctá zásilka 12. 5. 1899 - Dědina nad Ostravicí, Dombrová, Opava
  • Třináctá zásilka počátek června 1899 - Sviadnov, Par nobile, Praga caput regni
  • Sedmnáctá zásilka 15. 8. 1899, Orlová, Ostravice, Hořící keř
  • Dvacátá čtvrtá zásilka 4. 2. 1900 - Čtenáři veršů, Kovkop, Pětvald I, Pětvald II, Křižák z Modré, Dombrová I, Dombrová II, Lazy, Dvě dědiny, Ondráš, Ligotka Kameralna, Pole na horách, Střebovský mlýn, Uhni mi z cesty, Oni a my, Osud, Vrbice, Slezské lesy, Hanácká ves, Plumlov, Ptení, Kyjov, Paskovské rybníky, Úspěch, Chycený drozd
  • Třicátá druhá 26. 10. 1902 - Didus ineptus
  • 36. zásilka 1. 8. 1903 - Smrt césarova, Krásné Pole
  • 38. zásilka (17. 2. 1904)
  • 39. zásilka 17. 3. 1904 Labutinka, Mladá žena, Papírový Mojšl

Seznam básní (abecední)[editovat | editovat zdroj]

  • 1864-1904
  • 70.000
  • Bernard Žár; Blendovice
  • Červený květ; Čtenáři veršů
  • Dědina nad Ostravicí; Den Palackého; Didus ineptus; Dombrová I; Dombrová II; Dva hrobníci; Dvě dědiny; Dvě mohyly
  • Hanácká ves; Hanys Horehleď; Hölderlin nad Neckarem; Hrabyň; Hučín
  • Chycený drozd
  • Idyla ve mlýně
  • Já; Jedna melodie
  • Kalina I; Kalina II; Kalina III; Kantor Halfar; Kaštany; Kdo na moje místo?; Koniklec; Kovkop; Krásné Pole; Kyjov
  • Labutinka; Lazy; Leonidas; Ligotka Kameralna
  • Markýz Gero; Maryčka Magdonova; Maškarní ples; Michalkovice; Mohelnice; Motýl
  • Nápis na hrob bojovníkův; Návrat
  • Ondráš; Oni a my; Opava; Ostrava; Osud
  • Papírový Mojšl; Par nobile; Pětvald I; Pětvald II; Pluh; Plumlov I; Plumlov II; Pole na horách; Polská Ostrava; Praga caput regni; Ptení
  • Rybníky za Paskovem
  • Sedm Havranů; Setkání; Slezské lesy; Smrt césarova; Starček; Střebovský mlýn; Sviadnov I; Sviadnov II
  • Škaredý zjev
  • Tošonovice; Ty a já
  • Úspěch
  • Valčice; Vrbice
  • Z Ostravy do Těšína; Zem pod horami
  • Žermanice; Žně

Problematika autorství Slezských písní[editovat | editovat zdroj]

Autorství Petra Bezruče je v novější době zpochybňováno. Někteří odborníci - zejména Drahomír Šajtar - tento názor nesdíleli. Doc. Jiří Urbanec odmítl možnost, že by Ondřej Boleslav Petr mohl být autorem Slezských písní. Byl však přesvědčen, že jeho vliv na Vladimíra Vaška byl silný.[3] Lexikon české literatury z roku 1985 uvedl jako autora výhradně Petra Bezruče.[4]

K pochybnostem ohledně autorství přispělo:[zdroj?]

  1. Skrývání identity pod pseudonymem Petr Bezruč. Skrývání se před veřejností, také záměrné Vaškovo překrucování a mlžení o vlastní minulosti.
  2. Pochyby spisovatelů, literárních badatelů, převážně přímo ze Slezska, např. Joži Vochaly a především Jana Drozda.
  3. Ojedinělý vztah básníka ke svému dílu. Vladimír Vašek přehlížel mnoho změn, chyb a redaktorských úprav ve svých zásadních básních. Podstatné změny ve svých básních nechával bez povšimnutí po celý svůj život, zato velmi rád ručně „opravoval“ již vytištěné Slezské písně, které mu dal kdokoliv k podpisu, a to vždy ke škodě básní.
  4. V podstatě jediné výrazné básnické vystoupení, na které již nedokázal plnohodnotně navázat. Slezské písně, které vyšly nejprve pod názvem Slezské číslo literární přílohy časopisu Čas (a byly cenzurovány c. k. úřady) byly neustále rozšiřovány autorem o další básně v průběhu téměř půlstoletí, ale nikdy jím nebyly kodifikovány do „závazné“ sbírky. Mnohé úpravy a dodatečné změny v básních, které Vašek rád prováděl, byly básním na škodu a musely být později opraveny literárními vědci. [p 4] Pokud jeho "jednorázové" vystoupení proti sociálnímu a národnostnímu útlaku slezského lidu na něj tak silně zapůsobilo během dvou let pobytu v Místku v letech 1891-1893, je podivné, že stejně silně nevystoupil za česko-polského konfliktu na Těšínsku ve 20. letech nebo za německé okupace Československa (1938-1945). [p 5] Kvalitativní rozdíly v jazyce, melodii i metru jednotlivých básní Slezských písní jsou místy tak nepochopitelné, že i zastánci Vaškova autorství je dělí na tzv. jádro Slezských písní a básně ostatní.
  5. Vladimír Vašek byl uzavřený, nemluvný člověk. Také jeho časté túry (výplazy) po Beskydech za jeho pobytu v Místku se podobaly spíše chodeckým závodům, které konal zpočátku hlavně na rady lékařů, a proto mnoha lidem nepřipadá reálné, že by poznal skutečně do hloubky tíživou realitu Slezska na konci 19. století během pouhých dvou let.
  6. Vladimír Vašek neměl hudební sluch. Neměl rád hudbu a nerozuměl jí. To je zajímavý fakt, zvláště když si čtenáři uvědomí geniální melodii některých básní, např. Kdo na moje místo, Návrat apod.
  7. Básně týkající se Slezska obsahují mnoho dobových reálií, ty však nekorespondují s Vaškovým uváděným obdobím vzniku[5]
  8. Některé básně jako by popisovaly život O. B. Petra[6].

V roce 2014 vyšlo kritické vydání Slezských písní, které vydal Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky; toto vydání připravili pracovníci ÚČL Mgr. Jiří Flaišman, Ph.D., a Mgr. Michal Kosák, Ph.D. Za jediného autora sbírky je označen Vladimír Vašek. Spekulace o tom, že Slezské písně napsal jiný autor nebo že spoluatorem sbírky byl O. B. Petr, prohlašují editoři za „pusté a nepodložené hypotézy."[7] [p 6]

Slezské písně jako inspirace[editovat | editovat zdroj]

  • Tři básně ze Slezských písní zhudebnil jako mužské sbory Leoš Janáček. Jedná se básně Maryčka Magdónova, Kantor Halfar a 70000.
  • V letech 1982-1983 vytvořil písničkář Jaromír Nohavica pásmo zhudebněné poezie Petra Bezruče Maryčka & spol., s podtitulem Slezské písně Bezručovy a slezské písně lidové zpívá Jaromír Nohavica. Vedle čtyř vlastních či lidových písní zhudebnil osm Bezručových básní; některé texty byly upraveny, jiné byly použity zčásti (Červený květ) či jen jejich zlomky (Já II).[9]

Kritické vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. „Verze počítající se vznikem básní v období pobytu v Místku a výklad o pozvolném růstu básní Slezských písní se nám dnes jeví jako nepodložené, respektive předkládají samá „možná" a žádná fakta, mnohem lépe dokumentovaný je vznik tzv. jádra Slezských písní v krátké časové etapě na konci devadesátýh let. Tuto hypotézu potvrzuje též literárněhistorické hodnocení s ohledem na vztahy k tvorbě básníků na přelomu století."[2]
  2. Např. Jiří Urbanec: Mladá léta Petra Bezruče
  3. Beletristická příloha Času 11. 2. 1899 obsahovala básně Den Palackého, Škaredý zjev a „Jen jedenkrát“.
  4. Až literárněvědná konference konaná po smrti autora rozhodla o konečné podobě Slezských písní.
  5. Jeho básně ovšem Těšínský konflikt glosují -Kaštany, Dvě mohyly, Hanys Horehleď; jde o jímavé verše o „..hoři těch, co za Olzou jsou..“
  6. Mgr. Michal Kosák, Ph.D., označil již v roce 2012 hypotézu o spoluautorství O. B. Petra za filologicky nepodloženou a vnitřně vachrlatou.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slezské písně a jejich vývoj. Rudé právo. 29. 12. 1967, s. 5. Dostupné online.  
  2. BEZRUČ, Petr. Slezské písně. Vydání v tomto uspořádání první. Kritická edice. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i.: Akropolis, [2014]. ©2014. 178 s. ISBN 978-80-88069-08-9. [Citovaný text je na str. 11.]
  3. Zdeněk Smolka: Jak jsme se hádali o autorství Slezských písní. Host. 3/2008, s. 38-44. Dostupné online.  
  4. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha : Academia, 1985. ISBN 80-20-200-0797-0. Kapitola Petr Bezruč, s. 219-226.  
  5. viz knihu Jana Drozda: Autoři Slezských písní
  6. Viz básně Návrat či , ale např. i fakt, že v básni Ondráš se autor zmiňuje, že se jmenuje Ondřej, což nekoresponduje ani s pseudonymem, ani s Vaškovým skutečným jménem. Zastánci Vaškova autorství vysvětlují tyto rozpory autostylizací.
  7. BEZRUČ, Petr. Slezské písně. Vydání v tomto uspořádání první. Kritická edice. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, v.v.i.: Akropolis, [2014]. ©2014. 178 s. ISBN 978-80-88069-08-9. S. 11.
  8. KOSÁK, Michal. Píše Michal Kosák. Echa. Fórum pro literární vědu (na webových stránkách Institutu pro studium literatury) [online]. 15. 2. 2012 [cit. 14. 6. 2017]. Dostupné online.  
  9. Jaromír Nohavica: Marička a spol. (vč. ukázek)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]