Jan Drozd (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Drozd
Jan Drozd
Jan Drozd
Narození27. ledna 1914
Bordovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. srpna 2005 (ve věku 91 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, redaktor, učitel, prozaik a rozhlasový redaktor
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Drozd (27. ledna 1914, Bordovice – 15. srpna 2005, Ostrava) byl český spisovatel a literární historik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Byl synem malíře a natěrače (který se ale živil zemědělstvím) Jana Drozda a matky Rozálie, rozené Bačové. Od roku 1922 žil s rodiči na Podkarpatské Rusi. V roce 1933 maturoval na učitelském ústavu v Mukačevě a doplňkovou maturitu na gymnáziu v Užhorodu vykonal v roce 1935; po ní učil v zakarpatské obci Kušnice.[1][p 1] V roce 1936 nastoupil vojenskou službu, která se v důsledku mobilizace a mnichovských událostí prodloužila do března 1939.[2]

Učitel[editovat | editovat zdroj]

Po vojenské službě učil na měšťanských školách v Hodslavicích a Zubří. Po osvobození se přestěhoval do Nového Bohumína, kde pokračoval v dráze učitele, nejprve na měšťanské škole, později na jedenáctiletce. Při zaměstnání vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Palackého (obor čeština a dějepis), promován byl v roce 1959. Učil do roku 1955. Do Ostravy se přestěhoval v roce 1962.

V Československém rozhlasu Ostrava[editovat | editovat zdroj]

V roce 1955 nastoupil Jan Drozd v Ostravě na místo vedoucího literárně-dramatické redakce ostravského studia Čs. rozhlasu. Za počínající normalizace v roce 1970 musel toto místo opustit a byla mu zakázána jakákoli publikační činnost.

Normalizace[editovat | editovat zdroj]

Po propuštění z rozhlasu se od ledna do května 1971 živil jako závozník a poté znovu začal učit jako učitel na základních školách. Do důchodu odešel v červenci 1974.[2] V důchodu se věnoval tvorbě, jeho díla však nebyla publikována, s výjimkou románu Emauzy, vydaného v roce 1970 švýcarským exilovým nakladatelstvím pod pseudonymem Jan Pastor a odvysílaného stanicí Svobodná Evropa.

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1990 byla jeho díla opět vydávána. V závěru života se věnoval především zkoumání autorství Slezských písní. Byl pohřben v Ostravě.

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Jan Drozd byl dvakrát ženat. S první manželkou Marií Stiksovou, učitelkou v Kušnici, s níž se oženil 23. 2. 1939 ve Valašském Meziříčí měl dceru Šárku (pozdější televizní a rozhlasovou dramaturgyni a scenáristku Šárku Koskovou).[3]

Dne 24. března 1962 se oženil s rozhlasovou režisérkou Věrou Pražákovou (*1928).[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Beletristické dílo Jana Drozda má výrazně autobiografické prvky a svou kvalitou přesahuje hranice severomoravského regionu, kterému je převážně věnováno, a ve kterém byl vůdčí osobností.[5][6] Jan Drozd také zásadně přispěl do diskuse o autorství Slezských písní, obecně připisovaných Petru Bezručovi (vlastním jménem Vladimír Vašek). Zastával totiž názor, že spoluautorem sbírky byl Ondřej Boleslav Petr (1852–1893) a Petr Bezruč byl jejich společný pseudonym.[7]

Denní tisk a časopisy[editovat | editovat zdroj]

První příspěvek zveřejnily Janu Drozdovi Lidové noviny v roce 1943.[p 2] Publikoval také v Květech, Lidové demokracii, Literárních novinách a dalších masmédiích.[8]

Knižní vydání v Česku[editovat | editovat zdroj]

  • Sedláci z Velkého dvora (Román, doslov napsal Evžen Lukeš, Praha, ELK, 1947)
  • Odvážný boj (Praha, Státní nakladatelství dětské knihy, 1954)
  • Dlouhá noc (karpatská romance, Ostrava, Krajské nakladatelství, 1961 a Československý spisovatel, 1968) Jedná se o upravenou variantu románu z Podkarpatské Rusi Země kvasí; původní verze nemohla v padesátých letech vyjít.[9]
  • Po nebezpečných stopách (ilustrace Miloš Urbásek, V Ostravě, Krajské nakladatelství, 1963)
  • Švestkový dvůr (ilustrace Anna Grmelová, Ostrava, Profil, 1966)
  • Smutek z milování (milostné balady, ilustrace Bohunka Waageová, přebal, vazba a grafická úprava Miroslav Pechánek, Ostrava, Profil, 1990 a Tilia, 2006)
  • Člověk pro jeden život (sazba románu dokončeného 1968 byla rozmetána, vydáno Ostrava, Profil, 1991)
  • Pohřbívání živých (graf. úprava Věra Kubesová, Opava - Optys, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, 1993)
  • Pátá dimenze (povídka ze sbírky "Život na hraně", Ve Frenštátě pod Radhoštěm, Muzejní a vlastivědná společnost, 1999)
  • Autoři Slezských písní (V Šenově u Ostravy, Tilia, 2003)
  • Otevřený dopis vědeckým literárním institucím, aneb, Autoři Slezských písní (V Šenově u Ostravy, Tilia, 2005)
  • Smutek z milování : (milostné balady) ; Život na hraně (V Šenově u Ostravy, Tilia, 2006)

Exilové vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Román Člověk pro jeden život vyšel roku 1970 pod pseudonymem Jan Pastor, s názvem Emauzy v nakladatelství Konfrontace, Curych.[10]

Rozhlasové adaptace[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 2006 uvedl Český rozhlas stanice Vltava román Člověk pro jeden život. Desetidílnou četbu připravila dcera Šárka Kosková, četl Josef Somr.[11] 
  • Pro ostravský rozhlas psal pohádky a literární scénáře[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Slovník č. literatury uvádí, že v Kušnici učil už od r. 1933. [1]
  2. ↑ Podle jiného zdroje zveřejnily LN první Drozdův fejeton v roce 1939.[2] V digitalizovaných výtiscích se prozatím tento příspěvek nepodařilo nalézt.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Vladimír Kuštek: Obrázky z Iršavy. Podkarpatská Rus. 1/2012, s. 5. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Město Český Těšín: Jan Drozd
  3. ↑ Webnode.cz: Šárka Kosková
  4. ↑ Český rozhlas: Věra Pražáková-Drozdová. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2017-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-13. 
  5. ↑ Drahomír Šajtar: Panoráma české prózy severovýchodní provenience. Host. 7/1997, s. 15–21. 
  6. ↑ KOL. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008. S. 33. 
  7. ↑ Zdeněk Smolka: Jak jsme se hádali o autorství Slezských písní. Host. 3/2008, s. 38–44. Dostupné online. 
  8. ↑ a b SVOBODA, Jiří. Slovník české literatury po roce 1945: Jan Drozd [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ KRABSOVÁ, Veronika. Prostor Zakarpatska v české literatuře. Praha, 2012. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Josef Peterka. s. 109–110. Dostupné online.
  10. ↑ Databáze knih.cz: Emauzy
  11. ↑ Český rozhlas, Vltava: Člověk pro jeden život

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KNĚZEK, Libor. Pouť za pravdou života (Čtení o životu a tvorbě Jana Drozda). Frenštát pod Radhoštěm: Veronika, 2006. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Drozd_(spisovatel)&oldid=22064634“