Irena Bernášková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Irena Bernášková
jako Vlasta Nováková na falešné legitimaci[1]
jako Vlasta Nováková na falešné legitimaci[1]
Rodné jméno Irena Preissigová
Jiná jména Vlasta Nováková[1]
Narození 7. února 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. srpna 1942 (ve věku 38 let)
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí sťata gilotinou
Národnost česká
Známá jako novinářka
odbojářka
Ocenění Stužka medaile Za hrdinství Medaile Za hrdinství (i. m.)
Manžel(ka) Eduard Bernášek [2]
Rodiče

Vojtěch Preissig otec

Irena Preissigová [2] matka
Příbuzní

Vojtěška Šíchová (roz. Preissigová) sestra [2]

Yvona Bydžovská (roz. Preissigová) sestra [2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena „Inka“ Bernášková (7. únor 1904 Praha[3] – 26. srpen 1942 Berlín[4]) byla česká novinářka a odbojářka, která za druhé světové války položila svůj život v boji proti německé okupaci.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dcer grafika a malíře Vojtěcha Preissiga. Ten s celou rodinou v době první světové války odešel do USA, kde Preissigovi žili v Bostonu. Do Československa se Irena vrátila se svými dvěma sestrami roku 1921. V roce 1925 se v Praze vdala za svého bratrance Františka Bernáška. Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili a otec s Irenou dokonce na čtyři roky přerušil veškeré kontakty.[5] Manželé se usadili ve vile na Spořilově. Při mobilizaci v období Mnichovské krize se Bernášková dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí.

V odboji[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení Československa německými vojsky nejdříve kolportovala letáky, brzy začala spolupracovat také se svým otcem na vydávání ilegálního časopisu V boj. Také převáděla ohrožené lidi na Slovensko. Ačkoliv po ní pátralo gestapo, dlouho unikala zatčení a dále pokračovala ve vydávání časopisu. Zatčena byla 21. září 1940 v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady. Svou statečností při výsleších, kdy veškerou vinu vzala na sebe, zachránila řadu dalších spolupracovníků odboje. Přesto byla zatčena její nejbližší rodina - její manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau. Irena Bernášková pak byla odsouzena německým soudem k trestu smrti (jako první Češka) a popravena gilotinou koncem srpna 1942 v Berlíně.

Irena Bernášková byla vyznamenána roku 1998 prezidentem Václavem Havlem in memoriam medailí Za hrdinství. [6]

Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková[editovat | editovat zdroj]

Pravá polovina pamětní desky
v Praze 4, Záběhlicích

Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. [p 1] [p 2] Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. [8] a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - "spořilovská" varianta ilegálního časopisu V boj. [8] Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA "PANÍ INKA". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.

Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:

ČESKÝ MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK PRVÉHO I
DRUHÉHO REVOLUČNÍHO
ZÁPASU ZA SVOBODU
A ZAKLADATEL ČASOPISU
        V BOJ
* 31. 7. 1873 VE SVĚTCI
† 11. 6. 1944 – UMUČEN
        V DACHAU

—pamětní deska [7]

Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové:

BERNÁŠKOVÁ – PREISSIGOVÁ
REVOLUCIONÁŘKA DRUHÉHO
ODBOJE, HLAVNÍ JEHO
SPOLUPRACOVNICE
* 7. 2. 1904 V PRAZE
    NA VINOHRADECH
† 26. 8. 1942 – POPRAVENA
    V PLÖTZENSEE
    U BERLÍNA

—pamětní deska [7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ GPS souřadnice: 50°02′27,678″ s. š., 14°28′59,422″ v. d..
  2. ↑ V centrální evidenci válečných hrobů je pamětní deska V. Preissiga a I. Bernáškové evidována pod označením "CZE-0004-20665". [7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. 
  2. ↑ a b c d JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  3. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  4. ↑ Velezrádci a vyzvědači popraveni. Moravská orlice. 28. 8. 1942, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ MAHDAL, Marek. Inka Bernášková - statečná žena ze Spořilova [online]. Spořilovské noviny, 2005-09-27 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Seznam vyznamenaných : Medaile za hrdinství [online]. [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c KAREŠ, Josef. Pamětní deska Vojtěch Preissig a Irena Bernášková-Preissigová. Spořilov: www.vets.cz, 2011-05-18. Dostupné online. 
  8. ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Rejstřík osob: Vojtěch Preissig, s. 297, 444, 461, 486. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí. 1. vyd. Brno: Jota, 2017. 333+36 s. ISBN 978-80-7565-186-0. 
  • Jana Vrzalová: Odbojářka, jež zemřela pod gilotinou. Lidové noviny. 11. 2. 2019, s. 20. </ref>

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000400165 | GND: 1072494698 | ISNI: 0000 0000 5750 3478 | LCCN: no2018075803 | VIAF: 84004427 | WorldcatID: lccn-no2018075803
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Irena_Bernášková&oldid=17286598“