Irena Bernášková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Irena Bernášková
jako Vlasta Nováková na falešné legitimaci[1]
jako Vlasta Nováková na falešné legitimaci[1]
Rodné jméno Irena Preissigová
Jiná jména Vlasta Nováková[1]
Narození 7. února 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. srpna 1942 (ve věku 38 let)
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtí sťata gilotinou
Národnost česká
Povolání novinářka a spisovatelka
Známá jako novinářka
odbojářka
Ocenění Stužka medaile Za hrdinství Medaile Za hrdinství (i. m.)
Manžel(ka) Eduard Bernášek [2]
Rodiče

Vojtěch Preissig otec

Irena Preissigová [2] matka
Příbuzní

Vojtěška Šíchová (roz. Preissigová) sestra [2]

Yvona Bydžovská (roz. Preissigová) sestra [2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena „Inka“ Bernášková (7. únor 1904 Praha[3]26. srpen 1942 Berlín[4]) byla česká novinářka a odbojářka, která za druhé světové války položila svůj život v boji proti německé okupaci.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dcer grafika a malíře Vojtěcha Preissiga. Ten s celou rodinou v době první světové války odešel do USA, kde Preissigovi žili v Bostonu. Do Československa se Irena vrátila se svými dvěma sestrami roku 1921. V roce 1925 se v Praze vdala za svého bratrance Eduarda Bernáška. Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili a otec s Irenou dokonce na čtyři roky přerušil veškeré kontakty.[5] Manželé se usadili ve vile na Spořilově. Při mobilizaci v období Mnichovské krize se Bernášková dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí.

V odboji[editovat | editovat zdroj]

Po obsazení Československa německými vojsky nejdříve kolportovala letáky, brzy začala spolupracovat také se svým otcem na vydávání ilegálního časopisu V boj. Také převáděla ohrožené lidi na Slovensko. Ačkoliv po ní pátralo gestapo, dlouho unikala zatčení a dále pokračovala ve vydávání časopisu. Zatčena byla 21. září 1940 v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady. Svou statečností při výsleších, kdy veškerou vinu vzala na sebe, zachránila řadu dalších spolupracovníků odboje. Přesto byla zatčena její nejbližší rodina – její manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau. Irena Bernášková pak byla berlínským lidovým soudem odsouzena k trestu smrti[5] a 26. srpna 1942 byla v Berlíně popravena gilotinou. Stala se tak první Češkou popravenou nacisty.[6]

Irena Bernášková byla vyznamenána roku 1998 prezidentem Václavem Havlem in memoriam medailí Za hrdinství.[7]

Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková[editovat | editovat zdroj]

Pravá polovina pamětní desky
v Praze 4, Záběhlicích

Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. [p 1] [p 2] Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. [9] a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - „spořilovská“ varianta ilegálního časopisu V boj. [9] Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA „PANÍ INKA“. Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.

Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:

ČESKÝ MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK PRVÉHO I
DRUHÉHO REVOLUČNÍHO
ZÁPASU ZA SVOBODU
A ZAKLADATEL ČASOPISU
        V BOJ
* 31. 7. 1873 VE SVĚTCI
† 11. 6. 1944 – UMUČEN
        V DACHAU

—pamětní deska [8]

Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové:

BERNÁŠKOVÁ – PREISSIGOVÁ
REVOLUCIONÁŘKA DRUHÉHO
ODBOJE, HLAVNÍ JEHO
SPOLUPRACOVNICE
* 7. 2. 1904 V PRAZE
    NA VINOHRADECH
† 26. 8. 1942 – POPRAVENA
    V PLÖTZENSEE
    U BERLÍNA

—pamětní deska [8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. GPS souřadnice: 50°02′28″ s. š., 14°28′59″ v. d..
  2. V centrální evidenci válečných hrobů je pamětní deska V. Preissiga a I. Bernáškové evidována pod označením „CZE-0004-20665“. [8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. 
  2. a b c d JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-25. 
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  4. Velezrádci a vyzvědači popraveni. Moravská orlice. 28. 8. 1942, s. 2. Dostupné online. 
  5. a b MAHDAL, Marek. Inka Bernášková - statečná žena ze Spořilova [online]. Spořilovské noviny, 2005-09-27 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 
  6. HAMMER, Jan. Prala se s gestapáky, řvala na soudce. Odbojářku Bernáškovou sťali gilotinou. iDNES.cz [online]. 2021-04-02 [cit. 2021-05-01]. Dostupné online. 
  7. Seznam vyznamenaných : Medaile za hrdinství [online]. [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 
  8. a b c KAREŠ, Josef. Pamětní deska Vojtěch Preissig a Irena Bernášková-Preissigová. Spořilov: www.vets.cz, 2011-05-18. Dostupné online. 
  9. a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. Rejstřík osob: Vojtěch Preissig, s. 297, 444, 461, 486. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí. 1. vyd. Brno: Jota, 2017. 333+36 s. ISBN 978-80-7565-186-0. 
  • Jana Vrzalová: Odbojářka, jež zemřela pod gilotinou. Lidové noviny. 11. 2. 2019, s. 20. </ref>

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]