Irena Bernášková
Irena Bernášková | |
![]() jako Vlasta Nováková na falešné legitimaci[1] | |
Rodné jméno | Irena Preissigová |
---|---|
Jiná jména | Vlasta Nováková[1] |
Narození |
7. února 1904 Praha ![]() |
Úmrtí |
26. srpna 1942 (ve věku 38 let) Berlín ![]() |
Příčina úmrtí | sťata gilotinou |
Národnost | česká |
Známá jako |
novinářka odbojářka |
Ocenění |
![]() |
Manžel(ka) | Eduard Bernášek [2] |
Rodiče | Vojtěch Preissig |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
otec | Vojtěch Preissig |
---|---|
matka | Irena Preissigová [2] |
manžel | Eduard Bernášek [2] |
sestra | Vojtěška Šíchová (roz. Preissigová) [2] |
sestra | Yvona Bydžovská (roz. Preissigová) [2] |
Irena „Inka“ Bernášková (7. únor 1904 Praha[3] – 26. srpen 1942 Berlín[4]) byla česká novinářka a odbojářka, která za druhé světové války položila svůj život v boji proti německé okupaci.
Obsah
Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v Praze jako prostřední ze tří dcer grafika a malíře Vojtěcha Preissiga. Ten s celou rodinou v době první světové války odešel do USA, kde Preissigovi žili v Bostonu. Do Československa se Irena vrátila se svými dvěma sestrami roku 1921. V roce 1925 se v Praze vdala za svého bratrance Františka Bernáška. Rodiče s tímto sňatkem nesouhlasili a otec s Irenou dokonce na čtyři roky přerušil veškeré kontakty.[5] Manželé se usadili ve vile na Spořilově. Při mobilizaci v období Mnichovské krize se Bernášková dobrovolně přihlásila jako sestra Červeného kříže a ošetřovala uprchlíky z obsazeného pohraničí.
V odboji[editovat | editovat zdroj]
Po obsazení Československa německými vojsky nejdříve kolportovala letáky, brzy začala spolupracovat také se svým otcem na vydávání ilegálního časopisu V boj. Také převáděla ohrožené lidi na Slovensko. Ačkoliv po ní pátralo gestapo, dlouho unikala zatčení a dále pokračovala ve vydávání časopisu. Zatčena byla 21. září 1940 v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady. Svou statečností při výsleších, kdy veškerou vinu vzala na sebe, zachránila řadu dalších spolupracovníků odboje. Přesto byla zatčena její nejbližší rodina - její manžel zemřel v koncentračním táboře Buchenwald, otec v koncentračním táboře v Dachau. Irena Bernášková pak byla odsouzena německým soudem k trestu smrti (jako první Češka) a popravena gilotinou koncem srpna 1942 v Berlíně.
Irena Bernášková byla vyznamenána roku 1998 prezidentem Václavem Havlem in memoriam medailí Za hrdinství. [6]
Pamětní deska V. Preissig a I. Bernášková[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska je umístěna na domě na adrese: Jihovýchodní VIII 944/11, 141 00 Praha – Záběhlice. [p 1] [p 2] Za protektorátu se ulice jmenovala Südoststrasse VIII. [8] a bydlel zde Vojtěch Preissig. V jeho bytě se připravovala k vydání a od konce roku 1939 se zde i vydávala - od čísla 28 - "spořilovská" varianta ilegálního časopisu V boj. [8] Deska sestává z centrálního horního nápisu: VOJTĚCH PREISSIG A JEHO DCERA IRENA "PANÍ INKA". Pod ním se nachází reliéf dvou tváří z profilu; oba hledí směrem doprava. Blíže k pozorovateli je reliéf V. Preissiga, za ním v pozadí pak reliéf jeho dcery I. Bernáškové.
Podél levého svislého okraje reliéfu jsou uvedeny informace o Vojtěchu Preissigovi:
ČESKÝ MALÍŘ A GRAFIK
ÚČASTNÍK PRVÉHO I
DRUHÉHO REVOLUČNÍHO
ZÁPASU ZA SVOBODU
A ZAKLADATEL ČASOPISU
V BOJ
* 31. 7. 1873 VE SVĚTCI
† 11. 6. 1944 – UMUČEN
V DACHAU—pamětní deska [7]
Podél pravé svislé hrany centrálního reliéfu jsou údaje o jeho dceři Ireně Bernáškové:
BERNÁŠKOVÁ – PREISSIGOVÁ
REVOLUCIONÁŘKA DRUHÉHO
ODBOJE, HLAVNÍ JEHO
SPOLUPRACOVNICE
* 7. 2. 1904 V PRAZE
NA VINOHRADECH
† 26. 8. 1942 – POPRAVENA
V PLÖTZENSEE
U BERLÍNA—pamětní deska [7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ GPS souřadnice: .
- ↑ V centrální evidenci válečných hrobů je pamětní deska V. Preissiga a I. Bernáškové evidována pod označením "CZE-0004-20665". [7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X.
- ↑ a b c d e JEDLIČKOVÁ, Blanka. Ženy okolo ilegálního časopisu "V boj" 1939 - 1942 [online]. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická: 2011 [cit. 2015-07-23]. S. 1 až 80. Bakalářská práce, akademický rok 2010/2011; formát PDF, celkem 128 stran. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
- ↑ Velezrádci a vyzvědači popraveni. Moravská orlice. 28. 8. 1942, s. 2. Dostupné online.
- ↑ MAHDAL, Marek. Inka Bernášková - statečná žena ze Spořilova [online]. Spořilovské noviny, 2005-09-27 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online.
- ↑ Seznam vyznamenaných : Medaile za hrdinství [online]. [cit. 2015-07-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c KAREŠ, Josef. Pamětní deska Vojtěch Preissig a Irena Bernášková-Preissigová. Spořilov: www.vets.cz, 2011-05-18. Dostupné online.
- ↑ a b PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). Rejstřík osob: Vojtěch Preissig, s. 297, 444, 461, 486.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VRZALOVÁ, Jana. Zasnoubena se smrtí. 1. vyd. Brno: Jota, 2017. 333+36 s. ISBN 978-80-7565-186-0.
- Jana Vrzalová: Odbojářka, jež zemřela pod gilotinou. Lidové noviny. 11. 2. 2019, s. 20.</ref>
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Irena Bernášková
- Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, rodina Vojtěcha Preissiga *1873
- (česky) Spořilovské noviny: Inka Bernášková - statečná žena ze Spořilova
- (česky) Info o TV dokumentu v České televizi