František Čeřovský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. František Čeřovský
Narození21. března 1881
Bukovina u Pecky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1962 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Povolánísběratel, editor, právník a sběratel umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

František Čeřovský (21. března 1881, Bukovina u Pecky – 3. června 1962, Praha) byl český právník a sběratel umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Čeřovský vystudoval právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Studium ukončil promocí v roce 1906; v té době pracoval jako právní praktikant u krajského soudu v Jičíně.[1]

Pracoval nejdříve jako advokátní koncipient a později si založil vlastní advokátní kancelář. Pohyboval se mezi umělci, které podporoval a tím se dostal k tématu homosexuality, která v té době byla z pohledu práva trestná. Působil jako obhájce v několika případech s ní spojených a dlouhodobě prosazoval legislativní změny v této oblasti.[2] Pomoc těmto lidem však neomezoval pouze na oficiální výkon své advokátní praxe. Lze dobře dokumentovat osobní povahu jeho zaujetí. Podle vzpomínek jeho syna Miloše byly jejich „byt a kancelář azylem pro nešťastné lidi. Často někdo přišel v noci, že byl vydírán, a otec ho nechal přespat“.[3]

Mezi jeho zajímavé případy patří obhajoba Bohumila Kubišty ve sporu s krajinářem Josefem Ullmannem o "Oslí obraz".[4] V jeho advokátní kanceláři později působili i jeho synové Vladimír (1914–1990) a Miloš (1916–2007).

V roce 1933 byl Čeřovský spoluzakladatelem Spolku přátel Moderní galerie, kde se jako člen nákupní komise zasloužil o doplnění jejích sbírek.[5]

Jako advokát působil i po únoru 1948. Byl přizván JUDr. Rastislavem Váhalou k obhajobě Heliodora Píky.[6] V pozdější rehabilitaci H. Píky se angažoval jeho syn Miloš. Jeho kancelář se podílela na obhajobě Františka Přeučila v procesu se skupinou Milady Horákové. Miloš Čeřovský byl v procesu jediným advokátem, který ve své řeči přečetl i neschválené části.[7] František Čeřovský v padesátých letech obhajoval také sběratele umění Dr. Jaroslava Borovičku,[8] obviněného z údajných spekulací s uměním.

Byl tchánem zpěvačky Judity Čeřovské, která se provdala za jeho syna Vladimíra. Byl strýcem botanika Jana Čeřovského.[9] Syn Miloš byl v období "Pražského jara 1968" generálním prokurátorem.[10]

Sbírka Františka Čeřovského[editovat | editovat zdroj]

František Čeřovský byl významným sběratelem umění. Sbírku začal budovat ještě před první světovou válkou, kdy byl advokátním koncipientem. Roku 1911 se seznámil s Bohumilem Kubištou, když ho zastupoval ve sporu s malířem Josefem Ullmannem, a získal darem jedno jeho plátno. Od 20. let se soustředil na moderní výtvarnou tvorbu českých, ale i francouzských malířů a sbíral díla v širokém rozpětí od impresionismu po abstrakci. Výběr děl ze své sbírky představil na výstavách v Umělecké besedě v letech 1933 a 1934, ke kterým byly vydány katalogy. Na svém vrcholu tato sbírka čítala kolem 150 obrazů a tři stovky kreseb. Kromě děl českých malířů (Otakar Kubín, Václav Špála, Jan Zrzavý, Emil Filla, Josef Šíma, Josef Čapek, Jan Bauch, Bohumil Kubišta) tehdy vlastnil i díla Pabla Picassa, Marca Chagalla, Giorgia de Chirica, Maurice Vlamincka, Amedea Modiglianiho a André Deraina.[11]

Od 30. let se znal s Ladislavem Zívrem, kterého zastupoval při rozvodu. Za druhé světové války měl blízko i k ostatním autorům skupiny 42 a inicioval jejich první výstavu v Nové Pace roku 1943. Od roku 1937 byli majiteli sbírky sběratelovi synové, advokáti Vladimír Čeřovský a Miloš Čeřovský. Po úmrtí Františka Čeřovského roku 1962 byla na jeho syny uvalena dědická daň z majetku, který kromě umělecké sbírky zahrnoval i rodinný dům v Liběchově. Oba byli svědkem nedávného politického procesu s Jaroslavem Borovičkou (1959), kterého František Čeřovský obhajoval. Na úhradu notářských poplatků z dědictví tak pod nátlakem státu "věnovali" devatenáct děl, mezi nimi některé klíčové práce české moderny.[11] Díla byla později restituována a vykoupena zpět do galerijních sbírek nebo prodána do soukromých rukou.

Vybraná díla sbírky[editovat | editovat zdroj]

  • Toyen, Opuštěné doupě (1937), vynucený dar NG, později GAVU Cheb
  • Otakar Kubín, Music Hall Bobino (1910), vynucený dar NG, později Retro Gallery
  • Otakar Kubín, Venkované z Auvergne (1922), vynucený dar NG, později soukromá sbírka
  • Vincenc Makovský, Koňská hlava, vynucený dar NG, později GAVU Cheb
  • Jiří Jelínek, kompozice (1937), vynucený dar NG, později GAVU Cheb
  • Pablo Picasso, Zátiší s dýmkou, vynucený dar NG, později soukromá sbírka[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Národní politika, 24.3.1906, s.5, Promoce. v systému Kramerius
  2. ↑ Archivovaná kopie. portaro.eu [online]. [cit. 2016-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-23. 
  3. ↑ https://is.muni.cz/th/64594/ff_m/stesura_dipl._opravdu.pdf
  4. ↑ http://stavitele-katedral.cz/skandal-nebo-umeni-osli-obraz-jako-manifest-vystrednosti/
  5. ↑ Kubín z Čeřovského sbírky. ARTplus.cz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Urbanová P, 2009, s. 52
  7. ↑ Proces H: Den osmý. Česká televize [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Jaroslav Borovička (1912 - 2009). ARTplus.cz [online]. [cit. 2021-04-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Paměť národa:Jan Čeřovský. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2016-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-30. 
  10. ↑ Bulletin advokacie, odborný právnický portál | Poslední rozhovor s doktorem Karlem Čermákem. www.bulletin-advokacie.cz [online]. [cit. 2019-07-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Rusinko M, 2018, s. 250
  12. ↑ Rusinko M, 2018, s. 312-319

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RUSINKO, Marcela. Snad nesbíráte obrazy? Cesty soukromého sběratelství moderního umění v českých zemích v letech 1948-1965. Brno: B&P Publishing ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, 2018. 351 s. ISBN 978-80-7485-157-5. 
  • URBANOVÁ, Petra. Politické procesy 50. let. Praha, 2009. Diplomová práce. Právnická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jan Kuklík. Dostupné online.
  • ČEŘOVSKÝ, František (ed.). Život a osobnost B. Kubišty ve vzpomínkách současníků. 1. vyd. Praha: Aventinum, nakladatelství Dr. Otakara Štorcha-Mariena, 1949. 
  • ČEŘOVSKÝ, František (ed.). Bohumil Kubišta - Korespondence a úvahy. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 219 s. 
  • SCHINDLER, Franz. František Čeřovský, otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu. Souvislosti. 2003, roč. 14, čís. 4, s. 70–79. 
  • ČEŘOVSKÁ, Judita. Je po dešti. 1. vyd. Praha: Petrklíč, 2001. 193 s. ISBN 8072290649. 
  • KAPLAN, Karel. Největší politický proces. "M. Horáková a spol.". 1. vyd. Praha, Brno: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR; Doplněk, 1995. 347 s. ISBN 80-85270-48-X. 
  • VÁHALA, Rastislav. Smrt generála. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1992. 189 s. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Čeřovský&oldid=22918477“