Jan Bauch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Bauch
Narození 16. listopadu 1898
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. ledna 1995 (ve věku 96 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost Češi
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř, sochař a architekt
Příbuzní Erna Grünfeldová (manželčina sestra)
Ocenění zasloužilý umělec (1963)
národní umělec (1977)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Bauch (16. listopadu 1898 Praha[1], Rakousko-Uhersko9. ledna 1995 Praha, Česká republika) byl český malíř, sochař, grafik, ilustrátor, scénograf a vysokoškolský pedagog.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Řetězové ulici na Starém Městě v Praze. V letech 1912–1913 se v dílně svého otce vyučil řezbářem. V letech 1914–1916 studoval Uměleckoprůmyslovou školu u prof. Emanuela Dítěte ml., v letech 1919–1924 u prof. Vratislava Hugo Brunnera. Zároveň navštěvoval grafickou speciálku Na Akademii výtvarných umění v Praze u Maxe Švabinského (1921–1923), ale před absolutoriem ze školy odešel. V osmnácti letech (1916–1918) prošel zákopy 1. světové války v Uhrách a Rumunsku a poté byl do roku 1919 příslušníkem čs. dobrovolnického vojska. Tato životní zkušenost ovlivnila i jeho malířské dílo.

V meziválečném období byl členem Umělecké besedy (1923–1926 a SVU Mánes (1926–1948). Podnikl cesty do Francie (1926, 1927), Belgie a Řecka (1927) a do Itálie (1930). Po válce působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, od roku 1946 jako docent, od roku 1948 jako profesor. Roku 1958 byl nedobrovolně penzionován. K jeho žákům patřili např. Oldřich Smutný, Miroslav Lamač, Václav Kiml, Karel Hyliš, Vojtěch Adamec, František Vízner.

Během normalizace působil Jan Bauch pro mladší generace jako umělecká i morální autorita pro svůj nekompromisní postoj k násilí, páchaném na občanech v nesvobodné společnosti. V roce 1989 podepsal jako jediný národní umělec petici Několik vět (v projevu z Červeného Hrádku to uvedl Miloš Jakeš).[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Věnoval se malbě, kresbě, ilustracím, grafice, plastice, pracoval na oknech v chrámu sv. Víta a v Karolínu.[3].

V souvislosti s Bauchovým uměním se hovořívá o baroku a baroknosti (zesměšnění). V jeho obrazech je vskutku přítomna hluboce zažitá tradice českého baroka. Barokní vzruch a rytmus jsou především ve vervních tazích štětce a přímo plastickém vrstvení barvy, stejně jako v kontrastech a dramatické stavbě Bauchových obrazů. Jsou projevem snad radosti z barev, nikoli však optimismu. Spíše tragiky a hořkosti.

Ocenění[4]

  • 1937 Grand Prix, Mezinárodní výstava Paříž
  • 1947 Československá akademie věd a umění, 1. cena
  • 1957 Cena hlavního města Prahy
  • 1958 čestný diplom, Světová výstava Expo 58 Brusel
  • 1958 zlatá hvězda, Světová výstava Expo 58 Brusel
  • 1959 vyznamenání Za vynikající práci
  • 1962 diplom z bienále v Benátkách
  • 1963 zasloužilý umělec
  • 1967 Cena primátora hlavního města Prahy
  • 1977 národní umělec

Bibliografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • BAUCH Jan, Plichta D, Barvy století., 173 s., SNKLU Praha 1963
  • BAUCH, Jan, Machonin S, Čím jsem žil, 111 s., Odeon Praha 1980
  • BAUCH Jan, (BAROCHOVÁ Zuzana, ed.) Jak udělat z obrazu báseň: Myšlenky z knih Barvy století, Čím jsem žil a z článku Současné umění v protikladu k vývojovým etapám minulosti. Praha: Supraphon, 1988. 90 s. Edice Lyra Pragensis, sv. 90.
  • BAUCH Jan. Barvy století; Čím jsem žil. 2. vyd., v Apeironu 1. vyd. Praha: Apeiron, 1996. 188 s. ISBN 80-900703-6-1.
  • Jan Bauch také uváděl výstavy Josefa Jíry a napsal texty do katalogů k těmto výstavám (Roudnice nad Labem, 1978, Mánes Praha 1990, Vltavín Praha, 1992, Jičín 2004) a byl editorem Sborníků SVU Mánes (1992, 1994).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
  2. petice Několik vět. In: Totalita.cz. Dostupné z: http://www.totalita.cz/vysvetlivky/nvet.php
  3. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bauch Jan, s. 13-14. 
  4. Bauch, Jan. In: Informační systém abART. Dostupné z: http://abart-full.artarchiv.cz/osoby.php?Fvazba=ceny&i=&Fmistoumrti=&Fprijmeni=bauch&Fjmeno=jan&FnarozDen=&FnarozMes=&FnarozRok=&FumrtiDen=&FumrtiMes=&FumrtiRok=&Fmisto=&Fobor=

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 75-76, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 36. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 60–61. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 289. 

Monografie o Janu Bauchovi[editovat | editovat zdroj]

  • SPURNÝ, Jan. Jan Bauch. Praha: Odeon, 1978. 181 s. Edice Umělecké profily, sv. 7.
  • MICHALOVÁ, Rea a KOVÁČ, Peter. Jan Bauch. Praha: Galerie Art, 2012. 407 s., [72] s. obr. příl. ISBN 978-80-254-3937-1.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]