V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Stanislav Sucharda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanislav Sucharda

Stanislav Sucharda
Narození 12. listopadu 1866
Nová Paka
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. května 1916 (ve věku 49 let)
Praha-Bubeneč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání sochař
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Příbuzní Vojtěch Sucharda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matrika narozených města Nová Paka – záznam o narození Stanislava Suchardy
Příbuzenstvo
bratr Vojtěch Sucharda

Stanislav Sucharda (12. listopadu 1866, Nová Paka5. května 1916, Praha-Bubeneč[1]) byl český sochař, medailér a designér. Vytvářel monumentální sochařská díla jako pomník Františka Palackého v Praze, medaile a plakety.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyšel ze staré řezbářské a sochařské rodiny Suchardů na Novopacku, jejímž zakladatelem byl Jan Sucharda (1770–1820).[2] Stanislavův otec byl Janův vnuk Antonín Sucharda, matka Anna byla rozená Šádková. Stanislav měl tři mladší sourozenceː pozdějšího sochaře Vojtu, malířku Annu a Marii. Stanislav Sucharda začal studovat sochařství u Josefa Maudera na Uměleckoprůmyslové škole (1884) a po krátkém pobytu na Vídeňské akademii přešel do Prahy, kde roku 1892 absolvoval jako žák J. V. Myslbeka na Uměleckoprůmyslové škole (1886–1892). Na škole zůstal jako Myslbekův asistent a pomocný učitel modelování.

Roku 1894 se oženil s Annou Grohovou (nar. 1870), s níž měl jediného syna Stanislava (nar. 1896). Dekretem c. a k. ministerstva kultu a vyučování byl 28. února 1899 jmenován řádným profesorem[3]. V letech 1894–1915 působil jako profesor sochařství Umělecko-průmyslové školy v Praze. Podnikl zahraniční studijní cesty do Německa, Francie a Itálie (1889-1892, se svým otcem), později sám navštívil Francii a Anglii (1903), Holandsko a Belgii (1905), Itálii a Francii (1907, 1908), Anglii, Belgii a Německo (1908) a znovu Francii (1909). Počátkem 1. světové války společně s bratrem Vojtou narukovali jako vojáci na východní frontu. Na následky válečného zranění zemřel po návratu do Československa předčasnou smrtí roku 1916, zatímco Vojta upadl do ruského zajetí.

Architekt Jan Kotěra mu roku 1908 postavil vilu s ateliérem ve Slavíčkově ulici čp. 248/VII v Praze – Bubenči. Byl členem SVU Mánes od roku 1896 a členem České akademie věd a umění (1901). V letech 1900-1904, 1906, 1909 a 1911 byl předsedou SVU Mánes.[4]


Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pomník Františka Palackého (S. Sucharda autorem centrální části, skupiny po stranách vytvořil J. Mařatka)

Jeho rané dílo v období 90. let bylo ovlivněno převládajícím silným patriotickým cítěním i Myslbekovým realismem. Zájem o selský lid a rodinná a intimní povaha reliéfní kompozice Ukolébavka (1892) mu získala popularitu a také Reichelovu cenu vídeňského Künstlerhausu. V dalších reliéfech a plaketách se uplatňuje symbolistní a secesní stylizace (Vrba, 1897, Mzda). Od počáteční plné plasticity postupně přechází ke snižování reliéfu až téměř k jeho pozadí a ve stále větší míře uplatňuje účinek světla.[5]

Francouzské vlivy, inspirované zejména Augustem Rodinem po jeho výstavě v Praze (1902), se projevily potřebou integrovat všechny moderní směry v sochařství a rozvinutím Suchardova vlastního lyrického cítění v secesním stylu a v ideovém souznění se svými vrstevníky a přáteli, jimiž byli malíři František Bílek a Jan Preisler, sochař Josef Mařatka a architekt Jan Kotěra.

Sucharda byl již svými současníky velmi ceněn, nejen jako sochař monumentální plastiky. Jeho vrcholným dílem je pomník Františka Palackého v Praze, který době svého vzniku symbolizoval úspěšnou emancipaci českého národa a jeho cestu k vlastní státnosti. V roce 1901, kdy spolu s arch. Aloisem Dryákem získali v soutěži 1. cenu, obdržel Sucharda také Řád Františka Josefa. Bronzové sochy symbolizují mýtus o znovuzrození českého národa, zatímco vlastní sedící figura Františka Palackého, která vznikla později, má modernější a zjednodušený tvar oproštěný od detailů.[6]

Věnoval se také komorním formátům - plaketám, dekorativním reliéfům tepaným z mědi či odlévaným z litiny, medailím a odznakům v nízkém reliéfu. Obdržel řadu mezinárodních ocenění (1904 - stříbrná a zlatá medaile na světové výstavě v St. Louis, první cena v soutěži na prémii Rakouské společnosti pro podporu medailérského umění a drobné plastiky (medaile Jaro), třetí cena v soutěži vídeňského uměleckoprůmyslového muzea, malá zlatá medaile na umělecké výstavě v mnichovském Glasplastu, 1910 - zlatá medaile na mezinárodní výstavě medailérského umění v Bruselu, 1913 - zlatá medaile na mezinárodní výstavě medailérského umění v Gentu).

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Umělecká pozůstalost je uložena v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, jednotlivá díla jsou v Národní galerii v Praze, v Galerii hlavního města Prahy, v Národním muzeu a v regionálních muzeích v Nové Pace a v Hořicích. Rukopisná pozůstalost zůstala v majetku rodiny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Gotharda v pražské Bubenči
  2. Jaroslav Duchoň - Nová Paka byla kolébkou řady významných osobností, Hradecké noviny.
  3. Archiv hl.m.Prahy, Konskripční přihlášky obyvatel Prahy z let 1830–1920
  4. Dačevová R, a kol., 2012, s. 126
  5. Dačevová R, a kol., 2012, s. 74
  6. Dačevová R, a kol., 2012, s. 75
  7. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 22. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
  • Martin Krummholz, Stanislav Sucharda 1866-1916, kat. 32 s., Městské muzeum, Nová Paka 2006
  • Metamorfózy politiky - pražské pomníky 19. století, kolektiv autorů, editorky Kateřina Kuthanová a Hana Svatošová. Praha 2013.
  • Obecní dům v Praze, díly I.–II., Praha 1995.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Mikoláš Aleš
18961899
Stanislav Sucharda
Nástupce:
Karel Ludvík Klusáček
Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Karel Ludvík Klusáček
19001904
Stanislav Sucharda
Nástupce:
Max Švabinský