Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Uměleckoprůmyslové museum v Praze (UPM)
Údaje o muzeu
StátČeskoČesko Česko
MěstoPraha
Adresa17. listopadu, 11000 Praha 1-Josefov
ZakladatelObchodní a živnostenská komora na Žofíně, (Vojtěch Lanna)
Založeno1885
ZaměřeníModerní výtvarné a užité umění
Původní účel budovyMuzeum
Návštěvníci<100 000> (v roce 2018)
Kód památky38871/1-454 (PkMISSezObrWD)
Zeměpisné souřadnice
Map
Webové stránky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze[1] (zkráceně: UPM) je specializovaná muzejní instituce, jež sídlí v ulici 17. listopadu v Praze 1 Josefově, v těsné blízkosti Starého židovského hřbitova, nedaleko budovy Filozofické fakulty UK, naproti Rudolfinu v městské části Praha 1.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Založení Uměleckoprůmyslového musea v Praze v roce 1885 odpovídalo prudkému rozvoji české společnosti a především rozvoji její průmyslové výroby gradující v poslední třetině 19. století. Po vzniku obdobných ústavů, především Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, dále např. v Brně, Opavě, Olomouci a Liberci (1873) se pražské muzeum stalo jedním z řady muzejních institucí tohoto druhu existujících v provinciích Rakousko-uherské monarchie. V Království českém to byla první instituce těsně, místně i metodicky spojená s Uměleckoprůmyslovou školou. Založením tohoto ústavu se objevil zásadní konkurent dosud nejreprezentativnějšího a nejstaršího českého Průmyslového muzea v Liberci.

Nepříznivý vliv průmyslové revoluce na estetickou stránku, a tím i kvalitu výrobků, byl v té době už dlouho oprávněným předmětem kritiky umělců, teoretiků umění i veřejnosti. Myšlenka na zřízení trvalé expozice uměleckoprůmyslového zaměření v Praze byla obsažena už ve výstavě, kterou uspořádal spolek Arkadia roku 1861 v Praze ve Staroměstské radnici, podle jiných pramenů na Žofíně[2]. Příkladem a inspirací bylo mimo jiné založení obdobného ústavu – South Kensingtonského (nyní Victoria and Albert) muzea v Londýně, které od roku 1852 zpřístupnilo veřejnosti sbírky uměleckořemeslných a uměleckoprůmyslových výrobků. Pro české prostředí však bylo nejdůležitější již zmíněné Österreichisches Museum für Kunst und Industrie otevřené ve Vídni roku 1864 a spojené rovněž se školou.

V roce 1868 uspořádala pražská Obchodní a živnostenská komora na Žofíně ve spolupráci s tímto vídeňským muzeem výstavu exponátů získaných ze Světové výstavy roku 1867, která se konala v Paříži, doplněnou historickými uměleckořemeslnými předměty převážně ze sbírky Vojtěcha Lanny (pozdějšího významného donátora a podporovatele UPM). K založení muzea přispěl v období, kdy ještě nedozrály vhodné finanční a prostorové podmínky, příslib výstavní plochy v Rudolfinu, daný roku 1872. V roce 1885, kdy došlo k naplnění slibu, rozhodlo představenstvo Obchodní a živnostenské komory o zřízení samostatného muzea. Jeho prvním sídlem bylo Rudolfinum.

Budova[editovat | editovat zdroj]

V letech 1897–1900 byla postavena novorenesanční muzejní budova podle návrhu architekta Josefa Schulze na pozemku mezi starým židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí na okraji Josefova.

Výzdoba exteriéru[editovat | editovat zdroj]

Budova muzea po rekonstrukci

Na obou stranách průčelí budovy se v prvním patře mezi okny nacházejí reliéfy řemesel a v druhém patře znaky měst, které se daným řemeslem proslavily.

Jsou tam tato řemesla: tkalcovství, košíkářství, vyšívání a krajkářství, zlatnictví a klenotnictví, platnéřství, zámečnictví, zvonařství, cínařství, brusičství, řezbářství, tisk, výroba a výzdoba knih, kamenictví, sklářství, hrnčířství, výroba porcelánu.

Nad řemesly jsou znaky měst: Rumburk, Zbraslav, Domažlice, Mladá Boleslav, Staré Město Pražské, Jindřichův Hradec, Hradec Králové, Horní Slavkov, Turnov, Kutná Hora, Plzeň, Nové Město Pražské, Hradčany, Vimperk, Beroun, Loket. Reliéfy řemesel a znaky měst jsou dílem sochařů Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha.

Výzdoba interiéru[editovat | editovat zdroj]

Vitráž na podestě schodiště od Josefa Schulze

Ve vestibulu je na stěnách bohatá štuková výzdoba a výmalba. Knihovna, která se nachází v prvním patře, je jednou z nejkrásnějších pražských veřejných čítáren. Barokní skříně a mobiliář pocházejí ze zrušené klášterní knihovny v Benešově.

Výzdoba schodiště patří k nejhonosnějším místům budovy. Na podestě prvního patra jsou dvě malovaná okna (vitráže),dvě ženské postavy jsou alegorií uměleckého průmyslu a umění. Na podestě druhého patra okna znázorňují alegorii obchodu a umění. Ve druhém patře je na bočních stěnách schodiště šest polí (3 + 3) s nástěnnými malbami od akademického malíře Ferdinanda Herčíka, které znázorňují aktéry šesti uměleckých řemesel s jejich múzami a výrobky: 1. Zlatnictví se stříbrným nádobím a šperky; 2. Kresbu a grafická umění předvádí skupina umělců a umělkyň na rampě Pražského hradu, 3. Kovářství s platnéřstvím a mečířstvím reprezentuje rodina kováře mistrem, učedníkem a batoletem, na protější stěně to jsou: 4. Keramická pec obsluhovaná hrnčířem a na vypálení svého nádobí čekají keramička a keramik, 5. V sochařském ateliéru umělci předvádějí hotovou sochu ženy, 6. Skláři v huti s píšťalami vytvářejí skleněné nádoby. Schodiště má zábradlí ze sliveneckého a kararského mramoru. Je zakončené bronzovými lucernami, které daroval František Křižík.

Vojtěch Lanna, nejštědřejší mecenáš

Votivní (děkovný) sál se nachází ve druhém patře. Má klenutý strop malovaný groteskním ornamentem v pompejském stylu, na stěnách malované iluzivní drapérie a ve třech lunetách alegorické malby Karla Vítězslava Maška, které zpodobují Holdování stavitelů bohyni moudrosti Palas Athéně, Námořní a pozemní obchod ve službách umění a Tvůrce prezentující díla uměleckého průmyslu. Okna se otevírají do lodžie s výhledem na Rudolfinum. Ve výklenku stěny mezi dveřmi stojí bronzové poprsí císaře Františka Josefa I. od Emanuela Halmana. Mezi okny stávala čtyři poprsí (nyní jsou v neveřejných kancelářských prostorách): projektanta budovy architekta Josefa Schulze, a tří spoluzakladatelů a mecenášů. Mezi nimi n nejvýznamnější byl průmyslník a sběratel umění Vojtěch Lanna mladší, který věnoval muzeu polovinu svých vzácných sbírek skla, od antiky až po současnost. Tato sbírka skla je jednou z největších na světě. Jeho bustu modeloval Josef Václav Myslbek. Dále zde bustu míval prezident Obchodní a živnostenské komory z let 1884-1889 Bohumil Bondy, bývalý předseda kuratoria muzea Václav Němec a císařský rada Josef Wohanka. Objednávky dalších mecenášů musea jsou zaznamenány jejich jmenovkami a erby pod malbami a vitrážemi, byli to: Max Egon z Fürstenberka, Jan II. z Lichtenštejna, Mořic Lobkovic, August Röders, Robert a Artur Fuchsové.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Prvním kustodem a ředitelem muzea byl historik umění dr. Karel Chytil[3] působil též v Komisi pro soupis památek Prahy[4]od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Druhým ředitelem byl krátce historik umění a knižní kultury František Adolf Borovský. Po něm následovali František Xaver Jiřík, Karel Herain, Emanuel Poche, Jiří Šetlík, ,Dagmar Hejdová, Jaroslav Langr , Helena Koenigsmarková a Radim Vondráček. K expertům - znalcům uměleckého řemesla a průmyslového designu patřily především ženy, například Jiřina Vydrová, Jarmila Blažková, Milena Zeminová, Alena Adlerová, Olga Herbenová, Dagmar Tučná, Jarmila Brožová, Libuše Urešová, Věra Vokáčová, Olga Drahotová, Milena Lamarová, Jana Horneková, Anna Fárová nebo Jana Kybalová, z  mužů například Emanuel Poche, Karel Hetteš, Zdeněk Kirschner, Jan Rous, Jan Mlčoch nebo Josef Kroutvor.

Mezi knihovníky se během 2. světové války objevil Oldřich J. Blažíček, v posledním půlstoletí Evžen Lukeš, Jarmila Okrouhlíková nebo Kateřina Dostálová, současným ředitelem knihovny je Jaroslav Kostecký.

Muzeum má kolektivní členství v organizacích: AMG a ICOM.

Sbírky[editovat | editovat zdroj]

Biedermeierská židle z roku 1820

Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace. V současné době má muzeum půl milionu sbírkových předmětů od antiky až po současnost. Sbírky užité tvorby jsou podrobně popsány v článku Sbírky užité tvorby českých muzeí umění a sbírka fotografie v článku České sbírky fotografie.

Dřívější pobočky[editovat | editovat zdroj]

V letech 1954 - 1992 muzeum spravovalo několik tematických expozic na zámcích Doudleby nad Orlicí, Lemberk, Hrubý Rohozec a Muzeum porcelánu v Klášterci nad Ohří, které je v obnovené verzi instalováno dodnes. Neuskutečněná zůstala expozice v budově zámeckého pivovaru v Brandýse nad Labem.

Současné pobočky[editovat | editovat zdroj]

Stálá expozice ART, LIFE. Art for Life

Od roku 1995 UPM provozuje:

Expozice[editovat | editovat zdroj]

Stálá expozice ART, LIFE. Umění pro život představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů. Expozice ukazuje, jak všechny věci kolem nás vstupují do lidského života a mění jej po stránce funkční i symbolické. Užité umění a design spoluutváří životní styl a modely lidského chování. Více než v jiných oblastech umělecké tvorby zde vystupuje do popředí bytostný smysl věcí, jejich účel, zjištění pro koho, jak a proč vznikly. Tyto souvislosti však v expozici nezastiňují kvalitu unikátních uměleckých děl a jejich tvůrců, ani poetiku a tajemství každodenních předmětů.

Expozice je doplněna projekcemi a působivými motivy lightboxů, které podněcují dialog uměleckých děl minulosti se současností. Za denního světla expozice umožňuje i výhled z muzea na okolní architekturu a památky, včetně unikátního pohledu na židovský hřbitov.


Knihovna[editovat | editovat zdroj]

Součástí Uměleckoprůmyslového musea v Praze je veřejná knihovna specializovaná na literaturu o výtvarném umění a příbuzných oborech (https://www.knihovna.upm.cz/). Knihovní fond má více než 190 000 svazků. Vedle monografií je ve fondu celá řada encyklopedií, slovníků, příruček a periodik. Nezanedbatelná je i sbírka výstavních a aukčních katalogů. Od roku 1950 jsou přírůstky monografií zpracovány do elektronické databáze přístupné nejen v knihovně, ale i prostřednictvím internetu (https://katalog.upm.cz/#!/ Archivováno 27. 8. 2018 na Wayback Machine.) . Od roku 1995 jsou již v databázi uvedeny veškeré knihovní přírůstky. Knihovna je pouze prezenční. Poskytuje kopírovací služby, rešerše, službu "Ptejte se knihovny", zpřístupňuje řadu databází na CD-ROM i on-line. Knihovna UPM s dalšími uměleckými knihovnami vytváří virtuální uměleckou knihovnu a je součástí jednotné informační

Centrální depozitář na Velké Ohradě

brány se samostatným portálem ART (https://artlib.eu/#!/).

Centrální depozitář[editovat | editovat zdroj]

Nová budova centrálního depozitáře Uměleckoprůmyslového muzea byla otevřena 4. dubna 2016 na adrese Červeňanského 2843/19 v Praze-Stodůlkách, na Velké Ohradě. Kvůli bílé barvě a kruhovému půdorysu získala tato budova přezdívku Polárkový dort nebo také Kanál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Uměleckoprůmyslové museum v Praze Archivováno 8. 9. 2009 na Wayback Machine., Ministerstvo kultury ČR
  2. Výstava společnosti Arkadia, katalog exponátů, Praha 1863
  3. UHLÍKOVÁ, Kristína. CHYTIL, Karel, in: Biografický slovník památkové péče [online]. Praha: Národní památkový ústav Valdštejnské náměstí 3, 11801 Praha 1, 2013-10-20 [cit. 2015-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20. 
  4. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265.  Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Emanuel Poche a kolektiv, Uměleckoprůmyslové museum. STN Praha 1958
  • Sto let Uměleckoprůmyslového muzea (1885 - 1985), kolektiv autorů. UPM Praha 1985

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]