Anna Fárová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Anna Fárová
Narození 1. června 1928
Paříž
Úmrtí 27. února 2010 (ve věku 81 let)
Jindřichův Hradec
Alma mater Univerzita Karlova
Ocenění Medaile Za zásluhy
Manžel(ka) Libor Fára
Děti Gabriela Fárová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anna Fárová (1. června 1928, Paříž, Francie[1]27. února 2010 Jindřichův Hradec[2]) byla česko-francouzská historička umění a překladatelka z francouzštiny. Specializovala se na dějiny a kritiku umělecké fotografie. Její dcera Gabriela Fárová (* 1963) je uznávaná fotografka, Isabela Fárová (* 1961) je sochařka.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vystudovala francouzské gymnázium v Praze a v letech 1946-1951 studovala dějiny umění (prof. A. Matějček) a estetiku (prof. J. Mukařovský) na Filosofické fakultě UK. Diplomovou práci Vztahy fotografie a malířství. František Drtikol (1974) v roce 2002 obhájila jako rigorózní.

Její matka byla francouzská profesorka Anne Moussu, její otec Miloš Šafránek byl diplomat. V Paříži se setkávala s významnými umělci té doby, osobně poznala například Bohuslava Martinů, Jana Zrzavého, Josefa Šímu nebo Františka Tichého.[3] Po přesídlení do Prahy na Spořilově navštěvovala schůzky surrealistů, kde se seznámila s Karlem Teigem i se svým budoucím mužem výtvarníkem Liborem Fárou (19251988), o kterém prohlásila:

Když jsem viděla jeho obraz Dvě tváře (Deux visages), říkala jsem si, ten bych chtěla mít – a jeho autora taky.[3]

Díky svému muži měla přístup k časopisu Verve, ve kterém byly jak barevné celostránkové reprodukce slavných obrazů, tak i velkoformátové fotografie…

Tam jsem objevila i fotografii Cartier-Bressona Kardinál Pacelli na návštěvě v Paříži. Vypadala jako barokní freska. A já byla ohromena tou sourodostí, že dobrá fotografie obstojí i obklopená starým i novým uměním různého druhu. Že je na stejné úrovni, pokud je kvalitní. A to mě strašně zasáhlo.[3]

Do roku 1970 měla svobodné povolání, od roku 1970 do roku 1976 působila na FAMU a v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Nezastírala negativní vztah ke komunismu v bývalém Československu.[4] Po podpisu Charty 77 byla z UPM propuštěna. Od roku 1995 působila ve vědecké radě Uměleckoprůmyslového muzea. Přednášela na univerzitách ve Francii, USA i Velké Británii, překládala z francouzštiny. Spolupracovala s nakladatelstvími Odeon, Orbis a Torst, byla editorkou série Paragraphic Books v newyorském nakladatelství Grossman Publisher.

Pořádala výstavy českých i zahraničních fotografů doma i ve světě a psala fotografické monografie. Zpracovala dílo Františka Drtikola a zejména vydala výbor z díla Josefa Sudka, jehož autorská práva získala od umělce odkazem. Pozůstalost Josefa Sudka je nyní uložena v Ústavu dějin umění AV ČR.

Napsala řadu knih o významných zahraničních umělcích, například o Robertu Capovi[5], vůbec první monografii o Cartier Bressonovi, Werneru Bischofovi, členech agentury Magnum a dalších (Jiří Jeníček, Eugen Wiškovský, Jindřich Štyrský, Josef Koudelka, Eva Davidová).

Vytvořila a uspořádala fotografickou sbírku v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. V roce 1964 organizovala výstavu 7+7, v roce 1974 výstavu Osobnosti československé fotografie I, roku 1981 organizovala výstavu 9&9 v cisterciáském klášteře v Plasích, na které vystavovalo 18 českých umělců[6] a pozvání přijaly významné osobnosti světové fotografie.

Zemřela v Praze dne 27. února 2010.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou práci získala množství významných vyznamenání v USA, Německu a dalších zemích. Byla jmenována Rytířkou řádu umění a literatury ve Francii a roku 2002 získala české státní vyznamenání Medaili Za zásluhy.[7][3] Roku 2006 obdržela titul „Osobnost české fotografie roku“ za dlouhodobý přínos fotografii“.[8] Za rekonstrukci domu na Horním náměstí ve Slavonicích, který zakoupila (Fárův dům), byla udělena cena Grand Prix Obce architektů.

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1928: Narozeniny slaví historička a teoretička fotografie Anna Fárová
  2. Ve věku 81 let zemřela historička fotografie Anna Fárová [online]. ČTK, 1. 3. 2010, rev. 1. 3. 2010, [cit. 2010-03-01]. Dostupné online. (čeština) 
  3. a b c d http://www.radioservis-as.cz/archiv07/03_07/03titul.htm
  4. « Anna Farova, historienne d'art tchèque », LeMonde.fr, mis en ligne le 6 mars 2010
  5. Le Point, č. 1955, 4. března 2010, str. 32
  6. http://www.antiqbook.com/boox/morr/00204636.shtml
  7. http://www.pohranici.cz/main.php?Cislo=638&TID=3&TUser=17
  8. http://www.artmagazin.eu/galerie-vytvarniku/osobnost-ceske-fotografie-2006-jiri-stach-a-anna-farova.htm

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 294-296, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Anna Fárová – Dvě tváře, Praha : Torst, 2009, ISBN 978-80-7215-369-5 – výbor z díla, studie o světové a české fotografii, vzpomínky, kompletní bibliografie
  • Polana Bregantová, Anna Fárová o fotografii. Soupis práce od roku 1957, in: Anna Fárová & fotografie / Photography, Langhans Praha 2006

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]