Vyšívání

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Vyšívání je textilní technika, pomocí které se zdobí podkladový materiál (plošná textilie, kůže, papír) protahováním nebo našíváním nití.[1]

Čínská výšivka na hedvábné tkanině (4. stol. před n.l.)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Část nástěnného koberce v Bayeux

V Číně bylo vyšívání známé (údajně) od pravěku, později v Indii a Egyptě (cca 3600 let staré nálezy). V Evropě se s vyšíváním začalo pravděpodobně na počátku našeho letopočtu. Nejstarší dochovaná památka je nástěnný koberec ve francouzském Bayeux (70 m dlouhý, 50 cm široký) z 11. století.[2]

V době renesance se rozšířilo tzv. bílé vyšívání na osobní prádlo a později na kapesníky, ubrusy a přehozy.[3]

V první polovině 19. století byl vynalezen vyšívací stroj, moderní stroje vyšívají například rychlostí až 1500 stehů za minutu, jsou řízeny počítačem a mohou být doplněny různými automatizačními prvky.[4]

Ruční vyšívání[editovat | editovat zdroj]

Vyšívací techniky[editovat | editovat zdroj]

Druhy vyšívání se zařazují podle velmi rozdílných kriterií, časté je hrubé rozdělení podle barvy podkladového materiálu na bílé a pestré vyšívání.

Základním prvkem vyšívací techniky je steh. K několika desítkám způsobů vedení nitě patří například:[5]

  • Křížkový steh: Nejjednodušší technika, dva stehy se překřižují pod úhlem 90° (odvozené druhy: gobelínový, tkací steh aj.)
  • Kelim: Stehy vypadají jako pletená očka a tvoří vodorovné žebrování (snímek vpravo). Od kelimu je odvozen stonkový steh, který naproti tomu probíhá kolmo. Obě žebrování se spojují diagonálními stehy dohromady.
Koberec vyšívaný kelimovými stehy
  • Řetízkový steh: Dvojitý steh, nit se protahuje každým otvorem ve tkanině zdola nahoru a po vytvoření smyčky obráceně.

Při použití stehů určitým způsobem se vyvinula řada technik, například:

Ažur, florentská výšivka, malování jehlou, hardanger[6] atd.

Materiál a pomůcky[editovat | editovat zdroj]

Příze[editovat | editovat zdroj]

Příze (zpravidla skaná) se přizpůsobuje druhem a kvalitou technice vyšívání:

  • Příze z mercerované bavlny je nejpoužívanější.
  • Příze s příměsí pokovených vláken (např. VI/PES) je vhodná na výšivky ke slavnostním účelům
  • Vlněná měkce točená příze se používá na tapiserii a gobelíny
  • Příze z nekonečných viskózových vláken se hodí na plochý steh, malování jehlou, stínovou výšivku atd.
Přadena vyšívací příze

Podkladový materiál.[editovat | editovat zdroj]

Tkanina (nejčastěji bavlněná, např. batist, ale i lněná, konopná nebo hedvábná) musí mít přesně stejný počet osnovních a útkových nití, které se nesmí posouvat a mezery mezi nimi musí vytvářet přesné čtverce (kanava, stramín).

Jehly[editovat | editovat zdroj]

Mají poněkud širší ouško než jehly na šití, velikost se přizpůsobuje druhy výšivky.

Rám[editovat | editovat zdroj]

Je nejčastěji kulatý, ze dvou kruhů, mezi které se stiskne a napne podkladová tkanina.

Strojní vyšívání[editovat | editovat zdroj]

Vyšívání na starším jednojehlovém stroji
  • Za první vyšívací stroj je považován aparát (handloom) Francouze Josua Heilmanna z roku 1828. Vyšívací nit byla zanášena do podkladové textilie (tkaniny nebo krajky) jehlami s očkem. Jehly se pohybovaly mezi řadami pinzet umístěných po líci i rubu textilie, kterým předávaly vyšívací nit. Vyšívaná tkanina byla napnutá na stole ovládaném tzv. pantografem. Pantograf po každém stehu posunul podávací stůl, směr a délka posuvu závisela na vzoru výšivky.
Pohyb jehel i pantografu obstarávala obsluha aparátu sešlápnutím pedálu resp. ručně. Původní ruční aparáty byly s maximálně 20 jehlami, dosahovaly však již dvacetinásobného výkonu oproti ručnímu vyšívání. Pozdější exempláře měly se 300 jehlami pracovní šířku až 5 metrů. U těch se kalkulovalo s denním výkonem do 10 000 stehů.
Ruční aparáty mohly imitovat řadu technik ručního vyšívání, až do začátku 20. století se na nich vyráběly zejména krajky. V roce 1908 bylo v provozu např. ve švýcarském St.Gallen asi 16000 exemplářů, jeden z posledních byl zaznamenán asi v roce 1930 v Anglii.[7]
Šestihlavový stroj ze začátku 21. století
  • Vícehlavový vyšívací stroj je system šití, který umožňuje modulární spojení dvou nebo více vyšívacích hlav (vývodů)[8]
Jednotlivé vývody mají až 16 jehel, ke každé z nich se přivádí jedna nit, často v rozdílných barvách. Jehla propichuje podkladovou textilii, a spojením s nití z člunku tvoří steh. Jehly se pohybuji po stále stejné dráze, směr a délka stehů jsou závislé na posuvech podkladové textilie napnuté na podávacím stole, jehož pohyby jsou řízeny vzorovacím programem, který na něj přenáší žakárové ústrojí.
Vícehlavové stroje se stavějí až s 24 vývody, na začátku 21. století dosahují rychlosti do 1000 stehů za minutu.[9]
První vícehlavový stroj přišel na trh v roce 1911 (6 vývodů, pantograf), v 50. letech 20. století se začaly vyrábět také jednoduché stroje pro amatérské vyšívání, v 80. letech přišly první vyšívače řízené počítačem.[10]
V roce 2014 se prodávaly vyšívací stroje s jedním vývodem pro amatéry za 900 USD, pro komerční výrobu za (nejméně) 8000 USD a vícehlavové za 15 000 USD.[11]
Trh s vícehlavovými vyšívacími stroji ovládá ve 2. dekádě 21. století ze 70 % Čína. Podrobné informace o celosvětové situaci na úseku strojního vyšívání až do roku 2025 se dají zakoupit za cca 5200 USD.[12]
Plošné spoje vyšívané z pokovovaných nití

Výšivky na technických textiliích[editovat | editovat zdroj]

Jejich účelem je na rozdíl od „klasických“ výšivek zlepšení mechanických vlastností textilie. Dosud jediným známým způsobem výroby je Tailored Fibre Placement (TFP).[13] Je to technika vyšívání, kterou se přichycují přesně umístěné a nasměrované zpevňovací nitě (resp. rovingy) na podkladovou textilii. Textilie s touto úpravou slouží jako polotovary (preforms) pro výztuže kompozitů.

Např. kompozity s textilií z uhlíkových vláken s výšivkou TFP mohou dosáhnout pevnosti v podélném směru až 1730 MPa a příčně (0-90°) 1030 Mpa.

Strojní vybavení[editovat | editovat zdroj]

Na konvenčním vyšívacím stroji je adaptováno kladecí zařízení, které přivádí zpevňovací niti k vyšívací hlavici. Kladeč se může pohybovat všemi směry kolem hlavice a pohyb podkladové textilie je řízen tak, aby se k ní zpevňovací niti výšivkou přichytily. Na tomto principu pracují už (v roce 2011) také prototypy vyšívacích robotů.[14]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dvoudimenzionální preformy: např. na zpevnění okrajů otvorů a menší konstrukční díly, uhlíkové a kovové niti jako vodiče ke kontrole struktury nebo k zahřívání (až 22 kW a 230 °C) konstrukčního dílu. Pokusy s vyšíváním 3D textilií se zaměřují na přímé zpracování válcových a hadicových struktur tak, aby se jako polotovary nemusely formovat z vyšívaných dvourozměrných dílů. K vyšívání TFP se používají hlavně příze z mimořádně pevných materiálů, známé je však také použití drátů a světlovodičů.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Briggs-Goode/Townsend: Textile Design, Elsvier 2011, ISBN 9780857092564, str. 130
  2. Bayeux Tapestry [online]. Encyclopedia Britannica, 2018 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ruční vyšívání [online]. Velebný & Fam, 2015 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. Saurer.Embroidery [online]. Saurer, 2018 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (německy) 
  5. Vocabulary [online]. Anne Wanner, 2018 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (německy) 
  6. Marion: Classic Hardanger, Sally Milner Publishing 2005, ISBN 9781863513432
  7. Earnshaw: Lace Machines and Machine Laces, Batsford 1986, ISBN 0713446846
  8. ISO 10821:2005 (en) [online]. 2005 ISO, 2005 [cit. 2018-01-10]. (anglicky) 
  9. Multi-Head Machines [online]. The Advertising Speciality Institute, 2016 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. The Exiting Evolution [online]. Craftsy, 2018 [cit. 2018-01-10]. (anglicky) 
  11. An Introduction to Embroidery [online]. Davis Multimedia, 2014 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Multihead Automatic Embroidery Machine Market [online]. Transparency Market Research, 2014 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Tailored Fibre Placement [online]. DLR, 2018 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (německy) 
  14. TFP Technologie [online]. DLR, 2018 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (německy) 
  15. Produkte/Leistungen [online]. TFP Technology, 2018 [cit. 2018-01-10]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Schöner/Freier: „Stickereitechniken"- Fachbuch der Hand- und Maschinenstickerei, VEB Fachbuchverlag Leipzig 1982
  • Kiessling/Matthes: Textil-Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 359
  • Cherif: Textile Werkstoffe für den Leichtbau, Springer-Verlag Berlin Heidelberg 2011, ISBN 978-3-642-17991-4, str. 367-377
  • SRBOVÁ-LUŽICKÁ, Anna. Vyšívání. Praha: Karel Bellmann, 1885. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]