Antonín Popp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Popp
Antonin Popp 1903.png
Narození 30. července 1850
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. června 1915 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Popp (30. července 1850 Praha10. června 1915 Praha[1][2]) byl český sochař, medailér a pedagog

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze jako syn sochaře a modeléra porcelánu Arnošta Poppa (1819–1883), s nímž bývá často zaměňován, někdy také díky shodné signatuře AP (jindy signoval APP). Vyučil se řemeslu v dílně svého otce, zároveň navštěvoval průmyslovou školu Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. Roku 1870 začal studovat kresbu na Akademii výtvarných umění v Praze, ale studia nedokončil. Podnikl studijní cesty do Mnichova a Vídně.

Brzy si otevřel vlastní ateliér v Praze. Proslavila ho monumentální alegorická, historická a portrétní díla, jimiž se zúčastnil výzdoby veřejných budov, ponejvíce pražských, zejména Národního muzea (32 portrétních medailonů českých králů) a Národního divadla. Jako pedagog vyučoval modelování na České technice (ČVUT), kde roku 1896 dosáhl hodnosti docenta. Učil rovněž na UMPRUM v Praze. Byl jedním z nejproduktivnějších českých sochařů, který svou technickou zdatností předčil mnohé i známější autory.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Kolekce sádrových modelů jeho soch a reliéfů je uložena ve sbírce Národního muzea v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Ludmily na pražských Vinohradech
  2. dle matriky zemřelých Královských Vinohrad zemřel Antonín Poop 8. června 1915 na Kr. Vinohradech čp. 955
  3. Dačevová R, a kol., 2012, s. 118-119

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
  • Nový slovník českého výtvarného umění, díl I., ed. Anděla Horová. Praha Academia 1999

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]