Antonín Popp
| Antonín Popp | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. července 1850 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. června 1915 (ve věku 64 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Povolání | sochař, medailér a učitel |
| Rodiče | Ernst Bruno Johannes Popp |
| Příbuzní | Máňa Ženíšková (vnučka) Theodor Pištěk (pravnuk) Jan Pištěk (prapravnuk) Julius Ženíšek (zeť) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Popp (30. července 1850 Praha[1] – 10. června 1915 Praha[2][3]) byl český sochař, medailér a pedagog.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Praze jako druhý z pěti synů sochaře a modeléra porcelánu Arnošta Poppa (1819–1883), přišlého z Koburgu, a jeho české manželky Aloisie, rozené Bartoníčkové.[4] Jeho starší bratr Karel Popp se stal fotografem.
Jeho díla bývají často zaměňována s otcovými, díky práci na společných zakázkách a shodné signatuře AP (jindy signoval APP). Vyučil se řemeslu v dílně svého otce, zároveň navštěvoval průmyslovou školu Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách. Roku 1870 začal studovat kresbu na Akademii výtvarných umění v Praze, ale studia nedokončil. Podnikl studijní cesty do Mnichova a Vídně. Od novorenesančního stylu, v němž byl vyškolen, dospěl až k dekorativnímu stylu secese. Brzy si otevřel vlastní ateliér v Praze. Proslavila ho monumentální alegorická, historická a portrétní díla, jimiž se zúčastnil výzdoby veřejných budov, ponejvíce pražských, zejména Národního muzea (32 portrétních medailonů českých králů) a Národního divadla. Jako pedagog vyučoval modelování na České technice (ČVUT), kde roku 1896 dosáhl hodnosti docenta. Učil rovněž na UMPRUM v Praze. Byl jedním z nejproduktivnějších českých sochařů, který svou technickou zdatností předčil mnohé i známější autory.[5]
Zemřel roku 1915 a byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- kamenné alegorické sochy Věda a Práce v nikách hlavního vchodu budovy ČVUT na Karlově náměstí v Praze (osazeny 1894)[6]
- bronzové busty Františka Škroupa, Josefa Ressela, Pavla Josefa Šafaříka, hraběte F. A. Kolovrata Libštejnského, Františka Palackého a dalších v Národním muzeu v Praze (1892–1894)
- reliéf Císař Rudolf II. v kruhu svých umělců a vědců, model pro Národní muzeum v Praze
- reliéf Císař František Josef I. se zástupci čtyř stavů, model pro Národní muzeum v Praze, kamenný reliéf na budově Okresního domu ve Slaném vytvořil sochař Adolf Havel.
- portrétní medailony českých králů Karla IV., Jiřího z Poděbrad, Rudolfa II., Ferdinanda V. a další na fasádě, Národní muzeum
- alegorie Historie, Archeologie na průčelí a Géniové nesou českou královskou korunu na atice Národního muzea v Praze
- sochy na průčelí Uměleckoprůmyslového muzea v Praze
- alegorické sousoší Svornost a Ušlechtilost s českým lvem na attice v průčelí Měšťanské besedy v Plzni, plastická výzdoba Velkého sálu téže budovy
- část plastické výzdoby dvorany Městské spořitelny v Rytířské ulici 29 v Praze
- tepaná plastika Génia se lvem na budově České národní banky (původně Živnostenské banky) v ulici Na příkopě v Praze
- čtyři kamenné alegorické sochy v průčelí budovy Hypoteční banky Království českého na Senovážném náměstí v Praze (1890)
- dvě bronzové sochy Viktorie (Niké) s pochodněmi v rukou na sloupech mostu Svatopluka Čecha v Praze
- plastika rytíře na štítu radnice v Kladně
- dva reliéfy dívčí hlavy v supraportě vchodu školy čp. 26 a vchodu radnice, reliéf dívky s kladivem na boční fasádě téže budovy; Krupkovo náměstí 4, v Praze 6 Bubenči (1905)
- bronzové busty Josefa Kajetána Tyla a Václava Klimenta Klicpery pro foyer Národního divadla v Praze
- náhrobky na Vyšehradském hřbitově (Rodina Škardova) a na Olšanském hřbitově
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Alegorie Svornost a Ušlechtilost, Měšťanská beseda (Plzeň)
Rytíř, radnice v Kladně
Reliéf nad vchodem, Okresní dům ve Slaném
Alegorie Nadšení, Národní dům na Vinohradech
Dívčí hlava, Radnice a škola v Bubenči
Pozůstalost
[editovat | editovat zdroj]- Kolekce sádrových modelů jeho soch a reliéfů je uložena ve sbírce Lapidária Národního muzea v Praze.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jiljí na Starém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Ludmily na pražských Vinohradech
- ↑ Dle matriky zemřelých Královských Vinohrad zemřel Antonín Popp 8. června 1915 na Kr. Vinohradech čp. 955
- ↑ Pobytová přihláška rodiny
- ↑ Dačevová R, a kol., 2012, s. 118-119
- ↑ Česká polytechnika - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-05-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl 2, N–Ž, ed. Anděla Horová. Praha Academia 1999, s. 633–634
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Popp na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Popp
- Antonín Popp v informačním systému abART
- Centrum pro dějinysochařství Archivováno 14. 12. 2014 na Wayback Machine.
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830, 1910, Popp, Antonín 1850
