František Antonín Kolovrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Antonín II. hrabě Libštejnský z Kolowrat
Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky (1778–1861) engraving crop.jpg

1. ministerský předseda Rakouského císařství
Ve funkci:
20. březen 1848 – 19. duben 1848
Panovník Ferdinand I.
Předchůdce Klemens Wenzel von Metternich
Nástupce Karel Ludvík von Ficquelmont

Člen Tajné státní konference
Ve funkci:
12. prosinec 1836 – 13. březen 1848
Panovník Ferdinand I.

Státní ministr

Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1811 – 1826
Panovník František I.
Předchůdce Josef František Wallis
Nástupce Karel Chotek

Policejní hejtman
Ve funkci:
1807 – 1810
Panovník František I.

Pražský hejtman
Panovník František II./I.

Narození 31. ledna 1778
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 4. dubna 1861 (ve věku 83 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť Růžena hraběnka Kinská z Vchynic a Tetowa
Rodiče František Josef II. hrabě Libštejnský z Kolovrat
Marie Kateřina hraběnka Krakovská z Kolovrat
Zaměstnání politik, úředník
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1830 rakouský Řádu zlatého rouna (č. 903)
Commons Kategorie Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Manželka Františka Antonína II. hraběte Kolovrat-Libštejnského Marie Rosa, rozená Kinská z Vchynic a Tetova (1780-1842)

František Antonín II. Libštejnský z Kolovrat (německy Graf Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky, křtěn 31. ledna 1778 Praha4. dubna 1861 Vídeň) byl český šlechtic a rakouský státník, jenž byl umírněným liberálem oproti stoupencům knížete Metternicha na Vídeňském kongresu, ačkoli oba dva zastupovali rakouského císaře. Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl nejvyšším purkrabím v Čechách, státním a konferenčním ministrem, 1. ministerským předsedou Rakouského císařství a členem Císařské rady císaře Ferdinanda I. Stal se držitelem Řádu zlatého rouna, který mu udělil císař František II. dne 29. dubna 1830. Byl posledním mužským příslušníkem libštejnské větve Kolovratů. Proslavil se jako  zakladatel Národního muzeamecenáš české vědy a kultury.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

František Antonín II. hrabě Libštejnský z Kolovrat byl příslušníkem starobylého českého šlechtického rodu Kolowratů.

Byl jediným synem hraběte Františka Josefa II. (1747–1829), císařského komořího, skutečného tajného rady, čestného bailliho, velkokřižníka řádu maltézských rytířů a Kateřiny hraběnky Kolowrat-Krakowské (1747–1812).

Oženil se 8. června 1801 s Růženou hraběnkou Kinskou z Vchynic a Tetova (1780 - 1842), která byla dámou Hvězdného kříže a palácovou dámou. Manželé neměli potomky, a libštejnská větev rodu tak vymřela po meči.

Oba manželé byli pohřbeni v rodové hrobce Kolovratů v Rychnově nad Kněžnou, jejíž vchod zdobí alianční znak těchto manželů.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od svých třiceti let se angažoval v české zemské politice. Byl zprvu pražským hejtmanem a v letech 18071810 policejním ředitelem. Od 13. dubna 1811 do roku 1826 byl nejvyšším purkrabím pražským, tedy rakouským místodržícím v Čechách. Zde řešil mimo jiné následky státního bankrotu Rakouska z roku 1811, průchody rakouských a ruských vojsk do válek a z válek s Napoleonem v letech 1813-1815, výstavbu a zvelebování českých lázní i jiných měst, stavby a údržbu státních silnic, podporu podnikání.

František Antonín ve státní službě nebyl pouze českým provinčním úředníkem, nýbrž za císaře Františka I. a Ferdinanda I. byl také finančním a vládním odborníkem celé monarchie.

Když císař František I. v roce 1826 vážně onemocněl, povolal hraběte Kolovrat-Libštejnského do Vídně, aby jako státní ministr a člen Státní rady řídil její politickou sekci. Po několika měsících v úřadu vedl i sekci finanční. 

V roce 1829 se hrabě František Antonín II. stal ředitelem rozpočtové komise, která poprvé po dlouhé době dokázala sestavit vyrovnaný rozpočet, přestože byl v zemi velký státní dluh a navíc, mnoho finančních prostředků bylo nakládáno na Metternichovu zahraniční politiku, se kterou Kolovrat-Libštejnský dlouhodobě nesouhlasil. Právě otázka vyrovnaného rozpočtu byla příčinou mnoha jeho neshod s knížetem z Metternichu (1773–1859). V této době nacházel stále více porozumění pro umírněný liberalismus, který však byl trnem v oku státnímu kancléři.

Po smrti císaře Františka I. usedl na trůn nástupce jeho syn Ferdinand V., který ale nebyl schopen samostatné vlády, neboť byl duševně zaostalý. Proto byla sestavena státní ministerská konference, která vládla za něj. Hrabě František Antonín II. byl od 12. prosince 1836 až do Březnové revoluce dne 13. března 1848 členem rakouské Tajné státní konference, ve funkci státního a konferenčního ministra.

Ferdinandova intronizace se konala v témže roce, přičemž oba státníci, Metternich i Libštejnský z Kolovrat ihned převzali společnou vládu. Avšak rozdíly v názorech mezi kancléřem a ministrem, které stále znovu vyvstávaly na státních setkáních, přivedly vnitřní politiku Rakouska do potíží. Císař proti tomu byl bezmocný a rozdíly v názorech obou mužů byly nakonec určující pro předbřeznové období.

Klidnější období nastala teprve když byl kníže von Metternich během Březnové revoluce 1848 kvůli svému stoicko-konzervativnímu postoji svržen. Novým ministerským předsedou byl jmenován hrabě Kolovrat-Libštejnský. Od 20. března do 19. dubna roku 1848 bylo vytvořeno nové Ministerské prezídium, v jehož čele stanul hrabě František Antonín a stal se tak prvním konstitučním ministerským předsedou rakouské monarchie.

Ačkoli svého cíle – zavést v Rakousku konstituční monarchii – hrabě Libštejnský z Kolovrat dosáhl, nebyla tato dlouhodobě udržitelná a poté, kdy císař abdikoval a jeho nástupce, František Josef I., převzal vládu a novým ministerským předsedou jmenoval Felixe knížete ze Schwarzenbergu, byla vystřídána neoabsolutismem.

Podnikání[editovat | editovat zdroj]

Hrabě František Antonín v roce 1848 vystoupil ze státní služby, vrátil se do Čech a věnoval se zvelebování svých statků. V Rychnově nad Kněžnou dal hrabě postavit novou školu a nechal obnovit a opravit kostel Nejsvětější Trojice. V Černé Vodě provozoval sklárnu a ve Skuhrově nad Bělou založil železnou huť, kterou nazval podle své manželky „Růženina huť“. V letech 1822–1825 dal přestavět zámek v Černíkovicích na své letní sídlo.

Mecenášství[editovat | editovat zdroj]

František Antonín II. hrabě Kolowrat-Liebsteinský

Kromě rodné němčiny zčásti ovládal český jazyk, ale nemluvil jím. Přesto byl zemským patriotem a obdivovatelem i mecenášem české vědy, kultury a jazyka. Stal se dokonce prezidentem Královské české společnosti nauk. Již z Vídně podporoval zakládání českých spolků - například Matice české, Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách, Měšťanské besedy a dalších. Hrabě finančně podpořil vydání řady knih, jako například almanach Sebrání písní a zpěvů A. J. Puchmajera.  Zejména v letech 18091826 podporoval nejen kulturu, ale i české národní obrození.

Vstoupil mezi členy kruhu aristokratů - zemských vlastenců, kteří roku 1818 pod vedením Kašpara Šternberka, Františka Josefa ze Šternberka a Manderscheidu a za účasti Františka Klebelsberga a Jana Norberta z Neuberka založili Vlastenecké muzeum v Praze. Národní muzeum bylo založeno 15. dubna 1818 v čele jeho prozatímní správy stál nejvyšší purkrabí František Antonín Kolovrat-Libštejnský, ten také jmenoval prozatímní výbor muzea. Jeho zakladatelskou roli symbolizuje zednické kladívko na soklu jeho sochy v Pantheonu národního muzea. Zasloužil se také o vybudování Mostu císaře Františka I.

Audience na vídeňském Hofburgu. Zleva: budoucí car Alexander, hrabě Ladislav z Wrbna, Alexej Orloff, kníže Colloredo-Mannsfeld, kníže Metternich a hrabě Kolowrat.

V závěti odkázal Českému vlasteneckému muzeu svou vzácnou knihovnu čítající 35 000 svazků a sbírku minerálů, která se stala nejcennější součástí knihovny muzea.

V letech 1839-1870 získala ulice V  Alejích (dnešní ulice Na Příkopě) název Kolowratova třída, a to podle hraběte Kolovrat-Libštejnského. Také Kolowratova skála v bývalém krajském městě západočeských lázní Lokti nad Ohří dosud nese jeho jméno.

Erb Františka Antonína II. hraběte Kolowrat-Liebsteinského

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • Johann Nepomuk Ender: Portrét polofigury F.A.Kolowrata jako ministra, s Řádem Zlatého rouna; olejomalba na plátně; Nároní muzeum v Praze
  • Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785-1858): Portrét; lept, 1820, Vídeň

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Josef: Národní museum a naše obrození, Praha 1921.
  • JUŘÍK, Pavel: Kolowratové, věrně a stále, Praha 2016, s. 42-46.
  • MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. Praha Argo 2008, díl I., s. 480-481.
  • Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předsedové ministerské rady
Předchůdce:
1848
František Antonín Kolovrat
Nástupce:
Karl Ludwig von Ficquelmont