Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Uměleckoprůmyslové muzeum

Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně je přední a tradiční česká výstavní a sbírková instituce věnující se dějinám užitého umění. Sídlí na Husově třídě 14 v Brně a je součástí Moravské galerie v Brně. Budova Uměleckoprůmyslového muzea se zaměřuje na prezentaci užitého umění a designu od středověku po současnost. V přízemí a v Respiriu prvního patra jsou pořádány krátkodobé výstavní projekty, prostor fotografii dává Camera. Stálou expozici užitého umění pravidelně oživují svými intervencemi současní designéři. V budově se nachází také Designshop. Na terase za budovou je od dubna 2016 instalován objekt Sloní břich, který vytvořila Huť architektury Martin Rajniš.

Přehled vývoje muzea[editovat | editovat zdroj]

  • 1873-1907 Moravské průmyslové museum
  • 1907-1919 Erzherzog-Reiner-Museum für Kunst und Gewerbe
  • 1919-1949 Moravské uměleckoprůmyslové museum
  • 1949-1959 Státní uměleckoprůmyslové muzeum, pobočka v Brně
  • 1959-1961 pod správou Národní galerie v Praze
  • od 1961 součást Moravské galerie v Brně

Založení muzea[editovat | editovat zdroj]

Na vzniku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně se podílely především kruhy moravských průmyslníků sdružených v Moravské průmyslové jednotě, Moravském průmyslovém spolku a brněnské Obchodní a živnostenské komoře. Dne 10. listopadu 1873 bylo muzeum založeno jako nadace pod názvem Moravské průmyslové museum. Vedením muzea bylo pověřeno kuratorium, do jehož čela byl jmenován c. k. moravský místodržitel Ludvík Possinger sv. p. Choborský. K samotnému slavnostnímu otevření došlo 2. prosince 1873. Moravské průmyslové museum bylo v počátcích svojí existence umístěno v přízemí budovy Moravského průmyslového spolku na Lažanského náměstí (dnešním Moravském náměstí). Jeho význam byl chápán ve vzdělávání podnikatelů v průmyslu, zprostředkovávání nejnovějších průmyslových výrobků a tendencí vedoucích ke zkvalitňování průmyslové a řemeslné výroby. Hlavními prostředky k dosažení těchto cílů byla tvorba sbírek: sbírky modelů, strojů a významných průmyslových výrobků. Jejich prezentace má probíhat formou výstav, přednášek, kurzů a spoluprací s odbornými průmyslovými školami. Status instituce byl zemský. Měla se stát centrem v prezentaci a zprostředkování designu na Moravě.

Interiér muzea

Vývoj muzea v období monarchie[editovat | editovat zdroj]

První výstava a základ sbírkové činnosti muzea tvořily exponáty vídeňské světové výstavy roku 1873. Tato oblast činnosti se dále rozvíjela cílenými nákupy i dary. Od počátků muzea se sbírky členily na řadu uměleckou a technologickou. Rychlý nárůst uměleckých sbírek a tendence věnovat se umělecké stránce průmyslové výroby se odrazil na změně názvu instituce, která od roku 1907 nesla název Erzherzog-Reiner-Museum für Kunst und Gewerbe. Původní sílo na Lažanského náměstí bylo záhy nedostačující, a proto se přistoupilo k výstavbě reprezentativní muzejní budovy na vznikající brněnské okružní třídě. Historizující neorenesanční budova, postavená dle plánů ředitele muzea, architekta J. G. Schöna, byla slavnostně otevřena roku 1883 výstavou moravské uměleckoprůmyslové a řemeslné tvorby, která se v budoucnu stala pravidelnou přehlídkou dobového užitého umění na Moravě. Samostatná budova umožňovala vznik knihovny s čítárnou a kreslírny. Po pěti letech byla navíc muzejní budova významně rozšířena podle návrhu architekta a současně ředitele instituce Augusta Prokopa. Osobou Julia Leischinga (1865-1933) získalo muzeum nového dlouholetého ředitele a zdatného organizátora. Na půdě Uměleckoprůmyslového muzea v Brně vznikl Svaz rakouských uměleckoprůmyslových muzeí, Německomoravský svaz na ochranu památek, Svaz německomoravských místních muzeí aj. Brněnské uměleckoprůmyslové muzeum bylo často voleno ústředním pracovištěm a metodicky ovlivňovalo práci řady dalších obdobných institucí v monarchii.

Muzeum v letech 1918-1945[editovat | editovat zdroj]

Vznik Československa představoval pro muzeum radikální zásah a otřes v jeho dosavadním vývoji. Tato instituce orientující se velmi úzce na Uměleckoprůmyslové muzeum ve Vídni, vedená dosud pouze německými řediteli a zakotvená jako centrální instituce rakouských muzeí a německých moravských muzeí v německé kultuře se musela pozvolna přeorientovávat a zapojovat do českého kulturního života. Špatná finanční situace a zadlužení instituce dopomohlo roku 1922 k vynucenému odchodu Julia Leischinga. Prvním českým ředitelem Moravského uměleckoprůmyslového muzea se, po krátkém vedení muzea kustodem Karlem Schirkem, stal architekt Stanislav Sochor. Významnou událostí v meziválečných dějinách muzea se stalo založení Školy uměleckých řemesel. Škola se stala formální součástí muzea a její ateliéry zpočátku sídlily přímo v muzejní budově. Po celé meziválečné období se muzeum potýkalo s finančními problémy, špatnou akviziční politikou i narůstajícími problémy prostorovými. Velký rozvoj muzea v období monarchie navíc způsobil nárůst sbírkových předmětů, kterým se ještě po celé období První republiky nedostalo řádné péče a inventárního zařazení. Zlepšení situace se datuje až s nástupem Václava Richtera, který se zasloužil o zlepšení inventarizace sbírkových předmětů, obnovení výstavní činnosti a zaměření se na akvizice historických uměleckořemeslných a průmyslových výrobků, na rozdíl od dosud panující metody spočívající v dokumentaci soudobé tvorby. Jeho působení tak stojí na počátku nové metody práce muzea, jež trvá prakticky doposud. V období druhé světové války byl ředitelem muzea jmenován Němec Rudolf Leger. Od roku 1943 se na činnosti muzea začíná výrazně podepisovat válka. Do budovy jsou nastěhovány kanceláře zbrojovky, výstavní činnost je zcela zrušena a během silných náletů na Brno v letech 1944-1945 utrpí budova několik zásahů leteckými bombami.

Muzeum od r. 1945[editovat | editovat zdroj]

Oprava budovy a obnovení výstavní a sbírkové činnosti byly velkými úkoly pro staronového ředitele Václava Richtera. Adaptací stavby byl pověřen architekt Bohuslav Fuchs. Díky štědré podpoře zřizovatele - Obchodní a živnostenské komoře byla provedena rozsáhlá rekonstrukce. Činnost muzea rozšířilo nově založené Textilní oddělení a Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce. Slibný poválečný rozvoj instituce ukončil politický převrat v únoru 1948. Byla zrušena Obchodní a živnostenská komora, čímž muzeum přišlo o svého zřizovatele. Následně byla zrušena i Země moravskoslezská a Moravské průmyslové muzeum tak ztratilo i rámec svojí působnosti. Stalo se pouhou pobočkou centrálního Státního uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V rámci neustálých centralistických reorganizací se Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně a Praze v roce 1959 staly součástí jednoho celku spolu s Národní galerií. V padesátých letech se v Brně rodí snaha vytvořit silnou místní instituci muzea umění. Tato snaha dochází naplnění roku 1961. Sloučením Obrazárny Moravského muzea a Uměleckoprůmyslového muzea vzniká Moravská galerie, jejíž významnou součástí je Uměleckoprůmyslové muzeum dodnes.

Ředitelé muzea[editovat | editovat zdroj]

Terasa za muzeem a instalace Sloní břich
  • Friedrich Auzberger 1873-1874
  • Johann G. Schön 1874-1883
  • August Prokop 1883-1893
  • Julius Leisching 1893-1922
  • Karl Schirek 1922-1923
  • Stanislav Sochor 1923-1938
  • Václav Richter 1938-1940
  • Rudolf Leger 1940-1945
  • Václav Richter 1945-1948
  • Adolf B. Král 1948-1950
  • Jiřina Vydrová 1950-1954
  • Alena Kudělková 1954-1961
Designshop

Ředitelé MG

  • Jiří Hlušička 1961-1989
  • Marie Dohnalová 1989-1990
  • Jaroslav Kačer 1990-1997
  • Kaliopi Chamonikola 1997-2003
  • Marek Pokorný 2004-2012
  • Jan Press od r. 2013

Výstavní prostory[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výstavní sál

Přízemí budovy

- krátkodobá výstava

První patro

- Camera

- Respirium

Druhé patro

- stálá expozice Užité umění a design

- DESIGN.LIVE!

Stálá expozice[editovat | editovat zdroj]

Užité umění a design[editovat | editovat zdroj]

Expozice situovaná do celého 2. podlaží Uměleckoprůmyslového muzea představuje nejvýznačnější díla uměleckého řemesla a užitého umění ve sbírkách Moravské galerie v Brně. Její široký záběr sahá ve vybraných exponátech od období středověku po počátek 20. století.

V chronologickém sledu jednotlivých historických epoch je zachycen vývoj a stylové proměny jednotlivých oborů - zejména nábytku, textilu, skla, keramiky, porcelánu a drahých a obecných kovů jak na příkladech pozoruhodných solitérních kusů, tak významných souborů. Široký internacionální rádius, kterým se vyznačují především historické sbírky, je ve 20. století vystřídán důrazem především na domácí produkci, popřípadě přilehlé geografické oblasti. Zvláštností je rovněž začlenění malířských děl do jednotlivých tematických souborů a sledování přesahů k volnému umění. Výběr exponátů ve výstavních sálech je podřízen tématům, charakteristickým pro jednotlivá stylová období.

Stylová období[editovat | editovat zdroj]

  • I. Odlesk věčnosti - gotika
  • II. Apoteóza krásy - renesance
  • III. Erupce tvarů - baroko a rokoko
  • IV. Řád jako ideál - klasicismus, empír, biedermeier
  • V. Fenomén návratů - druhé rokoko, historismus
  • VI. Ornament jako forma - secese

DESIGN.LIVE![editovat | editovat zdroj]

Prostor pro design vnáší do stálé expozice užitého umění aktuální trendy 21. století na poli české designérské scény. V cyklu čtvrtletních prezentací představuje zajímavé osobnosti, výjimečné realizace a originální projekty. Vybízí ke konfrontaci uměleckořemeslné práce s moderním designem, hledá souvislosti, inspirace, formální i historické vazby. Otevírá nové možnosti nahlížení na současný design a vytváří platformu vzájemné spolupráce designérů a Moravské galerie v Brně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Martina Lehmannová, Moravské průmyslové muzeum/Mährisches Gewerbe Museum 1873–1919, in: Petr Tomášek (ed.), Moravská národní galerie, Brno 2011, s. 26-31.
  • Andrea Březinová, Moravské umělecko-průmyslové muzeum 1919-1949, in: Petr Tomášek (ed.), Moravská národní galerie, Brno 2011, s. 32-39.
  • Bronislava Gabrielová, K dějinám Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně, Brno 2003.
  • Bulletin Moravské galerie v Brně č. 58/59, K rekonstrukci UMPRUM, Brno 2003.
  • Bulletin Moravské galerie v Brně č. 12, 100 let Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně, Brno 1973.
  • Bulletin Moravské galerie v Brně č. 16, Na závěr jubilejního roku, Brno 1974.
  • Sborník k 100. výročí založení Moravského uměleckoprůmyslového muzea v Brně, Brno 1973.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 49°11′40″ s. š., 16°36′17″ v. d.