Bohuslav Fuchs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohuslav Fuchs
Bohuslav Fuchs
Bohuslav Fuchs
Narození 24. března 1895
Všechovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. září 1972 (ve věku 77 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Ústřední hřbitov v Brně
Povolání architekt
Ocenění národní umělec (1968)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Fuchs (24. března 1895 Všechovice18. září 1972 Brno) byl český architekt, urbanista a teoretik značného vlivu a evropského významu. Jeden z popředních pionýrů moderního mezinárodního stylu. Svým vyspělým, časně moderním a mimořádně rozsáhlým dílem zásadně ovlivnil vývoj české architektury stejně jako zrání moderní architektury v mezinárodním kontextu.

Realizoval více než 150 staveb, z nichž některé jako hotel Avion, pavilon města Brna a lázně Zábrdovice nebo Zelená žába se staly jedněmi ze stěžejních děl moderní epochy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pavilon města Brna

Dětství a mládí 1895–1911[editovat | editovat zdroj]

Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích na střední Moravě (Hranice na Moravě), odlehlé obci ale na dohled hlavních továren pro slavné židle Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Jeho otec Augustin Fuchs měl na náměstí vedle kostela krámek se smíšeným zbožím

Byl obdařen mimořádným, přirozeným a komplexním talentem pro architekturu. Měl výtvarné cítění, výjimečnou prostorovou představivost a smysl pro harmonii. Nechyběla mu ovšem technická zodpovědnost. Nadání cílevědomě a účinně rozvíjel souběžně s oficiálním studiem. Několik málo let před tím bylo univerzitní studium pro architekty spíše výjimkou než pravidlem. Přes pomoc vynikajících učitelů byl Fuchs přesto v jádru „samoukem“.

Studia 1911–1919[editovat | editovat zdroj]

Studoval nejprve na reálce v Holešově, které se ještě během jeho studií změnila na reálné gymnázium.[1] Kreativní sklony projevil již tam při vydávání studentského časopisu, za což byl ze studií vyloučen.[2][3] Začal se tedy učit zedníkem a posléze se stal žákem české Průmyslové školy stavební v Brně (1910–1915), během studií se zároveň i vyučil. Měl štěstí na mimořádné učitele – vynikající architekty Jaroslava Syřiště, J. Oplta a především Emila Králíka. Oficiální přípravu završil studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Kotěry (1916–1919), který jej osobně ke studiu vybral. Vyhnul se tím také službě na frontě a získal i náskok v profesní dráze[zdroj?].

Profil osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Motivace dosáhnout mimořádných výsledků byla ještě posílena touhou povznést se z jednoduchých poměrů rodiny a nesmírně rostla s nadcházejícími výzvami, přicházejícími s neopakovatelnými úkoly výstavby mladého státu po konci války. Nikdy za dlouhou dobu nebyly podmínky pro vznik a rozvoj velké architektury jako na sklonku I. světové války a v letech po jejím skončení. V Československu to byly dispozice, kulturní, společenské, politické, hospodářské ale zejména demografické. V době, kdy se přirozeně střídaly pozice na čele společnosti bylo mnoho mužů starších ročníků ještě vázáno na válečných frontách, dostala tedy příležitost přesně ona generační vrstva, ke které Fuchs náležel.

Fuchs byl koncentrovanou osobností. Nebyl nijak neomalený, ale pohotový a z každé příležitosti bez zaváhání dokázal vytěžit maximum. Řečník byl neobratný, a tak se projev jeho vnitřního světa zcela usměrnil především jen na architektonickou práci, a ta mu šla snadno ruky. Jeho architektonické dílo budilo stále větší důvěru a bylo víc a více ověřováno jako pro všech stránkách spolehlivé. Byl do hloubky vzdělaný s kreativním rozhledem, ale pro nadbytek konkrétní projekční práce neměl čas a ani příležitost teoretické myšlení rozvinout do jiskrnější podoby.

Jako architekt – i když byl od podstaty zdrženlivý člověk – se veřejně angažoval, nejprve ve Spolku architektů v naději, že by mohl být výchozí platformou pro komoru architektů. Později byl československým delegátem v CIAM. V porovnání s Le Corbusierem ale nevyvíjel takovou ofenzivní společenskou činnost ku prospěchu modernismu.

Příchod do Brna[editovat | editovat zdroj]

Masná burza

Fuchs byl zlákán do Brna v roce 1923 perspektivou odborného místa ve stavebním a plánovacím oddělení Stavebního ředitelství města. Již v roce 1922 jej k účasti v konkurzu vybídl Jindřich Kumpošt. Brnu tehdy nezbývalo než mnoho stavět, a to skýtalo jedinečnou naději hojné a jisté realizace, ale také skoro žádné překážky modernímu trendu. Na tomto postu mu jako zaměstnanci byly automaticky přidělovány úkoly (Masná burza, Pavilon města Brna), které vešly do dějin architektury.

Soutěžení[editovat | editovat zdroj]

I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný "proud" přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.[zdroj?] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno[kým?], že se choval „fair play“.[zdroj?]

Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce potom, po obnově vysokých škol profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně

Perzekuce[editovat | editovat zdroj]

Jestliže v prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela opět tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů valem ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech, aby byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.

Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 v podstatě na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970.

Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec, v době, kdy si toto ocenění získalo opět, ale jen na krátký čas získalo společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rané dílo[editovat | editovat zdroj]

Ihned po studiích se jeho dílo rozvíjelo na profesionálním základě. Po absolutoriu se dostal ke dvěma velkým úkolům – návrhům horských hotelů – Klostermannovy a Masarykovy chaty, které se následně realizovaly. Byly to velké stavby v prostředí s tvrdým klimatem. Uvnitř byly koncipovány v principu moderně i když s rustikálním povrchem, navenek měly ohleduplný výraz, rezonující s regionálními stavbami. Horské stavby dodnes nepřestavěny stojí.

Po epizodní koketerii s národním dekorativismem (vila Plhákových v Háji u Mohelnice) se Fuchs soustředil na profilaci vlastního architektonického výrazu, který se nezadržitelně blížil jak moderní formě, tak konstrukci a formování vnitřního prostoru. Měl za Le Corbusierem jen zcela nepatrnou prodlevu, a pouze letmo jej sledoval pohroužen v kultivaci vlastního díla vyvěrajícího z jeho originálních pohnutek a charakteru osobnosti. Klíčová je v tomto stadiu stavba ředitelství firmy Tauber v Bystřici pod Hostýnem.

Během těchto let (1922–1926) dozrála jeho tvorba na základě vlastní osobité cesty do plně moderní podoby. Byl tedy nejspíš částečně inspirován ranými projevy Le Corbusiera (od roku 1921) a holandskou architekturou – zejména počiny J. J. P. Ouda – přesto se nápadně demonstruje jeho vlastní cesta, nezaměnitelný charakter a „rukopis“. Během let 1923–1928 vznikla většina jeho klíčových děl, která vešla do dějin české architektury, např.: Zemanovu kavárnu na Kolišti, Masnou burzu, hotel Avion, obřadní síň ústředního hřbitova v Brně - Štýřicích, penzion Radun v Luhačovicích.

Doktríny vtělené v díle[editovat | editovat zdroj]

Vstup Bohuslava Fuchse do odborného života nastal v mimořádně příznivou dobu. Vzápětí po studiu se mu zdařilo realizovat důležité stavby. Úkoly – také díky šťastné periodizaci – přicházely v mocném přívalu, takže mu ani nezbývalo dost času k rozvoji teoretických úvah a manifestačních doktrín. Mezi všemi pionýry moderní architektury tak byl v podstatě výjimkou. Ihned v raném období (1923–1926) realizoval několik staveb (ředitelství společnosti Tauber, Zemanovu kavárnu, Masnou burzu a obřadní síň Ústředního hřbitova), které byly nedocenitelnou posilou pro uplatnění moderní architektury, protože všechny tyto stavby byly po stavebně technické stránce velmi solidní. Nejméně dvě z nich si pořídila respektovaná veřejná autorita, což mělo pro legitimitu moderní (funkcionalistické) architektury také značný význam.

Urbanista[editovat | editovat zdroj]

Stále živou je úvaha, zda byl Fuchs více urbanistou než architektem. Přes množství staveb, byl a cítil se především urbanistou. Byl s Kumpoštem jedním ze zakladatelů moderního urbanismu, regulačního a územního plánování. Tehdy urbanismus opustil metody monumentálního a především tvarového určování (regulování) a postupně uplatňoval a rozvíjel metody moderní komplexního fungovaní sídelního celku.

Výběr realizovaných staveb[editovat | editovat zdroj]

Administrativní budova továrny Alpa v Brně
Hotel Avion v Brně
Moravská banka na náměstí Svobody v Brně
Vstup Masarykova studentského domova
Městské lázně v Zábrdovicích
Obřadní síň na ústředním hřbitově v Brně
Městská spořitelna v Třebíči
Vila Tesař v Brně
Rok Název stavby Místo Obrázek Poznámka
1920 Klostemanova chata Modrava Klostemanova chata
1921 Demlův dům Tasov
1923 Rodinné domy Barvičova Brno, Stránice
1923 Ředitelství firmy Tauber Bystřice pod Hostýnem
1924 Dům chudých Bystřice pod Hostýnem
1924 Sociální kolonie Dolnopolní Brno, Maloměřice
1924 Obecní škola Maloměřice Brno
1924 Masná burza Brno, Trnitá Masná burza
1925 Šindlerův dům Korouhev
1925 Obřadní síň na Ústředním hřbitově Brno, Štýřice Obřadní síň na ústředním hřbitově v Brně s Josefem Poláškem
1926 Nájemné domy Cihlářská Brno, Veveří
1926 Pension Avion Luhačovice
1926 Hřbitov Všechovice
1927 Lázně Rybářská Brno, Staré Brno
1927 Základní škola Křídlovická Brno, Staré Brno
1927 Vila Mlýnské nábřeží Brno, Obřany
1927 Penziony Radun/Viola/Iva Luhačovice
1927 Sanatorium Dr. Kropáče Brno, Veveří
1927 Hotel Passage/Slovan Brno, Veveří
1927 Vlastní dům Hvězdárenská Brno, Žabovřesky Fuchsův vlastní dům
1927 Kolonie Nový dům Brno, Žabovřesky Dům v kolonii Nový dům
1927 Lázně Kopečná Brno - město
1927 Pavilon města Brna Brno, výstaviště Pavilon města Brna
1927 Hotel Avion Brno - město Hotel Avion v Brně
1928 Pavilon svazu národních jednot Brno, výstaviště
1928 Pavilon městské plynárny a elektrárny Brno, výstaviště
1928 Přístavba rodinného domu Františka Vaňka Třebíč
1929 Dětský domov Dagmar Brno, Žabovřesky Dětský domov Dagmar
1929 Adaptace prodejny Dresler Brno - město
1929 Dům SME Přerov
1929 Moravská banka Brno - město Moravská banka na náměstí Svobody v Brně s E. Wiesnerem
1929 Internát Vesna Brno - Pisárky Domov Elišky Machové – internát Školy pro ženská povolání Vesna
1929 Městské lázně v Zábrdovicích Brno Městské lázně v Zábrdovicích
1930 Masarykův studentský domov Brno - Veveří Vstup Masarykova studentského domova
1931 Městská spořitelna Třebíč Městská spořitelna v Třebíči
1931 Městská spořitelna Tišnov
1931 Adaptace firmy Vaňura Brno
1931 Zotavovna Morava Tatranská Lomnica Zotavovna Morava s Karlem Ernstebergerem
1932 Hudební škola Ostrava - Vítkovice
1932 Obchodní dům Pešat Ostrava - Moravská Ostrava Obchodní dům Pešat
1934 Rodinný dům Františka a Milady Opavských Ostrava - Mariánské Hory
1934 Sokol a kino Jihlava Sokolovna a kino
1934 Výstava Um. průmyslu Stockholm s Ladislavem Sutnarem
1935 Vila E.R. Mučednická Brno - Žabovřesky
1935 Rodinný dům L. Boudy Jihlava
1935 Nájemní dům (Z.R.) Bratislava
1935 Chata Na Stráži Valašské Klobouky
1935 Termální lázně Zelená Žába Trenčianské Teplice
1936 Městské lázně Uherské Hradiště
1936 Štátne reálne gymnázium Turčianský Sv. Martin s K. Šilingerom a L. Rado
1936 Vila Arnošta Löwita Heřmanův Městec
1936 Přístavba Slováckého muzea Uherské Hradiště
1936 Továrna Alpa Brno–Královo Pole Administrativní budova továrny Alpa v Brně
1936 Vila Tesař na Hroznové ul. Brno - Pisárky Vila Tesař v Brně
1937 Zemské Vojenské Velitelství „Rohlík“ Brno - Veveří Zemské vojenské velitelství v Brně
1937 Nádražní pošta Brno - město Nádražní pošta v Brně
1938 Vila Filipa Prášila Uherské Hradiště
1938 Textilní dílny aka Skryje
1939 Vila A.V. Valašské Klobouky
1939 Rodinný dům Františka Albrechta Nové Město na Moravě
1940 obytné domy s malými byty Frenštát pod Radhoštěm
1940 Kallábův dětský domov Jemnice
1940 Hotel Vlčina Frenštát pod Radhoštěm
1941 Obytné domy Bojkovice
1941 Přístavba vily J. V. Ostravice
1941 Adaptace firmy Šerý Valašské Klobouky
1942 Nouzové domy Frenštát pod Radhoštěm
1942 Vodní elektrárna aka Skryje
1944 Letní dům J.L. Brno - Ivanovice
1945 Letní dům F.N. na přehradě Kozí Horka, Brno-Bystrc
1946 Adaptace rodinného domu M. Š. Všechovice
1946 Interiéry hotelu Vlčina Frenštát pod Radhoštěm
1946 Adaptace domu umění Brno - město Dům umění města Brna
1947 Škola Brankovice
1947 Rekonstrukce kina Trenčianské Teplice
1948 Obytné domy MEZ Frenštát pod Radhoštěm
1948 Autobusové nádraží Brno - město Nástupiště autobusového nádraží Brno Grand
1952 Obytné domy Komárno
1952 Pomník Rudé armády Brno - město s Vincencem Makovským a Antonínem Kurialem
1959 Pomník osvobození Svitavy s Jiřím Markem
1961 Palác šlechtičen – dvůr Brno - město
1968 Vila A. Sovadiny Ostopovice
1968 Sídliště Jabloňová Brno-Medlánky s Kamilem Fuchsem
1969 Obchodní dům Dyje Znojmo s Kamilem Fuchsem Kamilem Fuchsem

Urbanistické dílo[editovat | editovat zdroj]

Fuchsovo urbanistické dílo je podobně rozsáhlé jako soubor díla architektonického. Jeho zárodky spadají rovněž do počátku 20. let.

  • Soutěžní návrh Letné 1920
  • Soutěžní urbanistický návrh Klárova 1923
  • Regulační studie Černých Polí 1923
  • „Tangenta“ – soutěžní návrh regulace města Brna 1926-1927

Hlavní psané práce[editovat | editovat zdroj]

  • Organizace obytného prostoru, Světozor 1929/82
  • Radíme státu jak ušetřit v Brně 15 mil. Kč, Index 1 1929/3
  • Pro další vývoj moderní architektury, Index 10 1938/9
  • Kompozice stavby měst. Brno 1953

Nábytek a detaily[editovat | editovat zdroj]

Fuchs byl zejména pohroužen do navrhování staveb a urbanistických konceptů, což vázalo většinu jeho času. Přesto vytvořil i menší soubory svého nábytku – byl to však především nábytek do jeho staveb: vestavěné skříně, bufety a komody. Když to bylo nezbytné, Fuchs řešil s velkou přesností a určitostí i detaily. Vynikajícími kusy nábytku byly lavice pro nádražní poštu v Brně. Nepochybný význam má i trubkový nábytek navržený zejména pro lázeňské budovy a vyrobený v Bystřici pod Hostýnem.

Ohlasy a kritika[editovat | editovat zdroj]

Již ke konci 20. let byl – jako jeden spolutvůrců moderní architektury – mezinárodně známou a respektovanou osobností. Prvním opravdovým (a velmi přejícím) kritikem byl Karel Teige. Posléze se přidali – ale jen letmými zmínkami – Henry-Russell Hitchcock, Philip Johnson[4] a J.G.Watjes. Časem mezinárodní reflexe zeslábly,[5] především z důvodů domácích vnitrospolečenských zvratů a zakrnělé domácí publicity. Jenom částečně mohla napravit tento stav na mezinárodní úrovni snaha Borise Podreccy, Friedricha Kurrenta, Vladimíra Šlapety a Mihály Kubinszkeho od poloviny 60. do poloviny 80. let.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Fuchs měl ve své době značný vliv na rozvoj a přijetí moderní architektury širší společností. Již v první polovině 20. let dokázal dát většině výrazně moderních a progresivních projektů mimořádně solidní stavební kvalitu, tak že se staly věrohodným způsobem stavění. Tím že dostal jako zaměstnanec městské kanceláře za úkol navrhnout klíčové stavby ve středobodu veřejného života (obřadní síň, masná burza, pavilon m. Brna). To dodalo moderní architektuře vůbec – v celosvětoivém kontextu – punc věrohodnosti, spolehlivosti a završilo to vítěznou dráhu jejího vývoje. Především zde je jeho nezaměnitelný mezinárodní význam.

Poválečná kariéra[editovat | editovat zdroj]

Konec války zastihl Fuchse již jako padesátiletého muže. V prvních letech přišly zajímavé úkoly, které byly spojeny s obnovou vybombardovaných staveb. Nejlepším činem tohoto období je přestavba Domu umění, kterému hrozila po vybombardování zkáza. Důležitým krokem byl návrh autobusového nádraží s futuristickou odbavovací halou. Realizovány byly jen střechy nad prvním nástupištěm, jejich tvar navrhl společně s konstruktérem Konrádem Hrubanem.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Ostrava 1933
  • Praha 1934
  • Brno 1955
  • Bystřice pod Hostýnem 1992
  • Brno 1995 – Dům umění
  • Berlín 1995 (Kudělka/Kudělková)
  • Vídeň 2010 – Architektur im Ringturm (7.12. 2010–18.3. 2011)
  • Brno 2015 - Galerie Architektury (10. 11. 2015 - 4. 12. 2015)
  • Praha 2016 - Galerie Jaroslava Fragnera (8. 6. 2016 - )

Pomníky[editovat | editovat zdroj]

Pískovcový památník s textem "Bohuslavu Fuchsovi 1895–1972, hlavnímu tvůrci brněnské architektury město Brno 1995
Památník Bohuslava Fuchse v Brně
  • památník na křižovatce ulic Lipová a Neumannova
  • pamětní deska na rodném domě ve Všechovicích
  • pomník na Ústředním hřbitově v Brně
  • busta na VUT (v přípravě)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gymnázium Ladislava Jaroše Holešov – historie Historie, Gymnázium Holešovice
  2. Sdělení pochází z ústního zdroje: Bedřich Rozehnal Janu Sapákovi, počátkem 80. let
  3. Česká televize. Kalendárium [online]. 2007, [cit. 2011-08-28]. Dostupné online. (česky) 
  4. Henry Russell Hitchcock, Philip Johnson. The International Style. W. W. Norton & Company, 1997. ISBN 0-393-31518-5
  5. Kenneth Frampton: Modern architecture – a critical history, New York London, 1980 s. 250 ISBN 0 500 20173 0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Sapák, Adolf Stiller, Bohuslav Fuchs – Architekt der Tschechische Avantgarde, Wien (Müri Salzmann) 2010. ISBN 978-3-9901403-1-4
  • Mihaly Kubinszky: Bohuslav Fuchs, Budapešť, Berlin 1986
  • Iloš Crhonek: Bohuslav Fuchs – Celoživotní dílo, Brno (Petrov) 1995
  • Vladimír Šlapeta: Brnon Funtionalistit, Helsinki (Alvar Aalto Museum) 1983
  • Zdeněk Kudělka: Bohuslav Fuchs, Praha 1966
  • Zdeněk Rossmann: Architekt Bohuslav Fuchs, Basel 1933
  • Vladimír Šlapeta: Fuchs Bohuslav In: Macmillan Encyclopedia of Architects, New York, The Free Press sv. 2 s. 121–122
  • F.R.S. York: Modernisme in Brünn: The Work of Bohuslav Fuchs, Building 1932. No. 330

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]