Philip Johnson
| Philip Johnson | |
|---|---|
 Philip Johnson (2002) | |
| Rodné jméno | Philip Cortelyou Johnson |
| Narození | 8. července 1906 Cleveland |
| Úmrtí | 25. ledna 2005 (ve věku 98 let) New Canaan |
| Alma mater | Harvard Graduate School of Design Harvardova univerzita Hackley School |
| Povolání | architekt a kunsthistorik |
| Ocenění | Zlatá medaile AIA (1978) Pritzkerova cena (1979) AIGA Medal Národní medaile za umění |
| Partner(ka) | Jimmie Daniels[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Philip Cortelyou Johnson (8. července 1906 Cleveland, Ohio – 25. ledna 2005 New Canaan, Connecticut) byl americký architekt, první laureát Pritzkerovy ceny.
Život a tvorba[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z rodiny potomků jansenistů a hughuenotů, což ovlivnilo jeho projekty sakrálních staveb. Architekturu ani humanitní studia na Harvardově univerzitě nedokončil a narukoval do armády. V letech 1930-1934 pracoval jako ředitel Muzea moderního umění v New Yorku, odkud odešel dělat novináře, pro architekturu se rozhodl až roku 1941. Jeho architektonické projekty byly realizovány teprve od roku 1946 a bývají řazeny do čtyř obdobíː
- Raný modernismus (1946–1960) se vyznačuje respektem k přírodě a následováním příkladu Franka Lloyda Wrighta. Profilujícími projekty byl Skleněný dům v New Canaanu v Connecticutu (1949) a mrakodrap Seagram Building na Manhattanu, kde měl Johnson své projekční studio. Tam také realizoval Restauraci čtyř ročních období s kontejnery, rostoucími rostlinami a dřevinami i bazénkem, které navozují dojem prostředí živé přírody (například listnaté stromy na podzim opadávají, bazének byl v zimě zamrzlý apod.).
- Pozdní modernismus (1960–1980) - pokračují jednoduché kubické tvary, ovšem v masivním betonovém provedení. Patří k nim opatství sv. Albana v nebo knihovna Boston Public Library, v Bostonu (1972), jejíž robustní konstrukce již ohlašuje brutalismus.
- Postmoderna (1980–1990) - nejvíce ceněna bývá obří ocelová konstrukce skleněné katedrály Crystal Cathedral v Garden Grove v Kalifornii (1980), v témže zrcadlových efektů skla je mrakodrap PPG Place v Pittsburghu (Pensylvánie) z roku 1984. Brutalismus vyznačuje například kamenné kaskády s vodopády Water Gardens ve Fort Worthu (1982) nebo Brána Evropy (dvouvěžová stavba Puerta de Europa v Madridu, 1989–96).
- Poslední budovy (1991–2005) - tvůrčí aktivita Philipa Johnsona ve vysokém věku pochopitelně slábla, ale přinášela originální nápady, jako je Kaple sv. Basilea na Universitě sv. Tomáše v Houstonu (1992) s byzantinizující kupolí.
Zatímco dvě desítky Johnsonových projektů mrakodrapů zanikají v množství realizací jeho současníků i následovníků, stavby jiných účelů jsou inspirativní do současnosti.
Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Glass House, New Canaan, Connecticut (1949)
- Seagram Building, New York (1958)
- Muzeum amerického umění Amona Cartera ve Fort Worth, Texas (1962)
- IDS Center, Minneapolis, Minnesota (1972)
- Crystal Cathedral, Garden Grove, Kalifornie (1980)
- Williams Tower, Houston, Texas (1983)
- Lipstick Building, New York (1986)
- Sony Building, New York (1984)
- PPG Place, Pittsburgh, Pensylvánie (1984)
- AEGON Center, Louisville, Kentucky (1993)
- Puerta de Europa, Madrid, Španělsko (1996)
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Philip Johnson na Wikimedia Commons 
Osoba Philip Johnson ve Wikicitátech (anglicky)
