Yvonne Farrellová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Yvonne Farrellová
Yvonne Farrellová (2015)
Yvonne Farrellová (2015)
Narození1951 (72–73 let)
Tullamore
Alma materUniversity College Dublin
Povoláníarchitektka a vysokoškolská učitelka
Významná dílaUTEC campus
Roentgen Building
OceněníJane Drew Prize (2015)
Královská zlatá medaile (2020)
Pritzkerova cena (2020)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yvonne Farrellová (* 1951 Tullamore) je irská architektka. V roce 2020 obdržela prestižní architektonické ocenění za celoživotní dílo, Pritzkerovu cenu, spolu se svou spolupracovnicí Shelley McNamarovou.[1]

Vystudovala architekturu na University College Dublin, absolvovala roku 1974 (od 1976 zde učila). V roce 1977 založila v Dublinu, spolu se svou spolužačkou McNamarovou, architektonické studio Grafton Architects (pojmenované po dublinské ulici Grafton Street). To reprezentovalo Irsko na Biennale di Venezia v letech 2002 a 2008. V roce 2008 byla na Světovém architektonickém festivalu oceněna budova univerzity Bocconi v Miláně, kterou Farrellová a McNamarová navrhly. Architektura vzdělávacích institucí se pak stala jejich specializací. V roce 2009 získala cenu Civic Trust Award jejich nová budova ministerstva financí v Dublinu. V roce 2016 získaly cenu RIBA za novou budova technické univerzity v peruánské Limě. V roce 2020 obě architekty obdržely britskou Královskou zlatou medaili za architekturu a následně i Pritzkerovu cenu, čímž se staly čtvrtou a pátou ženou, které tuto „Nobelovu cenu za architekturu“ získaly.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Lékařská fakulta Univerzity v Limericku
    Lékařská fakulta Univerzity v Limericku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Prestižní Pritzkerovu architektonickou cenu dostaly Irky. Echo24 [online]. 4. 3. 2020 [cit. 7.3.2020]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Laureáti Pritzkerovy ceny

Philip Johnson (1979) • Luis Barragán (1980) • James Stirling (1981) • Kevin Roche (1982) • I. M. Pei (1983) • Richard Meier (1984) • Hans Hollein (1985) • Gottfried Böhm (1986) • Kenzó Tange (1987) • Gordon Bunshaft a Oscar Niemeyer (1988) • Frank Gehry (1989) • Aldo Rossi (1990) • Robert Venturi (1991) • Álvaro Siza Vieira (1992) • Fumihiko Maki (1993) • Christian de Portzamparc (1994) • Tadao Andó (1995) • Rafael Moneo (1996) • Sverre Fehn (1997) • Renzo Piano (1998) • Sir Norman Foster (1999) • Rem Koolhaas (2000) • Jacques Herzog a Pierre de Meuron (Herzog & de Meuron) (2001) • Glenn Murcutt (2002) • Jørn Utzon (2003) • Zaha Hadid (2004) • Thom Mayne (2005) • Paulo Mendes da Rocha (2006) • Richard Rogers (2007) • Jean Nouvel (2008) • Peter Zumthor (2009) • Kazujo Sedžimaová a Rjúe Nišizawa (SANAA) (2010) • Eduardo Souto de Moura (2011) • Wang Šu (2012) • Tojoo Itó (2013) • Šigeru Ban (2014) • Frei Paul Otto (2015) • Alejandro Aravena (2016) • Rafael Aranda, Carme Pigemová a Ramón Vilalta (RCR Arquitectes) (2017) • Balkrišna Doši (2018) • Arata Isozaki (2019) • Shelley McNamarová a Yvonne Farrellová (Grafton Architects) (2020) • Anne Lacatonová a Jean-Philippe Vassal (Lacaton & Vassal) (2021) • Diébédo Francis Kéré (2022) • David Chipperfield (2023) • Riken Jamamoto (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Yvonne_Farrellová&oldid=23828173“