Renzo Piano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Renzo Piano
Narození 14. září 1937 (78 let)
Janov
Alma mater Politecnico di Milano (do 1964)
Povolání architekt a politik
Ocenění rytíř Čestné legie (1985)
Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1990)
Zlatá medaile italského Řádu za zásluhy o kulturu a umění (1994)
Erasmus Prize (1995)
Pritzkerova cena (1998)
… více na Wikidatech
Web www.rpbw.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renzo Piano (* 14. září 1937) je světově proslulý italský architekt, držitel Pritzkerovy ceny za architekturu a několika dalších ocenění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Janově v Itálii v roce 1937 a tam také dnes bydlí. V roce 1964 vystudoval univerzitu Politecnico di Milano a začal pracovat s lehkými konstrukcemi a základními příbytky.[1] Mezi lety 1965 a 1970 spolupracoval s Louisem Kahnem a v letech 1971-1978 s Richardem Rogersem - jejich nejznámější stavba je Centre Georges Pompidou v Paříži (1977). V roce 1978 obdržel od Mezinárodní unie architektů (UIA) prestižní Cenu Augusta Perreta.[2]

V roce 1981 založil společnost "Renzo Piano Building Workshop", která zaměstnává stovku lidí a působí Paříži, Janově a New Yorku.[1]

18. března 2008 se stal čestným občanem Sarajeva (Bosna a Hercegovina).[3] 30. srpna 2013 ho prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak může zasedat v horní komoře italského parlamentu.[4]

Vybrané projekty[editovat | editovat zdroj]

Nemo Science Centre v Amsterdamu
Střecha budovy Kalifornské akademie věd v San Franciscu

Současné[editovat | editovat zdroj]

Dokončené[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b "Renzo Piano: Environmentally Progressive Concept Design for Athens' Modern Urban Icon, The Stavros Niarchos Foundation Cultural Center (SNFCC)", 2009-01-27. Ověřeno k 2009-02-09. 
  2. Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb, [cit. 2016-02-08]. Dostupné online.  
  3. Renzo Piano počasni građanin Sarajeva
  4. Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. . Dostupné online.  (italsky) 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renzo Piano na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]