Renzo Piano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Renzo Piano
Narození 14. září 1937 (79 let)
Janov
Alma mater Politecnico di Milano (do 1964)
Ocenění rytíř Čestné legie (1985)
Royal Gold Medal (1989)
Kyoto Prize in Arts and Philosophy (1990)
Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1990)
… více na Wikidatech
Web www.rpbw.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renzo Piano (* 14. září 1937) je světově proslulý italský architekt, držitel Pritzkerovy ceny za architekturu a několika dalších ocenění.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Janově v Itálii v roce 1937 a tam také dnes bydlí. V roce 1964 vystudoval univerzitu Politecnico di Milano a začal pracovat s lehkými konstrukcemi a základními příbytky.[1] Mezi lety 1965 a 1970 spolupracoval s Louisem Kahnem a v letech 1971-1978 s Richardem Rogersem - jejich nejznámější stavba je Centre Georges Pompidou v Paříži (1977). V roce 1978 obdržel od Mezinárodní unie architektů (UIA) prestižní Cenu Augusta Perreta.[2]

V roce 1981 založil společnost "Renzo Piano Building Workshop", která zaměstnává stovku lidí a působí Paříži, Janově a New Yorku.[1]

18. března 2008 se stal čestným občanem Sarajeva (Bosna a Hercegovina).[3] 30. srpna 2013 ho prezident Giorgio Napolitano jmenoval doživotním senátorem, a tak může zasedat v horní komoře italského parlamentu.[4]

Vybrané projekty[editovat | editovat zdroj]

Nemo Science Centre v Amsterdamu
Střecha budovy Kalifornské akademie věd v San Franciscu

Současné[editovat | editovat zdroj]

Dokončené[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renzo Piano na anglické Wikipedii.

  1. a b "Renzo Piano: Environmentally Progressive Concept Design for Athens' Modern Urban Icon, The Stavros Niarchos Foundation Cultural Center (SNFCC)", 2009-01-27. Ověřeno k 2009-02-09. 
  2. Auguste Perret Prize [online]. Brno: Archiweb, [cit. 2016-02-08]. Dostupné online.  
  3. Renzo Piano počasni građanin Sarajeva
  4. Napolitano nomina quattro senatori a vita. Santanché: "Ma doveva scegliere Silvio. La Repubblica [online]. . Dostupné online.  (italsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]