Auditorium Parco della Musica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Auditorium Parco della Musica
Auditorium Parco della Musica a Parioli.JPG
Základní informace
Architekt Renzo Piano
Výstavba 2002
Poloha
Adresa Řím, ItálieItálie Itálie
Souřadnice
Další informace
Web Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parco della Musica auditorium je koncertní sál v Římě. Navrženo bylo Renzo Pianem v architektonické soutěži v roce 1994.

Okolnosti stavby[editovat | editovat zdroj]

Římská filharmonie účinkovala do počátku 90. let v nevyhovujících a provizorních prostorách. Usnesením z roku 1993 bylo rozhodnuto o vybudování nového koncertního sálu. Ten měl povznést město na jemu příslušnou evropskou úroveň a vyjadřovat kulturní zaměření Říma. Instrumentální hudba měla najít své stálé sídlo v ambiciózním komplexu s názvem Parco della Musica.

V roce 1995 se začalo s výkopovými pracemi, které musely být přerušeny z důvodu nálezu pozůstatků římské osady. V následujících letech bylo nutno projekt upravit. Roky trvající archeologický průzkum oddálil plánované ukončení. Neplánovaně narostly i náklady. I kvůli sporům se stavebními firmami se rozpočet vyšplhal na 150 milionů eur.

Poslední část Parco della Musica byla otevřena před Vánocemi 21. prosince v roce 2002.

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

V urbanistickém prostoru je stavba citlivě zasazena do okolního prostředí a stala se důležitým orientačním prvkem. Byla postavena na dlouho nevyužívaných pozemcích v areálu bývalého olympijského sportoviště v severní části města. Budova se nachází Viale Pietro de Coubertin 30 v Římě.

Koncept návrhu[editovat | editovat zdroj]

Světoznámý italský architekt navrhl kompozici tří obrovských separovaných hal, připomínajících brouky. Právě tvar objektů se stal zajímavým a poutavým. Jako zdroj inspirace uvádí loutnu. Archeologové odkryli a v areálu i vystavili cenné hudební nástroje ze sbírky Santa Cecilia. Místní obyvatelé dali stavbě přezdívku skarabeus.

Olověné střechy reagují na kupolovité stavby , které jsou v celém Římě a zároveň slouží k dokonalému zastínění nežádoucího signálu mobilních telefonů.

Propojení stavby s okolím pomáhá zeleň. Ta obepíná, zkrášluje a propojuje celý prostor. Celkově jsou tři obrovské, prostoru dominující, objekty situovány kolem velkého otevřeného amfiteátru s kapacitou přibližně 3 000 diváků. Každý koncertní sál má jedinečný tvar odlišující se výrazem, rozměry a funkcí od ostatních. Všechny se však dají charakterizovat vysokou flexibilitou a všestranností vnitřních prostor.

Kapacita jednotlivých sálů:

  • Sala Santa Cecilia 2 756 diváků
  • Sala Giuseppe Sinopoli 1 273 diváků
  • Sala Goffredo Petrassi 750 diváků

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Trojice koncertních sálů je prioritně určena pro Římskou filharmonii (Accademia Nazionale di Santa Cecilia). Součástí objektu je i pět zkušeben různých velikostí a správní budova.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Za několik let od otevření se Parco della Musica stal jedním ze světově nejnavštěvovanějších hudebních zařízení.[zdroj?] Ročně ho navštíví více než jeden milion diváků.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parco della Musica auditorium na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]