Arata Isozaki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Arata Isozaki
Arata Isozaki.jpg
Narození 23. července 1931 (87 let)
Óita
Alma mater Tokijská univerzita
Zaměstnavatel Tokijská univerzita
Ocenění Royal Gold Medal (1986)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Art Tower ve městě Mito (Ibaraki)
Hala Coliseum v La Coruña
Kulturní centrum v čínském Šenzenu
Sportovní hala Palau Sant Jordi v Barceloně

Arata Isozaki (* 23. červenec 1931, Óita) je japonský architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na nejjižněji položeném ostrově Japonska Kyushu. Od roku 1953 navštěvoval Fakultu architektury na Tokijské univerzitě, kterou úspěšně ukončil v roce 1954. Po studiích získal práci u významného architekta Kenzó Tangeho. V roce 1963 si založil vlastní ateliér pod názvem Arata Isozaki & Associates. Roku 1964 měl svou první přednášku na Tokijské univerzitě a od té doby přednášel na mnoha univerzitách po celém světě (Harvard, Yale, UCLA). Byl třikrát ženatý a s druhou manželkou má dva syny.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy se začal věnovat architektonické tvorbě vládl v Japonsku směr zvaný metabolismus. V pozdních 50. letech se začaly navrhovat přizpůsobivé plug-in megastruktury. Po úpadku metabolistických myšlenek nastoupila tzv. "nová vlna" architektů, mezi nimiž vynikal právě Arata Isozaki či Kazuo Šinohara. Dospěli k přesvědčení, že v současnosti již nelze dosáhnout významuplný vztah mezi budovou a městem jako celkem, každá stavba je dnes solitér a harmonicky ji vkomponovat do chaotické změti moderního velkoměsta není možné.

Isozakiho kariéra po odchodu z ateliéru Kenzo Tangeho začala návrhem pobočky banky Fukuoka na ostrově Kyushu v roce 1966. Na 14. trienále v Miláně představil Elektrický labyrint. Šlo o revoluční dílo pojaté jako multimediální představení Hirošimské tragédie, sestávající z náhodně se otáčející obrazovky a obrazů promítaných zpětně. Tímto dílem si získal reputaci u evropské avantgardy.

Na trienále se setkal se skupinou Archigram, jakož i s Hansem Holleinem, jehož tvorbou se v pozdějších návrzích nechal inspirovat, zejména v otázce výběru a kombinace materiálů. Inspiroval se také Claudem Ledouxem a jeho symbolickou neoplatónovskou geometrií.

Za vyvrcholení jeho tvorby se považuje Muzeum Gunma v Japonsku, postavené v letech 1971-1974. Tato stavba byla reakcí na mizení tradiční japonské architektury, a to zejména ztrátu tradičního japonského prostoru šera, tedy zákoutí s tlumeným osvětlením.

Charakteristické znaky tvorby[editovat | editovat zdroj]

Zachází s neobvyklými kombinacemi materiálů jako kámen + kov + dřevo. Stavby jsou charakteristické smělostí formy, plnými, mohutnými objemy, zajímavou barevností a vynalézavostí. Používá jednoduché geometrické formy. Nejpoužívanějšími prvky jsou kostka, mříž, zaoblenost hran, která je patrná na většině staveb japonské architektury 20. století, jakož i duch minimalismu, i co se interiérů týká. Často využívá střešní světlíky na prosvětlení prostoru, díky čemuž si může dovolit nenarušovat vnější fasády okenními otvory.

Kombinuje prvky tradiční japonské kultury a západní styl. "Jako architekt opravdu následuji západní kulturu, ale vyrostl jsem v Japonsku a mám sobě jeho kulturu, takže mám představu o prostoru, která je asijská. Velmi se přikláním k asijské tradici. Pokud však jde o formu architektury, přikláním se spíše na západ," řekl k tomu sám Isozaki.

Projekty a realizace[editovat | editovat zdroj]

  • 1968/71 -Fukuoka City Bank, ústředí, Fukuoka, Japonsko
  • 1971/74 -Muzeum umění prefektury Gunma, Japonsko
  • 1972/74 -Muzeum moderního umění Kita-Kyushu, Fukuoka, Japonsko
  • 1973/74 -Hlavní knihovna Kita-Kyushu, Fukuoka, Japonsko
  • 1976/78 -Radnice Kamioka, Gifu, Japonsko
  • 1978/83 -Tsukuba Center Building, Ibaragi, Japonsko
  • 1981/86 - Muzeum současného umění, Los Angeles, USA
  • 1983/90 - Palau Sant Jordi, Barcelona, Španělsko
  • 1986/90 - Umělecká věž Mito, Ibaragi, Japonsko
  • 1986/92 - Nové Brooklynské muzeum, New York, USA
  • 1987/89 - Univerzita Bond, Queensland, Austrálie
  • 1987/90 - Budova Disney, Florida, USA
  • 1987/90 - Mezinárodní konferenční centrum Kita-Kyushu, Fukuoka, Japonsko
  • 1990/94 - Centrum japonského umění a technologie, Kraków, Polsko
  • 1991/95 - Koncertní sál, Kyoto, Japonsko
  • 1991/95 - B-con Plaza, Oita, Japonsko
  • 1993/95 - Casa del Hombre, La Coruña, Španělsko
  • 1993/96 - Policejní stanice Západ, Okajama, Japonsko
  • 1993/98 - Kulturní komplex Higashi Shizuoka, Shizuoka, Japonsko
  • 1997/03 - Centrum umění a médií Yamaguchi, Yamaguchi, Japonsko
  • 1998 - Kulturní centrum Shenzhenu, Čína
  • 1999 - The Millenium House - Sheikh AL-Thani Villa, Qatar
  • 1999 - Sheikh Al-Thani Majilis, Katar
  • 2001 - Ubytovací areál High-town Kitagata II, Gifu, Japonsko
  • 2001 - Komunitní centrum Kitagata, Gifu, Japonsko
  • 2002 - Národní knihovna, Katar
  • 2002 - Stadion ledního hokeje, Turín, Itálie
  • 2003 - Akademie výtvarných umění a muzeum současného umění CAFA Moca, Peking, Čína
  • 2003 - Zendai Art Museum Hotel, Šanghaj, Čína
  • 2003 - Národní knihovna Nik-Naten, Katar
  • 2004 - Projekt Nanjing, Nanking, Čína

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arata Isozaki na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]