Arata Isozaki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Arata Isozaki
Arata Isozaki.jpg
Narození 23. července 1931 (86 let)
Óita
Alma mater Tokijská univerzita
Ocenění Royal Gold Medal (1986)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Art Tower ve městě Mito (Ibaraki)
Hala Coliseum v La Coruña
Kulturní centrum v čínském Šenzenu
Sportovní hala Palau Sant Jordi v Barceloně

Arata Isozaki (* 23. červenec 1931, Óita) je japonský architekt.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se na nejjižněji položeném ostrově Japonska Kyushu. Od roku 1953 navštěvoval Fakultu architektury na Tokijské univerzitě, kterou úspěšně ukončil v roce 1954. Po studiích získal práci u významného architekta Kenzó Tangeho. V roce 1963 si založil vlastní ateliér pod názvem Arata Isozaki & Associates. Roku 1964 měl svou první přednášku na Tokijské univerzitě a od té doby přednášel na mnoha univerzitách po celém světě (Harvard, Yale, UCLA). Byl třikrát ženatý a s druhou manželkou má dva syny.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V době, kdy se začal věnovat architektonické tvorbě vládl v Japonsku směr zvaný metabolismus. V pozdních 50. letech se začaly navrhovat přizpůsobivé plug-in megastruktury. Po úpadku metabolistických myšlenek nastoupila tzv. "nová vlna" architektů, mezi nimiž vynikal právě Arata Isozaki či Kazuo Šinohara. Dospěli k přesvědčení, že v současnosti již nelze dosáhnout významuplný vztah mezi budovou a městem jako celkem, každá stavba je dnes solitér a harmonicky ji vkomponovat do chaotické změti moderního velkoměsta není možné.

Isozakiho kariéra po odchodu z ateliéru Kenzo Tangeho začala návrhem pobočky banky Fukuoka na ostrově Kyushu v roce 1966. Na 14. trienále v Miláně představil Elektrický labyrint. Šlo o revoluční dílo pojaté jako multimediální představení Hirošimské tragédie, sestávající z náhodně se otáčející obrazovky a obrazů promítaných zpětně. Tímto dílem si získal reputaci u evropské avantgardy.

Na trienále se setkal se skupinou Archigram, jakož i s Hansem Holleinem, jehož tvorbou se v pozdějších návrzích nechal inspirovat, zejména v otázce výběru a kombinace materiálů. Inspiroval se také Claudem Ledouxem a jeho symbolickou neoplatónovskou geometrií.

Za vyvrcholení jeho tvorby se považuje Muzeum Gunma v Japonsku, postavené v letech 1971-1974. Tato stavba byla reakcí na mizení tradiční japonské architektury, a to zejména ztrátu tradičního japonského prostoru šera, tedy zákoutí s tlumeným osvětlením.

Charakteristické znaky tvorby[editovat | editovat zdroj]

Zachází s neobvyklými kombinacemi materiálů jako kámen + kov + dřevo. Stavby jsou charakteristické smělostí formy, plnými, mohutnými objemy, zajímavou barevností a vynalézavostí. Používá jednoduché geometrické formy. Nejpoužívanějšími prvky jsou kostka, mříž, zaoblenost hran, která je patrná na většině staveb japonské architektury 20. století, jakož i duch minimalismu, i co se interiérů týká. Často využívá střešní světlíky na prosvětlení prostoru, díky čemuž si může dovolit nenarušovat vnější fasády okenními otvory.

Kombinuje prvky tradiční japonské kultury a západní styl. "Jako architekt opravdu následuji západní kulturu, ale vyrostl jsem v Japonsku a mám sobě jeho kulturu, takže mám představu o prostoru, která je asijská. Velmi se přikláním k asijské tradici. Pokud však jde o formu architektury, přikláním se spíše na západ," řekl k tomu sám Isozaki.

Projekty a realizace[editovat | editovat zdroj]

  • 1968/71 -Fukuoka City Bank, ústředí, Fukuoka, Japonsko
  • 1971/74 -Muzeum umění prefektury Gunma, Japonsko
  • 1972/74 -Muzeum moderního umění Kita-Kyushu, Fukuoka, Japonsko
  • 1973/74 -Hlavní knihovna Kita-Kyushu, Fukuoka, Japonsko
  • 1976/78 -Radnice Kamioka, Gifu, Japonsko
  • 1978/83 -Tsukuba Center Building, Ibaragi, Japonsko
  • 1981/86 - Muzeum současného umění, Los Angeles, USA
  • 1983/90 - Palau Sant Jordi, Barcelona, Španělsko
  • 1986/90 - Umělecká věž Mito, Ibaragi, Japonsko
  • 1986/92 - Nové Brooklynské muzeum, New York, USA
  • 1987/89 - Univerzita Bond, Queensland, Austrálie
  • 1987/90 - Budova Disney, Florida, USA
  • 1987/90 - Mezinárodní konferenční centrum Kita-Kyushu, Fukuoka, Japonsko
  • 1990/94 - Centrum japonského umění a technologie, Kraków, Polsko
  • 1991/95 - Koncertní sál, Kyoto, Japonsko
  • 1991/95 - B-con Plaza, Oita, Japonsko
  • 1993/95 - Casa del Hombre, La Coruña, Španělsko
  • 1993/96 - Policejní stanice Západ, Okajama, Japonsko
  • 1993/98 - Kulturní komplex Higashi Shizuoka, Shizuoka, Japonsko
  • 1997/03 - Centrum umění a médií Yamaguchi, Yamaguchi, Japonsko
  • 1998 - Kulturní centrum Shenzhenu, Čína
  • 1999 - The Millenium House - Sheikh AL-Thani Villa, Qatar
  • 1999 - Sheikh Al-Thani Majilis, Katar
  • 2001 - Ubytovací areál High-town Kitagata II, Gifu, Japonsko
  • 2001 - Komunitní centrum Kitagata, Gifu, Japonsko
  • 2002 - Národní knihovna, Katar
  • 2002 - Stadion ledního hokeje, Turín, Itálie
  • 2003 - Akademie výtvarných umění a muzeum současného umění CAFA Moca, Peking, Čína
  • 2003 - Zendai Art Museum Hotel, Šanghaj, Čína
  • 2003 - Národní knihovna Nik-Naten, Katar
  • 2004 - Projekt Nanjing, Nanking, Čína

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arata Isozaki na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]