Metabolismus (architektura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kapsulární věž Nagakin

Metabolismus je architektonický směr, který vznikl v 60. a začátkem 70. let 20. století v Japonsku. Orientoval se na rozvoj a změnu architektonických komplexů a jednotlivých staveb v čase na úkor spojení stacionárních a proměnných prvků v jejich struktuře.

Skupina radikálních japonských urbanistů, působících od roku 1960 reagujících na bouřlivý rozvoj japonských průmyslových míst a na jejich přelidnění na život v ohroženém prostředí velkoměst aplikuje tradiční poznatky o toku a přeměně (metabolismu) energií v organismu. Své utopické projekty zakládají na cyklické funkční obnově velkostruktur a v jejich rámci i malých struktur.

Metabolisti[editovat | editovat zdroj]

Metabolisti nesouhlasili s dosavadním vývojem měst a urbanistickými prostředky jejich řešení, protože neodpovídají dynamickým proměnám života. Opouštějí tradiční architektonické myšlení v pojmech funkce a tvar a zdůrazňují prostor a jeho funkční proměnlivost. Do centra své koncepce položili ideu nezakončenosti a stálé změny architektonické kompozice. Usilují vytvořit takové podmínky, které umožní jednotlivým stavbám a jejich komplexem měnit se a rozvíjet v čase a prostoru.

K dosažení tohoto cíle v architektuře vydělili dlouhotrvající stabilní struktury jako například dopravní uzly a magistrály, místa veřejných shromáždění a prvky, které nemají dlouhodobou trvanlivost a morální rychlé stárnou. Jimi mohou být například obytné a pracovní místnosti, které lze podle potřeby snadno nahradit druhými.

Metabolisti byly talentovanou a intelektuální silnou skupinou japonských architektů, která se etablovala v šedesátých letech 20. století. Šlo o generaci vyrůstající bezprostředně po 2. světové válce. Jejich zaměření odráželo potřeby japonské společnosti s rychlým ekonomickým růstem a převratnými technologickými změnami. Svým působením však významně ovlivnily i mezinárodní architektonickou scénu.

Faktory ovlivňující tvorbu metabolistů[editovat | editovat zdroj]

Kenzó Tange, hlavní představitel metabolismu, vnášel do své architektury tradiční prvky, které však nebyly kopiemi svých starších vzorů, ale jejich volnými interpretacemi. Významný vliv na práci metabolistů měli i pozdní práce Le Corbusiera, zejména pavilon Philips na Světové výstavě v Bruselu roku 1958, který byl velkolepou vznešenou formou vybudovanou na matematických základech.

Metabolisti se jako skupina zformovaly roce 1960 v rámci Světové konference designu v Tokiu. Impulsem byl vzestup spotřební elektroniky. Podle metabolistů elektronické součástky, počínaje tranzistory a konče mobilními telefony, zcela změnily vztah veřejné a soukromé sféry. Rádio jste najednou mohli poslouchat kdekoliv a oddává se tak soukromé činnosti na veřejnosti. Metabolisti byli přesvědčeni, že tato skutečnost rozhodujícím způsobem ovlivní i architekturu. Navrhovali obytné domy, které připomínaly seskupení technologiemi nabitých buněk, a veřejné budovy v podobě sítí a uzlů. Města se pro ně stávaly místy nových zkušeností a způsob jejich zobrazování připomínal science fiction.

Světová výstava v Ósace roce 1970 potvrdila japonskou ekonomickou sílu a metabolistům zajistila mezinárodní pozornost. Pro skupinu však znamenala začátek postupného rozpadu.

Významní představitelé[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Jeremy Melvin,. . . ISMY Jak rozumět architektuře, Slovart, 2006
  • Vladislav Dudák a kol., Encyklopedie světové architektury, Baset, 2000
  • John Fleming, Hugh Honour, Nikolaus Pevsner, Dictionary of Architecture, The Penguin: Fourth Edition 1991

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Metabolizmus (architektúra) na slovenské Wikipedii.

  1. I architektura má svůj metabolizmus | Svět bydlení | Svět bydlení [online]. www.svet-bydleni.cz, [cit. 2016-01-05]. Dostupné online.