Centre Georges Pompidou
| Centre Georges Pompidou | |
|---|---|
 Centre Pompidou v panoramatu Paříže | |
| Účel stavby | |
galerie | |
| Základní informace | |
| Sloh | high-tech architektura |
| Architekti | Richard Rogers a Renzo Piano |
| Výstavba | 1977 |
| Pojmenováno po | Georges Pompidou |
| Poloha | |
| Adresa | Quartier Saint-Merri,  Francie |
| Ulice | Place Georges-Pompidou |
| Souřadnice | 48°51′38,31″ s. š., 2°21′8,08″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Centre Georges Pompidou [sántr žorž pompidú], plným názvem Centre national d'art et de culture Georges-Pompidou, zkráceně Centre Pompidou a hovorově také Beaubourg [bóbúr] je kulturní centrum a galerie moderního umění ve 4. okrese francouzské metropole Paříže, nedaleko bývalé tržnice Halles. V Centru sídlí mimo jiné i Musée national d'art moderne (Národní muzeum moderního umění). Nejbližší stanice metra jsou Rambuteau a Les Halles. Od roku 2010 funguje v Metách pobočka, Centre Pompidou-Metz, od roku 2015 pobočka ve španělské Malaze.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Moderní kulturní centrum vzniklo v letech 1972 až 1977 na popud francouzského prezidenta Georgese Pompidoua. Mezinárodní architektonické soutěže na architektonický návrh se zúčastnilo kolem 700 architektů z 50 zemí světa. Výběrové řízení vyhrála britsko-italská dvojice architektů Richard Rogers a Renzo Piano. Na projektu se podílel též architekt Jan Kaplický. Stavba, která podle jejich návrhu vznikla, stála téměř 1 miliardu franků a vyvolala mnohé diskuze u odborníků i široké veřejnosti. Postupem času se však Centrum stalo jednou z hlavních pařížských atrakcí a v roce 2013 mělo 5,2 milionu návštěvníků, z toho 3,75 milionu navštívilo muzeum.
Popis budovy[editovat | editovat zdroj]
Moderně působící sedmipodlažní skleněný palác o délce 166 metrů, šířce 60 metrů a výšce 42 metrů stojí na ploše 7 500 m2, celková podlahová plocha měří 103 305 m2..Nosná ocelová konstrukce budovy je vysunuta na vnější fasády a připomíná zapomenuté lešení, takže vytváří velmi netradiční vzhled této budovy. Díky tomu je ovšem celý vnitřek budovy volný, bez pilířů a opěr. Komunikace a rozvody jsou vedeny vně budovy různobarevně odlišeným potrubím, jehož barevnost není náhodná, ale rozlišuje jeho funkci. Modré je klimatizační potrubí, vodovodní je zelené, žluté je elektrické vedení a červená je určena pro výtahy, eskalátory atd. Bílé trubky jsou větrání podzemních prostor.
Vnitřní prostory[editovat | editovat zdroj]
Uvnitř se nacházejí výstavní prostory, knihovna, muzeum moderního umění, obchody, kavárny, kinosály a další prostory s velkými možnostmi využití. Ve 4. a 5. podlaží vystavuje Muzeum moderního umění díla předních umělců 20. století, jako byl Pablo Picasso, Marcel Duchamp, Vasilij Kandinsky, Joan Miró, Jackson Pollock a mnozí další.
Ze sbírek muzea[editovat | editovat zdroj]
Obrazy[editovat | editovat zdroj]
-
Henri Rousseau, Dvorek se slepicemi, 1896-1898
-
Henri Rousseau, Malíř a jeho model, 1900-1905
-
Robert Delaunay, Na břehu Yèvre, 1903
-
Robert Delaunay, Kolotoče, 1922
-
Alexej von Jawlensky, Byzantská žena, 1913
-
Juan Gris, Housle a sklenice, 1913
-
Juan Gris, Harlekýn s kytarou, 1919
-
Vasilij Kandinskij, Malba na světlém pozadí, 1916
-
Vasilij Kandinskij, Důraz na růžovou, 1926
-
Vasilij Kandinskij, Žlutá modrá červená, 1935
-
Kazimir Malevič, Běžící muž, 1931
-
Paul Klee, Přístav s plachetnicemi, 1937
-
Piet Mondrian, New York City, 1942
_by_Alexei_Jawlensky.jpg)
Design[editovat | editovat zdroj]
-
Sophie Taeuber-Arp, Dadaistická tapiserie, 1920
-
Ludwig Mies van der Rohe, Židle MR 10, 1927
-
Jean Prouvé, Lehké křeslo Antony, 1955
-
Philippe Starck, Židle Costes, 1981
-
Ronald-Cecil Sportes, Židle Sum up, 1982
-
Shiro Kuramata, Křeslo Miss Blanche, 1989
,_1955.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Centre Georges Pompidou na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Masterpieces from the Centre Pompidou, Centre Pompidou, Paris 2017, ISBN 978-2-84426-807-5
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Centre Georges Pompidou na Wikimedia Commons - Oficiální stránky (francouzsky)
