Česká komora architektů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Komora architektů
organizace
samospráva
profesní komory
sídlo Praha
předseda Josef Panna
počet členů 3462
rok založení 1992

Česká komora architektů (ve zkratce ČKA) je veřejnoprávní subjekt, jehož posláním je vytvářet podmínky pro co nejsprávnější výkon povoláníprofese architekta, potažmo projektanta pozemních staveb nebo parků – jako „svobodného povolání“ s cílem snižovat rizika pro všechny účastné strany. Hlavním a prvním úkolem je ověřit odborné schopnosti a připravenost osob vykonávat povolání. Její sídlo je v Praze a má pobočku v Brně.

Poslání[editovat | editovat zdroj]

Jedním z hlavních úkolů, který má plnit, je vytváření správných a rovnovážných vztahů mezi účastníky procesu navrhování staveb, územním plánováním a jejich následné realizace. Profese architekta je vykonávána na rozhraní veřejných a soukromých zájmů. Veřejné zájmy mohou být v případě jejich porušení velmi vážný dopad na jednotlivce, společnost nebo veřejný prostor. Někdy mohou být i nevratné. Na místě je tedy vysoce odborné usměrnění jejich výkonu. Tyto aktivity je ČKA pověřena vykonávat ve vzájemné dělbě práce mezi ní a Českou komorou stavebních inženýrů (ČKAIT). Komory byly zřízeny zákonem a převaha jejich úkolů je veřejnoprávní podstaty. Vedle poslání chránit veřejný zájem, je doprovodným úkolem dbát o vysokou stavební kulturu, i když jiné pospolitosti i jednotlivci jsou s ohledem na povahu věci a větší spontaneitu pro takový úkol disponovány lépe.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Česká komora architektů vznikla z nové motivace (po roce 1989) spojené s touhou vytvořit prostředí pro řádný výkon náročných povolání, která mají značný dopad na veřejný život, veřejný prostor a dotýkají se zájmů téměř všech obyvatel i společnosti jako funkčního celku.

Charakter[editovat | editovat zdroj]

ČKA je subjektem veřejného práva (v jednom ohledu orgánem veřejné moci)[1] – není tedy dobrovolným ani nedobrovolným spolkem sdružujícím osoby stejné profese na základě společných zájmů. Taková představa ač častá není správná. V první řadě jde o neomezenou sumu autorizovaných osob, u kterých byly zkouškami ověřeny schopnosti vykonávat povolání, jež vyžaduje veřejnou regulaci, a byly autorizovány. Teprve druhotně (i když ve stejný okamžik) se tyto osoby stávají členy Komory, proto aby výkon svěřených úkolů probíhal v demokratickém prostředí, podléhal demokratickému a veřejnému ověření, přičemž byl vykonáván k tomu povolanými kvalifikovanými osobami. Numerus clausus nesmí být uplatňován.

Autorizace[editovat | editovat zdroj]

Autorizace je ověření odborných, profesionálních schopností a dovedností a morálních vlastností (bezúhonnost) po předepsané tříleté praxi. Zjišťuje se v průběhu veřejné zkoušky, na které spolupracují Česká komora architektů a stát. Obsah zkoušky je dán zákonem, vnitřními řády a zvyklostmi lege artis. Je obdobou atestace u lékařů a justiční či advokátní zkoušky u právníků. Výsledkem úspěšně vykonané zkoušky a po předepsaném slibu je vystavení osvědčení o autorizaci, které se stává součástí veřejného rejstříku. Komora za společnost garantuje, že autorizované osoby ovládají alespoň v minimální míře odbornost tak aby se nestaly rizikem pro dotčené strany.

Projektovou dokumentaci pro stavby (vybrané činnosti ve výstavbě) smějí vykonávat jen a pouze autorizované osoby a to výlučně osobně. Pro tento účel stvrzují dokumentaci úředním razítkem se státním znakem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Česká komora architektů vznikla přijetím zákona č. 360[2] na 37. schůzi České národní rady 12. května 1992[3] (jako jedna z posledních profesních komor) a na základě dlouhodobého restitučního procesu, který byl zahájen neformálními rozpravami již před „sametovou revolucí“. Její předchůdkyní byla Komora civilních inženýrů (1913-1951), jež měla sekci architektů. Nedemokratický režim před rokem 1989 zrušil profesní komory již ve svém počátku a nedovolil svobodný výkon vysoce kvalifikovaných povolání v samosprávném modelu. Profesní komory likvidoval ihned na počátku 50. let.

V době nesvobody nesměly fyzické osoby samostatně projektovat, to mohly pouze právnické osoby – tzv. „socialistické organizace“ pak tedy motivace, zodpovědnost i kreativita, která je vlastní jen individuálním osobám, se téměř vytratila.

První úvahy o obnovení komor se vynořily z popudu V.Havla a M.Masáka v prostředí libereckého ateliéru SIAL, v bytě architekta O.Binara a za účasti K.Hubáčka již v zimě roku 1986.

Zákonné vymezení[editovat | editovat zdroj]

Odbornou činnost autorizovaných osob a s tím spojenou činnost vymezuje zákon č. 360 z roku 1992, který prošel několika novelami v součinnosti se zákonem stavebním (§ 158).

Výkon veřejné správy[editovat | editovat zdroj]

Česká komora architektů vykonává jako orgán veřejné správy ověření odborné způsobilosti osvědčenou autorizací a vede registr těchto autorizací v řádném režimu (podobně, jako jsou vedeny jiné obdobné veřejné registry a rejstříky – živnostenský rejstřík, obchodní rejstřík). Tento úkol veřejného zájmu na ČKA přenesl stát v delegaci své suverenity zákonem ZvpAIT č. 360/92 Sb. a na základě ústavního zmocnění dle čl. 26 odst. 3 LPS.

Vnější vztahy[editovat | editovat zdroj]

Dle jejich úkolů jedná ČKA pravidelně s orgány veřejné správy, zejména ministry a jejich úřady a účastní se hlasem poradním legislativního procesu. Je členem mezinárodních organizací ACE, EFAP[4] a UIA a jejich prostřednictvím komunikuje s Evropskou komisí. Spolupodílí se na akreditaci vysokých škol v oborech její působnosti.

Udržuje také četné a dělné kontakty s ostatními profesními komorami.

Demokratické procesy v Komoře[editovat | editovat zdroj]

Komora je zároveň samosprávnou organizací. Osoby, které jsou již autorizovány se vzápětí (respektive ve stejný moment) staly i členy Komory a získaly tak práva spravovat na základě uznaných demokratických pravidel společné věci, vydávat podzákonné právní normy (vnitřní řády Komory) a převzít na sebe práva a povinnosti, které z toho vyplývají.

Veřejný zájem[editovat | editovat zdroj]

Jedním z dalších úkolů veřejného zájmu je kontrola soutěží na poli projektování: Jako pověřený subjekt dbá na transparentnost a férovost[5] jednoho z nejstarších soutěžních nástrojů – architektonické soutěže, což je speciální forma soutěže o návrh. Dle své zkušenosti sleduje i transparenci[6] ostatní druhů soutěží a výběrových řízení v projektování a stavitelství.

Urbanismus[editovat | editovat zdroj]

K profesi architekta nedílně patří také navrhování měst, urbanismus a územní plánování. Komora se stará i o výkon povolání zahradních architektů a architektů činných na poli krajinné tvorby

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Komora má tyto orgány:

  • valnou hromadu – všechny autorizované osoby, které se dostaví
  • představenstvo (12 členů)
  • předsedu (+ 1. a 2. místopředsedu), který je mluvčím Komory a zastupuje ji navenek
  • dozorčí radu (9 členů)
  • stavovský soud (9 členů)
  • autorizační radu (8 členů - jmenovaný orgán činný na pomezí státní správy a samosprávy)

Přehledy[editovat | editovat zdroj]

Česká komora architektů se prokazuje poměrně citelnou dynamikou demokratických procesů a zřetelnou personální obměnou personálního složení orgánů. Každoročně je volena nová 1/3 všech orgánů a jejich regionální původ (plošné rozložení na území státu) je obstaráván třemi základními volebními obvody (Praha, Čechy, Morava) v korelaci a největší početní seskupení AA. Za 18 let existence se v jejím čele vystřídalo 5 předsedů, tedy jeden na přibližně 3,6 roku. Předseda je volen vždy na 1 rok. Citelnější je obměna na čele dalších orgánů komory stavovského soudu a dozorčí rady. Ve všech orgánech se vystřídalo za dobu existence doposud více než 111 osob.

Působnost autorizovaných architektů dle krajů[editovat | editovat zdroj]

Praha 1745 Brno 716
Kraj Počet autorizovaných architektů
Hlavní město Praha 1745
Středočeský kraj 293
Jihočeský kraj 169
Plzeňský kraj 101
Karlovarský kraj 50
Ústecký kraj 150
Liberecký kraj 104
Královehradecký kraj 141
Pardubický kraj 91
Kraj Vysočina 79
Jihomoravský kraj 726
Olomoucký kraj 145
Moravskoslezský kraj 257
Zlínský kraj 45
ČESKÁ REPUBLIKA 3946
ČECHY 2672
MORAVA (a Slezsko) 1274

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Součková, Petr Lavický, Silva Šiškeová: Soudní řád správní. Praha Beck 2005 str. 18 ISBN 80-7179-314-0
  2. Zákon o výkonu povolání architektů a... č.360/92 Sb. v platném znění [online]. Dostupné online. 
  3. Těsnopisecká zpráva o 37. schůzi České národní rady 12.5.1992, bod č. VIII. [online]. Dostupné online. 
  4. Konference EFAP 9. ledna 2011 [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ČT 24 18. 8. 2009 Architektonické soutěže jsou u nás málo využívané [online]. Dostupné online. 
  6. ČT 24 12.1. 2012 Justiční palác v Brně - nezákonnosti a nesprávný postup při zadávání zakázky [online]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]