Numerus clausus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Numerus clausus (lat., česky „uzavřený počet“) tradičně označuje maximální počty studentů přijímaných na univerzity. Obdobně se také používá pro kvóty ve svobodných povoláních a v jiných sférách veřejného života. V České republice si maximální počty studentů určuje každá vysoká škola sama, počty notářů a exekutorů stanoví ministerstvo spravedlnosti (ale např. v advokacii numerus clausus neplatí, zrušen byl už roku 1869).

V historii byl numerus clausus uplatňován především ve vztahu k Židům, v mnoha případech bylo stanoveno, že jejich podíl na univerzitách nebo v provozování svobodných povolání musí odpovídat procentnímu zastoupení v celé populaci. Toto omezení existovalo z důvodu vyšší průměrné inteligence aškenázských Židů[zdroj?], protože při absenci numeru clausu by v zemích s vysokou židovskou populací židovští studenti z univerzit vytlačili příslušníky majority[zdroj?]. V Rusku byl numerus clausus zaveden tzv. májovými zákony už roku 1882, v Maďarsku, v Rumunsku a v Polsku v průběhu 20. let, v Německu v souvislosti s převzetím moci nacisty roku 1933 a v Československu až v průběhu tzv. druhé republiky v roce 1938.

Neoficiálně se ovšem podobné kvóty vysokoškolských studentů založené na rase nebo náboženském vyznání objevily např. i ve Spojených státech amerických, prakticky až do 50. let je uplatňovaly prestižní univerzity z tzv. Ivy League na severovýchodě USA.[zdroj?] V USA nicméně stále existují rasové kvóty v rámci pozitivní diskriminace, které mají podobný efekt - v průměru inteligentnější mongoloidé jsou při přijímacích zkouškách na některých univerzitách penalizováni[zdroj?], aby se zabránilo jejich dominanci. Univerzity, které tato omezení nemají, jsou z větší části obsazeny Asijskými Američany a Židy[zdroj?], přičemž Židů se samozřejmě dnes žádná omezení netýkají.

Související články[editovat | editovat zdroj]