Urbanismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Urbanismus je disciplína, jejímž cílem je utvářet a rozvíjet sídelní útvary (města, vesnice) jako funkční a vyvážené celky. Urbanistické projektování navrhuje uspořádání sídel, jejich částí a navazujících částí krajiny a navazuje tak na architekturu, popřípadě krajinnou architekturu. Ve střední, jižní a východní Evropě se pod termín urbanismus zpravidla zahrnuje i plánování sídel, které je složkou územního plánování. Rovněž, od 20. století je urbanismus taky komponentem disciplíny urbanistická sociologie (nauka o urbánním živote a kultuře).

Územní plánování se zabývá plánováním a regulací vývoje měst, venkovského osídlení a krajiny. Usiluje o směřování k optimálnímu vývoji sídelních struktur, harmonickému uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochraně kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území v environmentálním, sociálním a hospodářském ohledu. Městské inženýrství se zabývá urbanismem a územním plánováním, veřejnou infrastrukturou, městskými stavbami pro bydlení, občanskou vybaveností včetně staveb pro administrativu, zdravotnictví, kulturu a sport, průmyslovým stavitelstvím, stavební ekonomikou, moderním řízením atd.

Mnoha architektů, urbanistů a sociologů zkoumá způsob jakým lidé žijí v husto zalidněných městských oblastech. V urbanisme existuje velká rozmanitost v způsobech přístupu k této disciplíně.

Objevovaní urbanismu na začátku 20 století bylo spojeno se vzestupem centralizované výroby, čtvrtí se smíšeným využitím (kombinace rezidenčního, komerčního, kulturního, institucionálního nebo industriálního využití), sociálních organizací (model vzájemných vztahů jednotlivců a sociálních skupin) a toho co bylo popsáno jako „konvergence mezi sociálním, politickým a ekonomickým občanstvím.“


Koncepty[editovat | editovat zdroj]

Teorie založené na síťové teorii[editovat | editovat zdroj]

Francouzský urbanista Gabriel Dupuy aplikoval teorii sítí na urbanismus a tvrdí, že jediným dominantním charakterem moderního urbanismu je jeho síťoví charakter, na rozdíl od odděleného pojetí prostoru (zónovaní). [1]

Manuel Castells navrhnul, že v rámci společnosti sítí, "prémiová" síť infrastruktury (vysokorychlostní telekomunikace, ‘chytré’ dálnice, globální sítě aerolinek) selektivně propojuje nejvíc zvýhodněných uživatelů a místa a vynechává ostatních. [2]

Pragmatismus[editovat | editovat zdroj]

Tenhle filozofický směr vznikl v podobném čase jako urbanismus a jich stoupenci se navzájem ovlivnily. Pragmatismus v zkratce tvrdí že nejlepší pohled na filozofické teorie je skrz jejich praktické využití a úspěch.

Část filozofie Williama Jamese (jeden ze zakladatelů pragmatismu), byla povzbuzovat lidi aby aktivně navštěvovali prostory, kde dochází k důležitý interakci s ostatními. Myšlenka demokracie]] byla fundamentální taky pro verzi pragmatismu Johna Deweyho]]. Věřil, že v demokratické společnosti je každý samostatní občan schopný dosáhnout své vlastní osobnosti. Říkal že koncept prostoru by měl být otevřen novým experimentálním možnostem s cílem vylepšit svět kolem. [3]

Podle Richarda J. Bernsteina, "tyhle téma jsou základné aplikace urbanismu". Pragmatismus definuje prostor na základě interakcí mezi jeho obyvateli, proto tam nemůže být využívána žádná komplexní definice prostoru ani Platónova teorie forem. Tenhle přístup mužem vidět na teorii rozmístění míst, která vznikla v 60. letech 20. století symbolizována výrokem Jana Gehla: "Nejdříve život, pak prostor, pak budovy – opačně to nikdy nebude fungovat". [4]

Anti-Fundacionalismus a falibilismus jsou propojené na pragmatismus. V jejich kontextu, pragmatismus říká, že myšlenka prostoru musí být schopná vyrovnat se s nevyzpytatelností a změnami.


Literatura[editovat | editovat zdroj]


Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dupuy, Gabriel. (2008). Urban Networks – Network Urbanism. Amsterdam: Techne P
  2. Graham, Stephen, and Marvin, Simon. (2001). Splintering Urbanism : Networked Infrastructures, Technological Mobilities and the Urban Condition. London, UK: Routledge
  3. Bernstein, Richard J. The pragmatic turn. Cambridge: Polity, 2010. ISBN 978-0745649085
  4. Jan Gehl - Project for Public Spaces. Project for Public Spaces. Retrieved 2016-06-16

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]