Sociologie města

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sociologie města (též urbánní sociologie) je disciplína sociologie zabývající se studiem společenského života a lidské interakce v metropolitních oblastech. Je hlavní součástí sociologie lidských sídel. Zaměřuje se na město, jako na sociálně prostorovou organizaci lidských společenství. Sociologie města se snaží studovat strukturace těchto společenství, procesy při jejich vytváření, a problémy městských oblastí, čímž poskytuje materiál pro plánování a politiku. Vývoj sociologie města je úzce spjat se změnou industrializace ve společnosti, s hromadným stěhováním obyvatel do města a se tvorbou nového způsobu života.

Město[editovat | editovat zdroj]

Město je společenství, které sdružuje různé kulturní a sociální prvky, u nichž můžeme pozorovat neustálé vzájemné působení. Každé porušení této rovnováhy má znatelný výsledek na chod města.

Ve městě dochází k rychlému rozvoji institucí, každý rys lidské povahy je viditelný a umožňuje jedinci najít společnost která mu vyhovuje.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sociologie města jako věda se začíná formovat od konce 19. stolení. Co bylo prvotním záměrem pro vznik sociologie města jako vědy se sociologové neshodují, a je velmi těžké ho dohledat. Nejvíce je však spojován s vydáním článku Roberta E. Parka ,,The City: Suggestions for the Invesigation of Human Behavior in the Urban Environment“ v American Journal of Sociology roku 1915. Sám Park ho později ve své práci označil za počátek urbánních studií. I když někteří kritici tvrdí, že se počátky sociologie města opírají o některé starší teorie, jako je například Durkheimova sociologie,Darwinova teorie, nebo vychází z průzkumů, pozorování a komentářů ze života moderních průmyslových velkoměstech ( Jako autora těchto průzkumů můžeme označit například Charlese Bootha. ).[1]

Předchůdci sociologie města[editovat | editovat zdroj]

Friedrich Engels[editovat | editovat zdroj]

V roce 1845 vydává knihu s názvem Postavení dělnické třídy v Anglii. Kniha sice není přímo zaměřena na města, ale právě z měst pochází veškeré Engelsovy poznámky. Městům věnoval jednu kapitolu s názvem „Velká města'' přestože jejím hlavním cílem nebylo město jako takové, ale analýza situace dělnické třídy v Anglii.

Město z jeho pohledu představovalo místo, kde se nejzřetelněji projevovaly důsledky ,,rozvoje průmyslu a obchodu''.[1]

Charles Booth[editovat | editovat zdroj]

Další představitel „předsociologického“ období. Engels a Booth pocházeli ze stejného sociálního zázemí rodin průmyslníků, které počítali s jejich budoucím zapojením do podniku.Cílem Bootha bylo prozkoumat propojení mezi chudobou a vykonávanou prací a obecně zjistit důvody chudoby. Ve svém díle vymezil minimální příjem pro domácnost a popisoval život tříd ve městě.

Díky jeho poznatkům, kterých dosáhl při popisu života ve městě, určuje vztah mezi místem bydliště a pozicí v sociální struktuře, vztahy mezi novo- a starosousedy. Vytvářel mapy Londýna podle sociálně-ekonomické situace obyvatel a nalézal takzvané ,,pasti chudoby'' (oblasti obvykle oddělené od zbytku města kde se koncentrovala nejchudší populace. Touto prací se ale nesnažil vztáhnout pozorování z tohoto města na města obecně, tak jak se o to pokouší autoři chicagské školy.

Ferninand Tönnies[editovat | editovat zdroj]

Ferninand Tönnies společně s G. Simmelem patří k představitelům první významné sociologické školy (tzv. formální sociologie). Jeho hlavní dílo Pospolitost a společnost(1887) ve které popisuje dvě základní formy soužití a popisuje historickou proměnu sociálního života. Výklad tohoto díla zaměřený na sledování role města se dotýká sociologie města v jeho analýze sociální změny. Proměna je podle Tönniese posilována vlivem městské obchodnické třídy jako ekonomické a politické síly. Tönnies popisuje velkoměsto jako syntézu města a kapitálu, také zdůrazňuje proměnu ekonomického a politického vztahu mezi venkovem a městem.

Georg Simmel[editovat | editovat zdroj]

Georg Simmel je významný představitel formální sociologie. Zajímá se jen o obecné formy vztahů, které nejsou vázány prostorem ani časem. Hlavním dílem pro sociologii města byla esej Velkoměsto a duševní život (1903). V těchto myšlenkách je možné pozorovat vysvětlení působení města na člověka. Přesněji řečeno analyzuje materiálního prostředí města na lidskou psychiku, které stejně jako peněžní ekonomika posiluje racionalizaci. A také se soustředí na spojení městského materiálního prostředí s peněžní ekonomikou, a na jejich efekt na sociální vztahy charakterizující městský život.

Max Weber[editovat | editovat zdroj]

Max Weber tvrdí, že definice města a jeho chápání se obvykle soustředí primárně na počet obyvatel městského sídla a jeho efekt na lidi. Jeho práce nabízí analýzu toho, co je to město a hledá historické znaky, které město odlišovaly od jiných sídel. Dále pojednává o různých typech měst (jak historické tak geografické). Také upozorňuje, že u ostatních autorů probíhá analýza pouze ,,západních měst'' ( z historické perspektivy). Sám proto v textech poukazuje na arabská nebo starověká města. A v neposlední řadě pevně definuje západní město:

Aby se sídlo stalo úplnou městskou komunitou, musí vykazovat relativní predominanci tržně-obchodních vztahů a sídlo jako celek musí mít následující znaky:

  1. opevnění;
  2. trh;
  3. vlastní soud a alespoň částečné autonomní právo;
  4. odpovídající formu asociace;
  5. alespoň částečnou autonomii a autokefalii, tedy také administrativu sestávající z autorit volených měšťany.

Sociologie města tedy v podstatě vznikla tím, že se myšlenky výše uvedených badatelů díky jejich žákům dostaly do velkoměst ve Spojených státech, a tam se staly základem pro rozvíjení urbánních studií autory, kteří působí na univerzitě v Chicagu.

Chicagská škola[editovat | editovat zdroj]

Chicagská škola prohloubila sociálně ekologické paradigma (soustředí se na otázky vztahu člověka a prvků jeho prostředí.) a použila jej pro empirický výzkum měst. Zabývala se hlavně velkoměsty, vznikem městských systémů obydlení, rozšiřováním měst, jejich vnitřní diferenciací a rozmístěním sociálně patologických jevů ve městě a také organizací městských tříd v jednotlivých částech měst.[1]

Dnešní podoba sociologie města[editovat | editovat zdroj]

Urbánní sociologové používají metodu statistické analýzy, pozorování, sociální teorie, rozhovory a další podobné metody ke studiu širokého okruhu témat, včetně migrace a demografických trendů, ekonomiky, bohatství, rasových vztahů, ekonomických trendů atp.

Dnešní podoba zkoumá zejména 4 vzájemně propojené stránky městských komunit.

Sociální morfologie městských sídel[editovat | editovat zdroj]

Pod tímto pojmem rozumíme v podstatě materiální neměnný podklad městských sídel, který je tvořen jak obyvatelstvem, tak i hmotnými objekty (např. sociální artefakty). Jako předmět sociologie morfologii městských sídel považujeme především proto, že je výsledkem sociologických procesů, a také působí na všechny sociální fenomény. Z hlediska sociálně morfologického se zkoumají v rámci sociologie města pravidla struktury obyvatel sídel, jeho hustota a zákonitosti v rozmístění jednotlivých částí populace na ploše sídel. Dalším prvkem sociálně morfologického přístupu v sociologii města je zkoumání uspořádání a prostorového rozložení společenských funkcí a s nimi spojených objektů (budov, infrastruktury apod.) v sídlech.[2]

Sociální instituce měst[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější složkou sociální instituce měst je výzkum městských sídel jako obcí, tj. jako územních společenství, ve kterých dochází podle R. Kiiniga ke vzájemnému působení a interakci místních obyvatel a institucí při dosahování hospodářských, sociálních a kulturních cílů. Obec zde bereme jako systém interagujících institucí, organizací, tříd, vrstev, sociálních skupin a komunálních mocenských struktur a stále více také jako lokální sociální jednotku. Novější neomarxistické interpretace sociologie města jako jsou například studia tzv. kolektivní spotřeby, té složky reprodukce pracovní síly, která je zajišťována ze společných zdrojů prostřednictvím obcí, jakož i neoweberiánská interpretace sociologie města v souladu s teorií městských manažerů, spadají rovněž do tohoto institucionálního přístupu. Patří sem také i teorie orientované na studium řídících, plánovacích a dalších funkcí obcí.[2]

Městský způsob života[editovat | editovat zdroj]

Městský způsob života se snaží popsat a upřesnit určité sociologické vztahy, typy chování a motivace z vlastností města které jsou brány za formu prostorové organizace společnosti. Hlavní snaha je popsat a vysvětlit městský život. Existuje velké množství výkladů, některé se snaží odvodit městský způsob života ze sociálních morfologických veličin (velká hustota zalidnění, počet obyvatel a jejich různorodost ), jiné z množství podnětů, další z plánování měst, a jiné z hospodářských struktur globální společnosti, které se největším dopadem projevují ve městech[2].

Znakovou stránku městských objektů a prostorů[editovat | editovat zdroj]

Výzkum znakové stránky města je zatím v počátku. Upřesňuje se u něj sociologická relevance sémiotiky města, která je jednou ze součástí obecné sémiotiky prostoru. Sémiotika města, brána jako součást sociologie města, je podle B. Hamma vědním oborem, který umožňuje lépe pochopit vztah mezi prostory, a chováním lidí v těchto prostorech. Předměty a jejich uspořádání v prostoru jsou určité uspořádání znaků, které jsou lidmi vnímány a interpretovány. A právě jako soustava znaků, tak i lidé regulují a stabilizují své jednání.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c FERENČUHOVÁ, Slavomíra.Sociologie města 20.a 21. století. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. ISBN 978-80-7419-162-6 
  2. a b c d PETRUSEK. Velký sociologický slovník. Praha : Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1.  

1. FERENČUHOVÁ, Slavomíra.Sociologie města 20.a 21. století. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. ISBN 978-80-7419-162-6

4. FERENČUHOVÁ, Slavomíra.Sociologie města 20.a 21. století. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. ISBN 978-80-7419-162-6 S.65-69

5. PETRUSEK a kol., Velký sociologický slovník Praha: Vydavatelství Karolinum, 1996 ISBN 80-7184-164-1 S.1095-1097

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Urban sociology na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

ENGELS, Friedrich, Postavení dělnické třídy v Anglii, 1845 (1)

FERENČUHOVÁ, Slavomíra.Sociologie města 20.a 21. století. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013. ISBN 978-80-7419-162-6

PARK, Robert E. “The City: Suggestions for the Invesigation of Human Behavior in the Urban Environment“, American Journal of Sociology 20:579-83

PETRUSEK a kol., Velký sociologický slovník Praha: Vydavatelství Karolinum, 1996 ISBN 80-7184-164-1

SIMMEL, George, Velkoměsto a duševní život, 1903, Dresden: Petermann

TÖNNIES, Ferninand, Pospolitost a společnost, 188, Leipzig: Fues's Verlag, ISBN 0-88738-750-0

WEBER, Max, Basic concepts in sociology, New York:Citadel:2000 (2,3) (první vydaní 1922) ISNB 0806503041

Související články[editovat | editovat zdroj]