Přeskočit na obsah

Josef Polášek (architekt)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Polášek
Narození27. března 1899
Boršov
Úmrtí20. prosince 1946 (ve věku 47 let)
Brno
Příčina úmrtítuberkulóza
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
skup. 75, ř. 2, hrob 197–198
49.1675541N, 16.594626E
ObčanstvíČeskoslovensko
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povoláníarchitekt, architektonický teoretik a spisovatel literatury faktu
OceněníPocta České komory architektů (2003)
čestné občanství (2004; Kyjov)
ChoťAnka Polášková,
roz. Lochmannová
(sňatek 1939–1946)
DětiMichal Polášek
Pavel Polášek
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Poláškova malobytová kolonie v Brně.
Vila Eduarda Světlíka v Kroměříži
Josef Polášek, (Byt v domě pro chudé, Brno Dačického ul. a Svitavské nábř.), 1939
Nájemní dům MUDr. Štěpánkových, 40. léta 20. století, Česká Třebová.

Josef Polášek (27. března 1899 Boršov u Kyjova – 20. prosince 1946 Brno) byl český architekt. Patřil k významným osobnostem brněnského funkcionalismu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Josef Polášek se narodil v Boršově, kde chodil do obecné školy. Měšťanskou školu absolvoval v Kyjově. Poté se vyučil zedníkem (1913–1916) a od roku 1916 začal studovat na České vyšší průmyslové škole v Brně. V roce 1917 byl povolán k armádě. Po skončení první světové války se na školu vrátil a maturoval v roce 1921. Mezi lety 1921–1925 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, v ateliéru Pavla Janáka. Zde také absolvoval půlroční praxi a v roce 1924 se zúčastnil exkurze do Francie a Holandska. Navštívil Curych, pařížskou Mezinárodní výstavu dekorativního a průmyslového umění, Versailles, Chartres, Amsterdam, Rotterdam a Hilversum. Tato cesta ovlivnila jeho další směřování.[1][2]

Angažoval se v architektonických organizacích a spolcích. Od roce 1930 byl členem výboru Levé fronty a od roku 1932 členem československé sekce organizace CIAM. V roce 1932 patřil k organizátorům Sjezdu levých architektů. Po založení Svazu socialistických architektů se stal v roce 1933 členem výboru. Později vstoupil do Spolku umělců Mánes, Sdružení architektů a Svazu českého díla. V roce 1936 se stal členem Mezinárodního výboru pro řešení problémů současné architektury (CIRPAC).[2]

V září 1939 se v Brně oženil s Annou (Ankou) Lochmanovou (1919–1987).[3] Měl s ní dva syny – Michala a Pavla Poláška.

Josef Polášek zemřel předčasně na tuberkulózu 20. prosince 1946 v Brně. Je pochován na tamním Ústředním hřbitově (skup. 75, řada 2, hrob 197–198).[1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1925 začal pracovat v projekční kanceláři městského stavebního úřadu v Brně, jehož vedoucím byl Bohuslav Fuchs. Jeho první samostatná realizaci byla pravděpodobně z roku 1927. Kdy navrhl modlitebnu Českobratrské církve evangelické v Kyjově. V témže roce představil na kolektivní výstavě své architektonické studie.[2]

V roce 1928, díky stipendiu pro absolventy pražské Uměleckoprůmyslové školy, absolvoval půlroční stáž v Holandsku. Po návratu publikoval několik článků o holandské architektuře a pořádal přednášky. V roce 1931 vydala společnost architektů jeho knihu Holandské stavebnictví, kde zmiňuje mimo jiné konstrukční a typologické novinky a nové pojetí tzv. otevřené školy, umožňující variabilitu uspořádání učeben a jejich propojení s exteriérem. Tento systém použil společně s Bohuslavem Fuchsem při stavbě škol v brněnské Masarykově čtvrti (1928–1929) a v brněnské Lipové ulici (Vesna, 1929–1930). Modernizace školních budov byla také obsahem jeho článků v časopisech (např. O moderní školu, Žijeme I, 1931, s. 200–203). V knize také představil nový typ přízemního rodinného domku s propojením obytných funkcí horizontálně (např. vila Metoděje Součka, U Parku, čp. 805, Kyjov – realizace mezi lety 1929–1930).[2]

Věnoval se také teorii architektury a často publikoval své texty v časopisech „Žijeme“, „Stavitel“ a „Styl“. V roce 1929 patřil ke spolupracovníkům časopisu „Index – list pro kulturní politiku“. Zúčastnil se spolu s Bohuslavem Fuchsem II. Mezinárodního kongresu moderní architektury CIAM ve Frankfurtu nad Mohanem (1929), jehož tématem byl „byt pro existenční minimum“.[4]

Zabýval se problematikou bydlení pro dělnické rodiny. Publikoval články v odborných časopisech, kde poukazoval na rozpor mezi sídly vyšších vrstev a ubytováním v dělnických koloniích. Na základě svých holandských zkušeností podporoval standardizaci a typizaci stavebních dílů, které zlevňovaly celou stavbu. Ve svých malobytových domech používal shodné okenní formáty a typizované schodišťové stěny a balkony. Na jeho stavbách se objevily principy středoevropského sociálně orientovaného směru Nové věcnosti („Neue Sachlichkeit“).[2]

V roce 1930 byla přijata novela zákona na podporu výstavby domů s levnými byty. Mezi lety 1930–1931 projektoval sídliště v brněnské Vranovské ulici. Ve čtyřech dvojdomech bylo postaveno dvacet svobodáren a dvě stě čtyři jednopokojové byty. Na střešní terase každého dvojdomu byla nástavba pro prádelnu, sušárnu a žehlírnu. Uvnitř bloku bylo umístěno hřiště. Podobné sídliště postavil mezi lety 1931–1932 v brněnské Skácelově ulici (pět čtyřpatrových domů v řadě za sebou). V Košicích, v tomto období, projektoval malobytové sídliště v ulicích Jarná, Jasenná a Jana Švermy.[4]

V druhé polovině třicátých let 20. století přešel od vědecké formy funkcionalismu k jeho spíše emocionální stránce. Začal používat kruhové luxfery a jeho projekty obsahovaly křivky (např. škola v Křídlovické ulici v Brně, terasa víkendového domu JUDr. Kyjovského v Brně-Bystrci apod.) K vrcholům jeho tvorby konce třicátých let 20. století patří projekt, realizovaný společně s Otakarem Oplatkou a Heinrichem Blumem – objekt První moravské spořitelny.[2]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1937 mu byla udělena zlatá medaile na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.[5][1] V roce 2003 mu byla udělena pocta České komory architektů in memoriam. Dne 21. prosince 2004 mu bylo uděleno čestné občanství města Kyjova In memoriam[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2026-02-11]. Dostupné online.
  2. 1 2 3 4 5 6 Josef Polášek [online]. Brněnský architektonický manuál [cit. 2026-02-11]. Dostupné online.
  3. ↑ Sňatky. Lidové noviny. 20. 9. 1939, s. 9. Dostupné online.
  4. 1 2 JELÍNKOVÁ, Veronika. Josef Polášek a otázka moderního bydlení. Nájemní dům Dr. Karla Pury a Drahomíry Purové, Údolní 27, Brno. 2008 [cit. 2026-02-11]. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Dostupné online.
  5. ↑ Josef Polášek. www.bam.brno.cz [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné online.
  6. ↑ Polášek Josef: Kyjov. www.mestokyjov.cz [online]. [cit. 2021-06-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-24.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Polášek_(architekt)&oldid=25669192“