Valašské Klobouky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Valašské Klobouky
Město z rozhledny Královec při východu slunce
Město z rozhledny Královec při východu slunce
Znak města Valašské KloboukyVlajka města Valašské Klobouky
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecValašské Klobouky
Obec s rozšířenou působnostíValašské Klobouky
(správní obvod)
OkresZlín
KrajZlínský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel4 868 (2023)[1]
Rozloha26,95 km²[2]
Nadmořská výška449 m n. m.
PSČ766 01
Počet domů1 165 (2021)[3]
Počet částí obce4
Počet k. ú.4
Počet ZSJ10
Kontakt
Adresa městského úřaduMasarykovo náměstí 189
766 17 Valašské Klobouky
podatelna@mu-vk.cz
StarostaJosef Bělaška
Oficiální web: www.valasskeklobouky.cz
Valašské Klobouky
Valašské Klobouky
Další údaje
Kód obce585891
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Valašské Klobouky (valašsky Klobúky, německy Wallachisch Klobouk) jsou město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 27 km jihovýchodně od Zlína na říčce Brumovka (místně zvaná též Klobučka). Žije zde přibližně 4 900[1] obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město leží v údolí říčky Klobučky na pomezí Bílých Karpat a Vizovických vrchů v severním cípu Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, která byla v roce 1996 zařazena na seznam biosférických rezervací UNESCO. V okolí města se nachází několik velmi cenných území s výskytem bělokarpatských orchidejí, například Dobšená, Bílé Potoky, Javorůvky nebo Ploščiny.

Název[editovat | editovat zdroj]

Místní jméno může být původem množné číslo osobního jména Klobúk označující (v nedoložené podobě Klobúci) rodinu osadníka toho jména. Nebo mohlo na osadu být přeneseno pojmenování okolních kopců, které svým vzhledem připomínaly klobouky. Místní jména s tímto základem se vyskytují v celé slovanské oblasti kromě Běloruska, Bulharska a Makedonie. Přívlastek Valašské je připojován od roku 1885.[4]

Skloňování názvu města[editovat | editovat zdroj]

Název města je na Valašsku skloňován v ženském rodě, tedy „ve Valašských Kloboukách“ místo „ve Valašských Kloboucích“ či „do Valašských Klobouk“ místo „do Valašských Klobouků“. Rovněž se lze setkat s povalaššťováním názvu města, kdy se dvojhláska „ou“ nahrazuje východomoravským „ú“ (které je ostatně původní) a přívlastek „Valašské“ se při užití tohoto tvaru často vypouští (např. „do Klobúk“).[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle pověsti získalo město svůj název od klobouku, který brumovská vrchnost při výjezdech na hon použila k označení své oblíbené studánky, která se nacházela na místě dnešní kašny. Když tady byla později založena osada, nazvali ji Klobouky.

Ve 14. a 15. století získaly Valašské Klobouky řadu privilegií. Roku 1356, se Valašské Klobouky staly městečkem s právem Hradiště, což jim přineslo právo trhu i právo hrdelní. Od 16. století jsou Klobouky označovány jako město.

Při velkém požáru v roce 1896 lehla popelem více než polovina města. Tento požár je považován za největší na Moravě během 19. století. Požár zničil většinu původních dřevěných domů a nová výstavba probíhala již ve zděné podobě. O to cennější jsou tři dochované dřevěnice, které požár přečkaly a dodnes stojí v těsné blízkosti náměstí, u silnice směrem k Brumovu-Bylnici. V jedné z nich má své sídlo ekologické sdružení Kosenka.

Na přelomu dubna a května 1907 tam měl před volbami do Říšské rady přednášku „O živnostenské otázce“ profesor T. G. Masaryk.[6]

Po roce 1960, kdy došlo k transformaci krajů, bylo ke Kloboukám připojeno postupně sedm obcí. V roce 1990, ale začal opačný proces dezintegrace obcí. Postupně se čtyři obce osamostatnily.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Valašských Kloboukách.

K nejvýznamnějším památkám patří farní kostel Povýšení svatého Kříže s gotickým jádrem ze 13. století, renesanční věží a barokním interiérem, budova Staré radnice, která je dnes sídlem muzea, mariánský sloup, Červený dům a zajímavostí je také dochovaný renesanční pranýř. Ve městě zahájil svou kariéru známý architekt Hubert Gessner, autor zdejší Bratmannovy vily. V období první republiky obohatil Valašské Klobouky některými stavbami také slavný architekt Bohuslav Fuchs.

Zajímavé expozice Městského muzea představuje zdejší historii a zvyky a také tradice soukenictví, plátenictví a barvířství. Ve městě je každoročně pořádán tradiční Mikulášský jarmek, na který se pravidelně sjíždí tisíce lidí z blízkého i vzdáleného okolí. Valašské Klobouky jsou významným střediskem zimních sportů a výchozím místem turistických hřebenových túr v severní části Bílých Karpat. Pěší turisty i cykloturisty ale přitahují hlavně v létě, kdy odtud vyrážejí po mnoha trasách do Bílých Karpat.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Panorama[editovat | editovat zdroj]

Panoramatický výhled z rozhledny Královec při východu slunce, Valašské Klobouky se nacházejí v pravé třetině obrazu
Panoramatický výhled z rozhledny Královec při východu slunce, Valašské Klobouky se nacházejí v pravé třetině obrazu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 398.
  5. Jak správně skloňovat pomnožné názvy měst? Co třeba takové Valašské Klobouky?. Dvojka [online]. 2023-09-24 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 
  6. ŠALEK, Ondřej. T. G. Masaryk a Kopřivnice, 79 s., první vydání - vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2018, ISBN 978-80-87173-45-9, str. 23
  7. VÉVODA, Martin. Faráři v Drahotuších [online]. Drahotuše: 2010 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. 
  8. Baťova indicko-kanadská stopa | Téma. Lidovky.cz [online]. 2016-08-14 [cit. 2023-10-06]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]