Pavel Ambros

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof.
Pavel Ambros
SJ, ThD.
Datum narození 19. září 1955 (64 let)
Místo narození Přílepy
Alma mater Papežská univerzita Gregoriana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Ambros (* 19. září 1955, Přílepy[1][2]) je ředitel Centra Aletti v Olomouci, profesor pastorální a spirituální teologie na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, člen Tovaryšstva Ježíšova, katolický kněz. Ve své publikační činnosti se zabývá problematikou vztahu víry a kultury současného člověka v Evropě, mezináboženského a ekumenického dialogu. Ve svých textech zohledňuje východní i západní tradici. Zabývá se spirituálními a pastorálními otázkami, evangelizací, inkulturací a celou činností církve v dnešním světě, včetně její ekumenické dimenze. Těžištěm jeho odborného zájmu jsou otázky kontinuity a diskontinuity křesťanských tradice, studií křesťanského Východu, cyrilometodějské tradice a ruského náboženského myšlení.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pavel Ambros vstoupil tajně v roce 1976 do jezuitského řádu. V roce 1982 ukončil studium teologie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě Univerzity Karlovy se sídlem Litoměřicích a byl vysvěcen na kněze. Po absolvování vysoké školy působil do roku 1990 v několika farnostech olomoucké arcidiecéze jako kaplan (Valašské Klobouky, Bílovice (okres Uherské Hradiště)) a administrátor (Žeravice, Ježov, Syrovín). V roce 1990 byl jmenován spirituálem kněžského semináře v Olomouci. V této době se spolupodílel na přípravě katechetického kurzu v Olomouci, spolupracoval na vydávání nových učebnic náboženství a pracoval mezi vysokoškolskou mládeží. V letech 1991–1995 studoval na Fakultě východní teologie Papežského orientálního institutu, v teologicko-patristické sekci, kde získal pode vedením profesora Marka I. Rupnika doktorát (1995). Roku 1991 byl jmenován spirituálem Papežské koleje sv. Jana Nepomuckého v Římě a po třech letech byl svými představenými povolán do pracovního týmu, který vedl mezinárodní kolej Al Gesù rovněž v Římě. Od roku 1995 přednáší na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci jako odborný asistent pastorální a spirituální teologie. Od roku 1996 je ředitelem kulturního a badatelského centra České provincie Tovaryšstva Ježíšova Centrum Aletti v Olomouci. Po své habilitaci prací Křesťan a život ve světě. Odkaz předkoncilní diskuse teologie laikátu a druhého vatikánského koncilu dnešní praxi církve v oboru pastorální teologie (1997) byl jmenován vedoucím Katedry pastorální a spirituální teologie. V letech 1997–2003 byl děkanem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Byl generálním sekretářem Plenárního sněmu Katolické církve v České republice (20022004). V roce 2002 byl jmenován profesorem v oboru teologie. Je předsedou Oborové rady doktorského studijního programu praktické teologie (20022008, od roku 2008) a členem Oborové rady doktorského studijního programu Rozvojová pomoc Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (od roku 2008). Je garantem předmětů pastorální teologie, studium křesťanského Východu, mezináboženský dialog a ekumenická teologie. Granty a vědecké záměry: výzkumný záměrem Jednotná Evropa a křesťanství (CEZ: J14/98 – 152600021), 1999–2004, hlavní řešitel; grantový úkol GA ČR, Kontinuita a diskontinuita tradic křesťanského Východu (č. 401/06/0269), 2006–2008, hlavní řešitel; grantový úkol SIVV, Východ – Západ, teologie v dialogu (č. CMTF/2010/015), 2010–2011, hlavní řešitel. Je odborným poradcem České biskupské konference pro konzultace vyjádření v mediích v oblasti pastorální teologie, studium křesťanského Východu a ekumenismu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • I vestigi della spiritualità dell'Oriente cristiano slavo e la loro attualità in Boemia e Moravia d'oggi, Roma, PIO 1995, 112 stran.
  • Křesťan a život ve světě. Odkaz předkoncilní diskuse teologie laikátu a druhého vatikánského koncilu dnešní praxi církve, Olomouc, Univerzita Palackého 1998, 196 stran.
  • Kam směřuje česká katolická církev. Teologie obnovy, Velehrad, Refugium 1999, 370 stran.
  • O modlitbě. Denní modlitba církve na Východě a na Západě, Velehrad, Refugium, 2000, 77 stran.
  • Teologicky milovat církev. Vybrané statě z pastorální teologie, Velehrad – Olomouc, Refugium 2003, 459 stran.
  • Svoboda k alternativám. Kontinuita a diskontinuita křesťanských tradic, Olomouc, Refugium 2008, 854 stran.
  • Edward G. Farrugia, Encyklopedický slovník křesťanského Východu, Olomouc, Refugium 2010, 1039 stran (odpovědný redaktor rozšířeného českého vydání).
  • Velehrad – Řím. Modlil se tváří k Východu. Tomáš kardinál Špidlík, 17. 12. 1919 – 16. 4. 2010, Olomouc, Refugium 2010, 354 stran (editor).
  • Křest. Průvodce k obnově křestního vyznání, Refugium, Olomouc 2011, Olomouc, Refugium 2011, 261 stran.
  • Laik a jeho poslání. Mučednictví - svědectví, Olomouc, Refugium 2011, 231 stran.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 12. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]