Nepomucenum

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nepomucenum
Účel stavby
Základní informace
Výstavba1927-1929
Pojmenováno poJan Nepomucký
Poloha
AdresaVia Concordia, 1, 00183 Roma, Řím, ItálieItálie Itálie
Souřadnice
Map
Další informace
WebOficiální web a Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Znak Papežské koleje Nepomucenum

Papežská kolej Nepomucenum (italsky Pontificio Collegio Nepomuceno) je papežská kolej pro české a moravské bohoslovce v Římě, která byla založena jako česká kolej Bohemicum 4. listopadu 1884. Ve 20. letech 20. století získala kolej novou budovu, Nepomucenum, slavnostně otevřenou v roce svatováclavského jubilea 1929. V současné době v jeho budově také sídlí Český historický ústav v Římě.

Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Papežská kolej Nepomucenum

Bohemicum[editovat | editovat zdroj]

Česká kolej Bohemicum byla otevřena 4. listopadu 1884 a byla umístěna v prostorách německého semináře a hospice Santa Maria dell’Anima, jejímž ředitelem byl Mons. Karl Jänig, český Němec. Na jejím počátku stojí kromě osoby samotného papeže Lva XIII. také českobudějovický biskup František z Pauly Jan Schönborn a první vicerektor koleje, František Zapletal.[1] Prvním rektorem koleje byl Benedetto Lorenzelli. Po odchodu Jänigově z vedení Animy bohoslovci bydleli v letech 18871888 v budově bývalé lombardské koleje u San Carlo al Corso. Až roku 1888 byl koupen bývalý klášter trinitářů na Via Sistina, kam alumni přesídlili 3. listopadu 1888.

Dne 1. ledna 1890 vydal papež Lev XIII., iniciátor existence české koleje, breve Vicariam potestatem, kterým kanonicky potvrdil existenci koleje a udělil jí práva a výsady kolejí papežských. K jejímu finančnímu zajištění přispělo darování českého poutního domu v Římě i věnování výnosu svatopetrského haléře z českých zemí pro potřeby koleje.

Smyslem existence Bohemika bylo především vytvoření římského ekvivalentu kněžské formace, orientovaného směrem k univerzálnímu a centrálnímu pojetí církve v kontrastu s formací v zemích monarchie, poznamenanou josefínským pojetím role kněze ve společnosti. Období národnostních střetů s sebou však přináší i druhý, neméně důležitý aspekt existence koleje: přispívat ke společnému soužití obou jazykových národů v Čechách (kolej je až do první světové války chápána výhradně jako kolej země české). Až po první světové válce do koleje začínají přicházet alumni z moravských diecézí, a postupně i alumni ze Slovenska.

Alumni navštěvovali nejprve přednášky na Urbanově koleji, která sídlila v paláci Propagandy poblíž Španělského náměstí: z via Sistina to bylo skutečně jen několik kroků, ale když Urbaniana dostala novou prostoru na Janikulu, začalo se uvažovat o změně. Uvažovalo se nejprve o umístění koleje na samotném Janikulu, ale bylo těžko nalézt tam vhodný terén. Po vzniku Československa se navíc ukázalo, že počet diecézí je najednou trojnásobný, takže bylo nutno postavit kolej dostatečně velkou.

První alumni Bohemica (nástup v akademickém roce 1886/87)[editovat | editovat zdroj]

Adam Winter, František Alois Maleček, Jan Nepomuk Říhánek, Josef Ptáček, Stanislav Hlína, Karel Schuster, Vojtěch Kořán, Leonard Rendl, Joseph Sabitzer, Heinrich Groubhofer, Antonín Žák.

Vznik Nepomucena[editovat | editovat zdroj]

Prezident Václav Klaus s manželkou na návštěvě Nepomucena. Vpravo rektor Mons. Jan Mráz

Základní kámen ke stavbě nové koleje byl vysvěcen o narozeninách papeže Pia XI., 31. května 1927, Pietrem kardinálem Gasparrim. Nová budova Nepomucena byla posvěcena 23. dubna 1929; toto datum symbolicky spojovalo svátek svatého Vojtěcha, milénium svatého Václava, dvousetleté výročí kanonizace svatého Jana Nepomuckého a kněžské jubileum Pia XI. Kolej vysvětil pražský arcibiskup František Kordač. O rok později, 23. dubna 1930 papež Pius XI. přenesl apoštolskou konstitucí Ubi primum práva, majetek a povinnosti české koleje na nově postavené Nepomucenum.

V hlavní budově Nepomucena sídlí kněží, bohoslovci, velká kaple sv. Jana Nepomuckého, ale i kuchyně s prádelnou a Historický ústav s knihovnou. Vedle ní stojí menší dům s vrátnicí, v němž sídlí sestry boromejky, které obstarávají servis pro obyvatele Nepomucena a mají vlastní mariánskou kapličku.

Výchova československé církevní elity[editovat | editovat zdroj]

Nepomucenum sloužilo jako výchovný ústav pro církevní elitu v českých zemích a na Slovensku. Mezi významné exalumny české koleje patří mnozí pozdější biskupové, např. František Zapletal, Karel Kašpar, Josef Beran, Jozef Tomko, Karel Otčenášek, Šimon Bárta, Mořic Pícha, Antonín Alois Weber, Jaroslav Škarvada, Petr Esterka, Jan Vokál, Vlastimil Kročil, kanovníci a jiní vyšší představitelé církevní správy, profesoři teologie na československých fakultách a seminářích, známý disidentský teolog Josef Zvěřina, profesoři Vladimír Boublík, Karel Skalický, Karel Vrána, Jaroslav V. Polc a mnoho dalších.

Exalumni České koleje v Římě pronásledovaní nacistickým a komunistickým režimem[editovat | editovat zdroj]

Přehled představených koleje[editovat | editovat zdroj]

Od počátku existence koleje bývali rektory koleje jmenováni italští duchovní, většinou aktivně působící v prostředí římské kurie. Většina konkrétní péče o kolej i alumny spočívala na vicerektorovi obvykle českého původu popř. na ekonomovi a na spirituálovi. Místa byla systematizována rakouským ministerstvem kultu, podobně i v nově vzniklé ČSR. Tato praxe se změnila až po druhé světové válce. V 60. letech a až do r. 1994 kdy odešla většina alumnů slovenského původu do slovenského ústavu, byl rektorem koleje Čech a vicerektorem Slovák.

Rektoři[editovat | editovat zdroj]

Benedetto Lorenzelli (portrét z pozdější doby)

Vicerektoři a ekonomové[editovat | editovat zdroj]

Spirituálové[editovat | editovat zdroj]

Funkci spirituála v české koleji původně vykonával vicerektor, spirituál začal být oficiálně jmenován až po první světové válce, prvním oficiálně jmenovaným spirituálem byl jezuita P. Bohumil Spáčil.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Bezdíček Josef, 25leté jubileum Papežské koleje Nepomucena v Římě. 70 let od založení české koleje, Roma 1954.
  • Borový Klement, Národní dům český v Římě, Praha, Svatojánské dědictví 1874.
  • Kašpar Karel, Papež Lev XIII. a Česká kolej v Římě, Praha 1905.
  • Kolísek Alois, Některé vzpomínky na českou vlast v Italii, Hodonín, n. vl. 1900.
  • Litterae Apostolicae de Pontificii Collegii Nepomuceni in Urbe iuridica constitutione. Statuta Pontificii Collegii Nepomuceni pro alumnis Reipublicae Cecoslovachorum. Regulae ab alumnis Pontificii Collegii Nepomuceni servandae, Romae, Typis Polyglottis Vaticanis 1932.
  • Kukánová Zlatuše, „Od České bohoslovecké koleje k Nepomucenu“, Paginae historiae. Sborník Národního archivu 2012, č. 20/1, ISBN 978-80-7469-000-6, s. 61–130.
  • Kukánová Zlatuše, Řím jako intelektuální centrum výchovy katolických bohoslovců. Jihočeský sborník historický 81, 2012, Supplementum 4, ISBN 978-80-87311-27-1, s. 343-372.
  • Maino Giuseppe, Mons. Dott. Ferdinando Roveda. Memorie biografiche, Milano 1952.
  • Mons. Ferdinando Roveda, maestro di apostolato, Roma, Unione uomini di Azione Cattolica 1951.
  • Novák Alois Stanislav, Z mého římského deníku, feuilletony v „Našinci“, Olomouc 1920.
  • Pangerl Matthias, Zur Geschichte des böhmischen Hospitals in Rom, Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 12 (1874) 205–212.
  • Parma Tomáš, Česká kolej v Římě, její symbolika a znak, Genealogické a heraldické informace 2006, 78–82.
  • Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, ed. Tomáš Parma, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0.
  • POKORNÝ, VojtěchMIKULEC, JiříBLAŽEK, Petr: Musica Navalis. Dějiny slavností a kultu sv. Jana Nepomuckého. Svatojánský spolek, Praha 2022, 454 s.
  • Polc Jaroslav Václav, Od poutního domu k papežské koleji, Řím, Nepomucenum 1994.
  • Pontificium Collegium Nepomucenum pro Cechoslovachia. IX Kal. Maii A. MCMXXIX, Romae, Typis Polyglotis Vaticanis 1929.
  • Regulae Pontificii Collegii Bohemorum in Urbe, Romae, Typ. Propaganda Fide 1893.
  • Ricordo del XXV anniversario di fondazione del Pontificio Collegio Nepomuceno, Roma, Nepomuceno 1954.
  • Soli Deo. Preces in Pontificio Collegio Nepomuceno usitatae, Romae, Typis Polyglottis Vaticanis 1932.
  • Vrátný Karel, Vzpomínky z prvních let české koleje v Římě, Praha, nákladem vlastním 1928.
  • Zapletal František, Kolej česká v Římě, ČKD 31 (1890) 129–147.205–221.
  • Zapletal František, Papež Pius XI., Praha, Bratrstvo sv. Michaela Archanděla 1929.
  • Zapletal František, Péče sv. Otce Lva XIII. o české kolegium v Římě, in: Horský Rudolf – Škrdle Tomáš (reds.), Almanah na oslavu biskupského jubilea Sv. Otce Lva XIII., Praha, Vlasť 1893, str. 62–83.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]