Bohumil Spáčil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bohumil Spáčil SJ
Narození 25. dubna 1875
Vémyslice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. prosince 1950
(ve věku 75 let)
Osek, Československo
Místo odpočinku Vyšehrad
Národnost česká
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Znám jako
Tovaryšstvo Ježíšovo
Člen řádu Tovaryšstva Ježíšova – Jezuité
Nábož. vyznání římskokatolické
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Spáčil (25. dubna 1875, Vémyslice5. prosince 1950, Osek) byl římskokatolický kněz, který byl v letech 19381945 provinciálem České provincie Tovaryšstva Ježíšova.

Život[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Spáčil se narodil ve vsi Vémyslice poblíž Moravského Krumlova. Klasické gymnázium vystudoval v Třebíči. Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Brně, ale už od druhého ročníku byl poslán na Gregorianu do Říma, kde studoval filozofii a teologii. V roce 1901 pak byl v Římě vysvěcen na kněze. Poté se vrátil do brněnské diecéze, kde byl nejprve kaplanem a pak profesorem náboženství a zároveň prefektem chlapeckého semináře. V září 1905 mu diecéze umožnila vstup do noviciátu Tovaryšstva.[1]

Noviciát zahájil na Velehradě, pokračoval v Linci. Od roku 1907 začal učit - nejprve byl docentem filosofie a fundamentální teologie v Klagenfurtu, poté v letech 19101918 přednášel fundamentální teologii v Innsbrucku. Následně odešel do Říma na Papežský orientální ústav, kde téměř 20 let vyučoval srovnávací věrouku. V roce 1937 se vrátil do Čech ke sv. Ignáci v Praze. V listopadu 1938 byl jmenován provinciálem České provincie, kterou řídil sedm let. V závěru svého působení nebyl již úplně zdráv, proto jej v úřadě zastupovali viceprovinciálové i tehdejší superior pražské rezidence Antonín Zgarbík.[1]

Po skončení v úřadě zůstal jako spirituál domu u sv. Ignáce. V září 1947 se přesunul s pražským Arcibiskupským gymnáziem do Bohosudova. V roce 1950 zde byl zatčen a internován. Brzy se dále stěhoval do internačního tábora pro řeholníky v klášteře v Oseku, kde ještě v závěru téhož roku zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy, byl pohřben na Vyšehradě.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Bomumil Spáčil psal v latině i češtině, překládal z italštiny, přispíval do časopisů.

  • Mistr je tu a volá tě, Velehrad 1919
  • Chceš býti dokonalý?, překlad z italštiny, Praha 1923
  • Jesuité, Praha 1923
  • Mám se Bohu zasvětiti v řeholi?, překlad z italštiny, nákladem vlastním 1925
  • Pravoslavná theologie a možnost unie s východními církvemi, in Časopis katolického duchovenstva, Praha 1925
  • Učení M. Jana Husi. Poznámky ke spisu Vl. Kybala: „Učení M. Jana Husi“, Občanská tiskárna, Brno 1930
  • Život Krista Pána podle čtyř evangelií (Rozjímání pro kněze - 5 svazků), Praha 1930–1932
  • Ze života přátel Krista Pána (Rozjímání pro kněze ze života světců - vzorů kněží), Praha 1933
  • Psallite Regi nostro, Olomouc 1948. Vydány dva svazky; byl hotov i třetí, který je však ztracen - byl v tisku v r. 1950 v době likvidace řádů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PAVLÍK, Jan. Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v Moravském Slezsku od roku 1814. Olomouc : Refugium Velehrad-Roma s.r.o., 2011. ISBN 978-80-7412-067-1.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PITRUN, Bernard - je autorem obšírné práce o B. Spáčilovi, text v archivu České provincie
  • BENÍČEK, J.: P. Bohumil Spáčil, S.I. (licenciátní práce), Pontificio instituto orientale, Řím 1993

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Provinciál české provincie Tovaryšstva Ježíšova
Předchůdce:
Bruno Restel
19381945
Bohumil Spáčil
Nástupce:
František Šilhan