Jaroslav Škarvada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Jaroslav Škarvada
Titulární biskup litomyšlský
Pomocný biskup pražský

Jaroslav Škarvada v roce 1996
Církev Římskokatolická církev
Arcidiecéze pražská
Jmenování 18. prosince 1982
Heslo Ut omnes unum sint
Aby všichni byli jedno
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 12. března 1949
světitel Luigi Traglia
Biskupské svěcení 6. ledna 1983
světitel Jan Pavel II.
1. spolusvětitel Eduardo Martínez Somalo
2. spolusvětitel Duraisamy Simon Lourdusamy
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 14. září 1924
Místo narození Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 14. června 2010
(ve věku 85 let)
Místo úmrtí Praha, Česká republikaČeská republika Česká republika
Národnost Česká
Řády a ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob na hřbitově v Praze 6 – Břevnově

Mons. ThDr. Jaroslav Škarvada (14. září 1924, Praha-Královské Vinohrady14. června 2010, Praha[1]) byl postupně profesor křesťanské dogmatiky, sekretář kardinála Berana, koordinátor duchovní služby českých krajanů, spolupracovník vatikánského státního sekretariátu, titulární biskup litomyšlský a pomocný biskup pražský.

Jeho biskupským heslem bylo: Ut omnes unum sint („Aby všichni byli jedno“, Jan 17,21)

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nečekané dítě, protože jeho rodiče se předtím rozhodli, že děti mít nebudou.[2] Rodiče byli věřící a doma se modlili, ale nechodili do kostela. Do kostela začali chodit teprve poté, co jeho otce nejprve zatklo a pak propustilo gestapo.[2]

Maturitu složil na gymnáziu v roce 1943. Po zbytek 2. světové války vykonával pomocné práce v Ústavu pro ochranu rostlin.[2] Souběžně chodil na přednášky do neakademického semináře Studia catholica. Od roku 1945 studoval papežskou Lateránskou a Gregoriánskou univerzitu v Římě a prošel českou papežskou kolejí Nepomucenum. Získal titul doktor teologie.

Na kněze byl vysvěcen 12. března 1949. Politická situace v Československu mu znemožnila návrat do vlasti. Pokračoval ve studiích, působil jako kaplan v San Vito al Tagliamento v Benátsku a poté, v letech 1955–1965,[2] jako profesor dogmatiky v regionálním semináři v Chieti v Itálii.

Po celou dobu pobytu kardinála Josefa Berana v Římě od roku 1965 až do jeho smrti v roce 1969 byl jeho sekretářem. Podílel se s ním například na zakládání Českého náboženského střediska Velehrad v Římě. V letech 1970–1991 byl spolupracovníkem vatikánského státního sekretariátu. Od roku 1968 byl koordinátorem duchovní služby českých krajanů po celém světě, přitom vznikla síť až 50 misijních středisek.[2] Kontakt s emigranty nebyl zcela v souladu s východní politikou Vatikánu. To se změnilo teprve nástupem papeže Jana Pavla II.[2] Titulárním biskupem litomyšlským s pověřením pastorace českých krajanů ve světě byl jmenován 18. prosince 1982, biskupské svěcení přijal od papeže Jana Pavla II. v bazilice svatého Petra 6. ledna 1983. Jeho příspěvky se objevovaly v českém vysílání Vatikánského rozhlasu, Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Byl nadšeným příznivcem Druhého vatikánského koncilu.[2]

Československo měl příležitost krátce navštívit v roce 1967 na pohřeb svého otce. Znovu a trvale se vrátil do vlasti s koncem roku 1989 na pozvání kardinála Tomáška. Aktivně se účastnil dění v roce 1989, v listopadu se podílel na přípravách svatořečení Anežky České, setkal se s Václavem Havlem, sepsal pro papeže zprávu o dění v Československu a později mu předal pozvání již prezidenta Václava Havla k návštěvě země.

28. srpna 1991 byl jmenován pražským pomocným biskupem. Od listopadu 1991 do února 2001 byl generálním vikářem pražské arcidiecéze. Od ledna 1993 do září 2002 byl proboštem Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. Úřadu biskupa byl na základě standardní žádosti po dosažení 75 let věku zproštěn 25. září 2002,[3] některé biskupské úkony, například biřmování, vykonával jakožto emeritní biskup příležitostně i nadále.[2]

18. prosince 2003[2] byl jmenován apoštolským delegátem Řádu křížovníků s červenou hvězdou,[4] kde z důvodu problémů řádu zjištěných při vizitaci převzal pravomoci velmistra Jiřího Kopejska a dostal za úkol zdokumentovat situaci a stabilizovat řád.[5]

Hodnocení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Při jedné ze svých cest v 60. letech byl ve městě Warsaw v Severní Dakotě jmenován čestným náčelníkem indiánského kmene Chippewa a obdržel čestné jméno Clear Sky (Jasné nebe).[2]

Dne 7. března 1998 obdržel v Míčovně Pražského hradu čestnou medaili T.G. Masaryka Masarykova demokratického hnutí.

28. října 2003 mu prezident Václav Klaus udělil Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.[6]

Býval charakterizován jako radostný a vlídný člověk [7] a „nenapravitelný optimista“.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ve věku nedožitých 86 let zemřel biskup Jaroslav Škarvada – ČT24, 14. 6. 2010
  2. a b c d e f g h i j k 25 let od biskupského svěcení Mons. Škarvady, 29. 12. 2007, tiskové oddělení Arcibiskupství pražského
  3. Jaroslav Škarvada emeritním biskupem, 25. 9. 2002, tisková zpráva ČBK
  4. Osobnosti řádu – křižovníci s červenou hvězdou, členové řádu
  5. Biskup Škarvada delegátem křižovníků. Velmistr řádu Jiří Kopejsko zůstává bez pravomocí., Katolický týdeník č. 2/2004
  6. Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných
  7. Mons. Jaroslav Škarvada ThDr., rozhovor, www.vira.cz, 5. 12. 2003

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Titulární biskup litomyšlský
Předchůdce:
– – –
1982-2010
Jaroslav Škarvada
Nástupce:
– – –
Generální vikář pražské arcidiecéze
Předchůdce:
Jan Lebeda,
Antonín Liška
1991-2000
Jaroslav Škarvada
Nástupce:
Jaroslav Škarvada,
Michael Slavík
Generální vikář pražské arcidiecéze
Předchůdce:
Jaroslav Škarvada
2000-2001
Jaroslav Škarvada, Michael Slavík
Nástupce:
Michael Slavík