Tereza Vlčková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tereza Vlčková
Tereza Vlčková, autoportrét, 2010
Tereza Vlčková, autoportrét, 2010
Narození 3. listopadu 1983 (34 let)
Třebíč
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tereza Vlčková (* 3. listopadu 1983, Třebíč) je současná česká fotografka a zároveň pedagožka na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kde vyučuje módní fotografii.[1] Patří do generace mladých českých fotografek z počátku 21. století spolu s dalšími autorkami jako například Barbora Krejčová, Dita Pepe, Kateřina Držková nebo Barbora Prášilová.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Pracuje s barevnou fotografií, své modely obléká a ladí do prostředí tak, aby vše zapadalo do atmosféry, kterou se snaží sama vytvořit.

Montáže nevyužívám v takové míře jak se zdá - snažím se mít vše připravené na místě - samozřejmě ne všechny mé nápady realita splňuje. Stejně jako je pro mě důležitá finální úprava v počítači, je pro mne nezbytné mít dobře nafocený snímek.[3]
— Tereza Vlčková

Ovlivňuje výslednou barevnost, odstraňuje zbytečné detaily či skládá výsledný obraz z několika záběrů. Intenzivní využívání fotomanipulace

Tereza Vlčková: Mirrors Inside, 2008
Tereza Vlčková: A Perfect Day Elise, 2007

však v jejím případě nevede k samoúčelným efektům, ale umocňuje působivost fotografií s nevšední poetikou, osobitým světem na rozhraní skutečnosti a snu.[4]

Pracuje s proměnami identity podobně jako Kateřina Držková, Sylva Francová nebo Daniela Dostálková. Podobně jako řada fotografek v zahraničí se zabývala tématem dvojčat. Inspiruje se také módou. Zúčastnila se celé řady výstav, fotografických festivalů a soutěží v Čechách i v zahraničí.[2] Například Prague Photo, Prague Biennale Photo, Měsíc fotografie v Bratislavě, Paris Photo[5], Lacoste Elysee Prize 2010[6].

Její práce stojí na hranicích volné tvorby a módní fotografie. Její styl je vágní, neurčitá je i časová zařaditelnost děl. Často se inspiruje uměleckými díly z různých období. Velký význam u ní má nadpozemská příroda bez civilizačních zásahů, s níž ženy a dívky před kamerou dokonale souzní. Příroda jako ideál krásy, čistoty, neposkvrněnosti i duchovní hloubky. Modelky připomínají panenky či figuríny z výkladních skříní, působí neurčitě a tajemně.[4]

Little Garden[editovat | editovat zdroj]

V pohádkové atmosféře a sladkobolnosti idealizovaných mladých žen na lesních mýtinách a horských loukách můžeme najít vzory obrazů anglických prerafaelitů. Na druhou stranu ostré jasné barvy, akcent na vyumělkovanou líbivost a vědomá exploatace kýče mohou připomenout práce Pierra a Gillese.[4]

A Perfect Day, Elise[editovat | editovat zdroj]

Snově levitující křehké dívky na vrcholcích beskydských kopců. Inspiruje se Alenkou spisovatele a piktorialistického fotografa Lewise Carrolla. Ve výskocích křehkých dívek, jimiž se snaží dostat z gravitace reálného světa a vznést se z přízemnosti do duchovních výšek, najdeme inspiraci symbolistickými díly z přelomu 19. a 20. století.[4]

Two[editovat | editovat zdroj]

Ve své sérii Two (Dvojice) vytváří klony a konfrontuje je se skutečnými dvojčaty. Magickými portréty se snaží poukázat na jejich dokonalou podobu fyzické a duševní stránky, které vkládá na pozadí až hororově působící panenské přírody křivolakých větví a temných lesů.[4] Podobným tématem se zabývaly autoři Loretta Lux (snímek Sasha a Ruby[7]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[8]), Loretta Lux zachycující portrétované s uhrančivými pohledy přímo na diváka, August Sander[9], Dagmar Hochová, Mary Ellen Mark[10], Wendy McMurdo[11][12] nebo Chantal Michel[13].[2][14]

Tereza Vlčková: Two, 2007

Najdeme paralely s díly starých italských a španělských mistrů, i s filmy Stanleyho Kubricka The Shining nebo Tima Burtona Sleepy Hollow. Na snímcích nelze jednoduše rozeznat, kdy se jedná o skutečná dvojčata a kdy o klony. Autorka se snaží prozkoumávat identitu maximálně fyziologicky blízkých lidí, jejichž vnější podobnost zdůrazňuje stejným oblečením i stejnými účesy. V jemných kontrastech a podobách výrazů jejich tváří s překvapivě dospělými výrazy přitom akcentuje otázky, zda stejně blízký je i jejich psychický svět a jejich charakter či jaké jsou jejich vzájemné vztahy nebo kolik tváří se v každém z nás skrývá.[4]

S cyklem se prosadila také na fotografickém festivalu v Arles 2008.

Mirrors Inside[editovat | editovat zdroj]

Do prostředí starého venkovského divadla klonuje mladou hrdinku oblečenou v černých nebo bílých šatech, které inverzně střídá. Kóduje tím skutečnost, sen či odraz v zrcadle. Jde jí o vnitřní odraz osobnosti, černou stránku lidského podvědomí a jeho spletitosti.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tereza Vlčková [online]. Institut tvůrčí fotografie [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  2. a b c d ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online. 
  3. Mailová korespondence s autorkou
  4. a b c d e f Tereza Vlčková na festivalu Transphotographiques v Lille [online]. www.photorevue.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  5. http://www.parisphoto.fr/artiste.html?ar=2356&lg=fr
  6. http://www.elysee.ch/fileadmin/user_upload/elysee/Medias/Communiques/Documents/PR_nominees_LACOSTE_ELYSEE_PRIZE_engl.pdf
  7. Loretta Lux - Sasha and Ruby 1 - Torch Art Gallery [online]. www.torchgallery.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  8. SEGAL, David. Double Exposure. The Washington Post. 2005-05-12. Dostupné online [cit. 2015-12-27]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  9. MARTHA and MARY, sisters who loved Jesus. But who did the work? [online]. www.womeninthebible.net [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  10. njanjankiri [online]. njanjankiri.blogspot.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  11. http://www.iniva.org/dare/themes/play/mcmurdo.html
  12. Monique's contemporary thought in photography [online]. monique-kaput.blogspot.com [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 
  13. http://www.chantalmichel.ch/fotografie/07_08/kiesen/400/derfuenftetag.html
  14. FANTOMATIK [online]. [cit. 2015-12-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]