Módní fotografie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pierre Louis Pierson: Hraběnka Virginia Oldoini, asi 1863-66

Módní fotografie (fotografie módy) je fotografický žánr, který zobrazuje oděvy a jiné módní výrobky. Fotografie módy je nejčastěji určena pro reklamu nebo módní časopisy, jako jsou například Vogue, Vanity Fair nebo Allure. Tento žánr si časem vydobyl svůj vlastní estetický styl, v níž je móda a odívání posíleno vhodným příběhem a exotikou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Fotografie byla vynalezena okolo roku 1830, ale princip daguerrotypie neumožňoval masivní tisk snímků.[1] Roku 1856 vydal Adolphe Braun knihu, která obsahovala 288 fotografií Virginie Oldoiniové, hraběnky Castiglione, toskánské šlechtičny ze soudního dvoru Napoleona III. Fotografie ji zobrazovaly v jejích oficiálních soudních šatech, které se považují za první fotografovaný módní model.[2]

K zakladatelům tohoto oboru patří George Hoyningen-Huene, Martin Munkácsi a Edward Steichen. Své příjmy z módní fotografie si zajistil také Man Ray. Edward Steichen stylizoval své modely do postav art deco a Hoyningen-Huene stylizoval ženy do póz klasicistních soch. Huene, povzbuzen surrealismem a dadaismem, se pokoušel odosobnit všední věci a své modely zobrazoval jako bohy, ideální, perfektní bytosti. Martin Munkácsi fotografiemi pro časopis Harper´s Bazaar osvobodil módní fotografii z fotoateliéru. Fotografoval na ulici, dával svým modelům dynamické pózy plné energie a dynamiky podle stylu městského života třicátých let. Ve dvacátých a třicátých letech fotografoval slavné hollywoodské hvězdy Američan Clarence Sinclair Bull. V tomto období se však lídrem na poli módních fotografií stalo Německo a Evropské země vůbec. Fotografové jako byli Edward Steichen, George Hoyningen-Huene, Horst P. Horst nebo Cecil Beaton dodali tomuto žánru skvělou uměleckou formu.

Jednou z nejdůležitějších módních fotografek byla Lee Millerová. Odešla roku 1929 do Francie studovat umění a ve svém ateliéru v Paříži a pak v New Yorku fotografovala snímky v surrealistickém stylu.[3]

Průkopníkem exteriérové fotografie za přirozeného světla byla Toni Frissellová.[4]

1945 - současnost[editovat | editovat zdroj]

Toni Frissellová: modelka na Victoria Station v Londýně, publikováno v Harper's Bazaar 1951, fotografie módy, americká Kongresová knihovna
Současná módní fotografie. Autor: Rebecca Cotton, Londýn

Po smrti Richarda Avedona, Helmuta Newtona a Herba Rittse, jsou dnes nejznámějšími módními fotografy Mario Testino, Steven Meisel a Patrick Demarchelier.

USA[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Spojené království
Francie
Německo
  • Willy Maywald (1907–1985) pracoval převážně v Paříži, fotografoval módu pro Christiana Diora a portrétoval mnoho známých umělců. Pracoval mimo jiné pro tyto módní tvůrce: Christian Dior a Pierre Balmain, Jacques Fath a Jeanne Paquin. Jeho fotografie byly považovány za „diskrétní eleganci“[8], část jich vznikla v přepychových interiérech a před drahými luxusními auty, část pod širým nebem, na ulicích a v kavárnách Paříže nebo před výlohou antikvariátu. Jeho umění, někdy představující bizarní protiklad pozadí a stylizovaných modelů, se řadí k umění nového realismu (Nouveau Réalisme). Jeho snímky byly zveřejňovány v časopisech jako Vogue a Harper’s Bazaar.
  • Herbert Tobias (1924–1982) se jako módní fotograf proslavil v padesátých letech. Zvlášť umělecky cenné jsou jeho portréty, ruské snímky z druhé světové války a jeho fotografie mužů s homosexuální tematikou. V roce 1948 se seznámil s civilním zaměstnancem americké armády a zamiloval se do něj. Odešli spolu do Paříže. Ve francouzském hlavním městě potkal Tobias známého německého fotografa Willyho Maywalda, pro kterého pracoval jako retušér, a ten mu poskytl první kontakty do světa módy. Roku 1953 vyšly první Tobiasovy práce v časopisu Vogue. Ve stejném roce vystoupil proti razii v pařížské homosexuální scéně, byl vykázán z Francie a vrátil se do Heidelbergu. Od října 1953 vycházely jeho snímky v německých časopisech a o měsíc později vyhrál mezi 18000 účastníky první místo v soutěži o titulní snímek Frankfurter Illustrierten Zeitung. Přestěhoval se do Berlína a tam se také konala v listopadu 1954 jeho první samostatná výstava. Díky zveřejňování svých snímků v mnoha renomovaných časopisech se stal od roku 1956 známým v německé módní branži. Jeho kontakty do světa módy a filmu vedly v dalších letech ke vzniku mnoha portrétů, např. Hildegard Knef, Zarah Leander, Valeska Gert, Amanda Lear, Klaus Kinski, Tatjana Gsovsky, Jean-Pierre Ponnelle, Andreas Baader. Od roku 1960 se stále obtížněji podřizoval disciplíně módního světa, a proto vznikalo stále méně prací.
  • Iris Brosch (*1964) se ve svých fotografiích žen se soustředí na jejich ženství a sílu. Ženy jsou její hrdinky. Chce se zaměřit na duše a intelekt žen.[9] Ženy zobrazuje v jejich "pevné dokonalosti".[10]
  • Alexander Palacios (* 1982) je vítěz soutěže Hasselblad Junior Contest z roku 2010.
  • Švýcar Alexander Binder (1888 - 1929) působil hlavně v Německu
Ostatní

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

České země[editovat | editovat zdroj]

Dita Pepe v rozhovoru v roce 2005 uvedla, že „v Česku je módní fotografie v plenkách, originální díla začínají vznikat až v posledních letech. Skutečně dobrou módní fotku dělá až mladá a nejmladší generace – Štěpánka Steinová a Salim Issa, Adam Holý, Marek Novotný. Bohužel o tvůrčí pojetí módní fotografie je u nás minimální zájem, prakticky nebýt časopisu 'Blok', nebylo by kde tyto snímky publikovat.“[15]

Současnými módními fotografy jsou:

Kompozice[editovat | editovat zdroj]

Trash the dress[editovat | editovat zdroj]

Trash the dress je styl portrétní fotografie, při které je v kontrastu elegantní oblečení a prostředí, ve kterém se fotografuje. Obecně se fotografuje ve stylu svatební, módní fotografie nebo glamour. Na rozdíl od klasiky se často odehrává na neobvyklých místech - jako jsou například střechy domů, skály, vrakoviště aut, skládky, pole, u zdi s graffiti nebo v opuštěných budovách. Žena je často oblečená v plesových nebo svatebních šatech, které se mohou během fotografování namočit, umazat a v extrémních případech také roztrhat nebo zničit. Hlavní účinek těchto snímků je zapůsobit atmosférou tradičních krásných svatebních šatů v kontrastu ve zcela netypickém prostředí. Trash the dress snímky nemají úlohu převzít místo "klasických" fotografií, ale pouze je doplňovat. Vzhledem k netradičnímu prostředí, ve kterém se fotografuje, je dobré více dbát na bezpečí všech zúčastněných.

Budoir[editovat | editovat zdroj]

Budoir označuje fotografický styl s budoirem (ve smyslu nábytku a/nebo místnosti) v záběru snímku. Charakteristikou tohoto stylu, který může být na pomezí mezi styly glamour či fashion, je snaha vystihnout intimitu a bezprostřednost u modelky (muži a páry jsou méně časté) v jejím soukromí, modelka je často na snímku zastižena při převlékání nebo ve spodním prádle, většinou bez explicitní nahoty.[18]

Fotografové fotografující v tomto stylu zahrnují jména jako například Kathleen Meyers, Clara Bow, Mae West či Jean Harlow.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. History of Fashion Photography na aidan.co.uk [online]. [cit. 2006-09-09]. Dostupné online. 
  2. Abigail Solomon-Godeau, "The Legs of the Countess." October 39 (Winter 1986): 65-108. Reprinted in Fetishism as Cultural Discourse, Emily Apter and William Pletz, eds. (Ithaca and London: Cornell University Press, 1993):266-306.
  3. Malá encyklopedie fotografie, Willfried Baatz, Computer Press, Brno, 2004 str. 95
  4. a b Bakalářská diplomová práce, Petra Brychtová, Vývoj módního odívání ve 20. století na příkladu nejvýznamnějších návrhářských osobností, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 2008, http://is.muni.cz/th/178460/ff_b/Bak._prace_Vyvoj_modniho_odivani.pdf
  5. Michelle Rodriguez – The Edge of Beauty [online]. [cit. 2011-07-19]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  6. Kate Moennig – Time never stands still [online]. [cit. 2011-07-19]. Dostupné v archivu. (anglicky) 
  7. Smolder and Shoot: Photographer Tasya Van Ree www.huffingtonpost.com
  8. Ulrich Pohlmann: „Faire vite et bien“. Zur Bedeutung des fotografischen Werkes von Wilhelm Maywald; in: Festschrift für J. A. Schmoll genannt Eisenwerth zum 90. Geburtstag; München: Architekturmuseum, 2005
  9. Modefotografie: Frauen sind die Heldinnen Archivováno 30. 1. 2010 na Wayback Machine Nello, 24. November 2008
  10. Differing Views Archivováno 14. 3. 2013 na Wayback Machine (Offizielle Webseite der Ausstellung)
  11. http://www.temelkotemelkov.com/home.html
  12. http://tooklook.com/
  13. Current Biography Yearbook 1999 Elizabeth A. Schick - 1998- Page 571
  14. Prayer Graeme Garrett, Oliviero Toscani - 2000
  15. http://digiarena.e15.cz/dita-pepe-uspech-je-pro-me-past
  16. oficiální stránky
  17. Jaroslav Robert - webové stránky
  18. (anglicky) Rowe, Critsey (2011). Boudoir Photography. Gardners Books/ILEX. ISBN 978-1-907579-19-6

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]